Sérum z ručně sklizených mořských řas. Krémy s výtažky z obyčejného plevele. Biologicky odbouratelné obaly z mycelia potištěné sójovým inkoustem. Diagnóza pleti a výrobek přímo na míru vaší pokožce hotový do patnácti minut.
I takovými trendy teď žije certifikovaná přírodní kosmetika, jejíž globální obrat se odhaduje na téměř třináct miliard dolarů. Co všechno se skrývá za voňavým byznysem? Odkud se berou vzácné ingredience s léčivou silou, a jaký dopad má jejich náhlá popularita na ekosystém, z něhož pocházejí? A co všechno ještě najdete ve svém oblíbeném krému?
Ať už si budete v nejbližších dnech vybírat opalovací krém, pleťové sérum, nebo přírodní repelent na komáry, malá lahvička často kromě zázračných látek obsahuje vznětlivý koktejl společensko-ekonomických faktorů. Ty potom mohou mít vážné důsledky na životní prostředí i na lidské zdraví. Třeba o škodlivosti parabenů nebo o environmentální stopě palmového oleje vzniklo mnoho odborných studií a investigativních reportáží.
Není tedy divu, že čím dál více konzumentů pečlivě zvažuje, jakými produkty si každý den bude potírat nejrozsáhlejší lidský orgán. Místo na poličkách v koupelně postupně obsazují tuhé šampony, veganské a cruelty-free produkty či různé přírodní esence od murumuru po opuncii.
Stále více značek se pod tlakem médií a veřejnosti zaměřuje nejen na toxické přísady, ale i na obalové materiály, odpad nebo dohledatelnost původu surovin. A přicházejí při tom s byznysovými modely plnými pozoruhodných inovací i učebnicového greenwashingu.
Už jenom orientace v tom, co je opravdu přírodní kosmetika, je dost komplikovaná. Existují sice nejrůznější certifikace, ale ani ty už dnes nestačí postihnout komplexní šíři problematiky. Některé veganské přípravky se například stále testují na zvířatech. A parabeny, odsouzené k zániku v propadlišti dějin kosmetiky, nahradily další konzervanty s nejasným efektem na lidské tělo i na životní prostředí.
Přibližně sedmdesát procent odpadu kosmetického průmyslu pochází z obalů. Vzhledem k tomu, že jenom pro beauty segment se každý rok na světě vyrobí 120 miliard kusů obalových materiálů, snaží se značky přijít s řešením, jak odpadu předcházet nebo jej redukovat.
Například skleněná lahvička je bezesporu snadněji recyklovatelná než plastový kelímek. Ovšem pokud byla vyrobena a dovezena z velké dálky, zničí letecké míle veškerou karmu udržitelnosti. Navíc ne vše, co se vyhodí do žlutých kontejnerů, skutečně projde recyklačním procesem: studie ukázaly, že přibližně jenom deset procent primárních plastů se skutečně recykluje.
Neustále se také objevují zázračné ingredience, které mají zaručeně skoncovat s naší celulitidou, akné nebo problémy střevního mikrobiomu. Ale s každou další novou trendy přísadou je namístě se ptát, odkud pochází a jakým způsobem se pěstuje a zpracovává v objemu, který uspokojí celosvětovou poptávku.
Vztah mezi biologickou rozmanitostí a byznysem, který z ní těží, se obecně málo zmiňuje. Byť právě s rostoucí poptávkou spotřebitelů po přírodních složkách a udržitelných kosmetických výrobcích se biodiverzita stává pro celý průmysl zásadním tématem.
Jenže té celosvětově ubývá a paradoxně za to můžou i neudržitelné postupy kosmetického průmyslu. Získávání složek z přírodních zdrojů totiž životní prostředí paradoxně poškozuje. Množství půdy a vody potřebné pro pěstování a sklizeň ingrediencí je často ohromující a může přispívat k erozi půdy, nedostatku pitné vody nebo rovnou k vymizení celých druhů.
Aby se udržel krok s poptávkou, vzrostla mezi lety 2000 a 2020 hodnota obchodu s volně rostoucími léčivými a aromatickými rostlinami o 75 procent. Nedávná zpráva OSN, která se zaměřila na obchod s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami, určila za potenciálně rizikové druhy kadidlo, bambucké máslo, para ořech, jalovec, lékořici, baobab nebo arganovník. Upozorňuje na to, že způsoby, jakými jsou sklízeny, může poškozovat životní prostředí a vykořisťovat místní komunity.
Dalším ukázkovým příkladem je právě palmový olej, jehož produkce je spojena s odlesňováním v tropických oblastech jihovýchodní Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Tam rozsáhlé plantáže nahrazují cenné deštné pralesy, což vede ke ztrátě přírodního prostředí a změně klimatu. Půda domorodých komunit se často zabírá bez souhlasu, což způsobuje vysídlování, ztrátu kulturního dědictví a společenské konflikty.
Role tradičních komunit se v celém procesu stále podceňuje, přitom spousta přírodních receptur je založených na znalostech, které se pečlivě střeží po staletí, a z generace na generaci předávají jen skrze ústní tradice. Jejich práva i nároky na odměnu ze zisku byly poprvé upraveny až v Úmluvě o biologické rozmanitosti z roku 1992.
Ne nadarmo se tropickým deštným pralesům přezdívá lesní lékárna. Současné tempo poklesu biologické rozmanitosti tak představuje hrozbu i pro potenciální objev nových léčiv nebo účinných složek používaných právě v kosmetice. Ale ne všechno, co pochází z přírody, je zdravé. Pro vědecké ověření tradičních receptur je zapotřebí zvýšených investic, především do nezávislého a etického výzkumu v oblasti etnobotaniky a etnofarmakologie.
Dá se tedy přírodní kosmetika vyrábět, aniž by tím trpěla sama příroda? Které firmy se snaží vyřešit nejrůznější úskalí tohoto odvětví? Od neobvyklých ingrediencí pěstovaných v laboratoři po inovativní, biologicky odbouratelné obaly, jsou to především menší značky, které dokazují, že i přírodní kosmetika může být kvalitní, funkční a zodpovědná.
Herbes Folles
„Dělám to především z radosti a jakýkoli zisk je jenom příjemný bonus,“ vypráví Mariana Santos, zakladatelka a majitelka značky Herbes Folles. Ta poprvé přičichla k fytoterapii, léčbě pomocí rostlin, během svého pobytu v Brazílii. Poté, co její maminka prohrála boj s rakovinou, převrátila svůj život naruby a doma v Portugalsku založila skincare značku s francouzským jménem, které v doslovném českém překladu zní bláznivé byliny. Tedy plevel.
Velký důraz klade na všemožné certifikace: její výrobky jsou veganské, cruelty-free a neobsahují palmový olej. Étos značky ale vychází hlavně ze snahy převrátit zažité představy o plevelu jako o nepotřebných, neužitečných druzích. „Jsou to apokalyptické rostliny, jsou odolné a zaslouží si mnohem větší pozornost, než se jim aktuálně dostává,“ doplňuje Mariana.
Jako přísady v jejích krémech najdete třeba jitrocel, vlčí mák, třezalku nebo kopřivy. „Ano, ty nechvalně známé rostlinky, které si lidé vytrhávají ze zahrady. Jsou plné antioxidantů, minerálů a dalších fytochemikálií, které pomáhají obnovit a rozzářit vaši pleť,“ říká certifikovaná expertka na léčivé rostliny.
Ale u zaprášené cesty své ingredience netrhá. Hotové extrakty i s dermotesty dostává od švýcarského dodavatele. Ten je podle Marianiných slov sbírá ve volné přírodě za striktních podmínek tak, aby neohrožoval rovnováhu mezi jednotlivými druhy. Ona sama potom připravuje jednotlivé formulace a vybírá kombinace aktivních složek. A stará se o všechno možné od marketingu po klientský servis.
Nedávno se přestěhovala do Bruselu, kde pracuje ve vzdělávání. „Herbes Folles jsem já, a tak nemám problém celou značku i její výrobu přestěhovat tam, kde zrovna žiju,“ vysvětluje Mariana. A do školních lavic se teď vrací sama: jako posluchačka prestižní londýnské Goldsmiths College bude od září studovat experimentální elektronickou hudbu.
Laboté Paris
Butik Laboté (přesmyčka francouzských slov laboratoire a la beauté – krása) najdete v zastrčené boční uličce v trendy 11. pařížském obvodu. Osobně vás přivítá Lucile Battail, doktorka farmacie a zakladatelka značky v jedné osobě. Laboté ale není ledajaký obchod s kosmetikou: návštěva připomíná něco mezi futuristickou lékárnou a seancí v luxusním wellness studiu.
Celý proces začíná podrobnou diagnostikou, kterou provádí certifikovaný personál. Dotazníky analyzuje algoritmus, který určí typ vaší pleti a preference ohledně textury a vůně. Na základě toho v laboratoři namixují produkt s léčivými ingrediencemi přímo na míru pro vaší pleť. To vše za méně než patnáct minut.
Veškerý sortiment je opatřen vegan a cruelty-free certifikáty stejně jako edukačními letáky o tom, kdo váš produkt připravil, jaké má vzdělání, informace o složení, původu ingrediencí a léčivých složkách. A protože obsahuje pouze přírodní konzervanty, je doba trvanlivosti stanovena na pouhé tři měsíce.
Nápad prý lékárnice dostala ještě za studií. Během pracovní stáže si všimla, že si její klientky neustále stěžovaly na neúčinnost předepsaných krémů. A tak v šestadvaceti letech vyměnila lékařskou blůzu za prostředí startupů, doplnila si byznysové vzdělání na prestižní škole HEC a podala svůj první patent u Evropského patentového úřadu.
Od té doby vytvořila pomocí vlastního postupu více než sto tisíc receptů. Díky kontaktům navázaným ve škole se také seznámila s manažery investičního fondu Otium, od kterých získala milion eur. Dalšího půl milionu si půjčila od francouzské investiční banky Bpi France.
Díky patentu zvládne vyrobit certifikovaný produkt za velice krátkou dobu, i přesto, že každý výrobek na evropském trhu podléhá náročnému dermatologickému testování, jehož výsledky trvají i několik měsíců. Ale není zdaleka jediná: ultrapersonalizovanou skincare a online diagnostiku pleti poháněné umělou inteligencí dnes nabízí mnoho značek po celém světě.
Haeckels
Reklamní režisér Dom Bridges vyměnil v roce 2011 hektické prostředí britské metropole za ospalé přímořské letovisko Margate. Během procházek po pobřeží ho zaujaly vyplavené řasy, jejichž přemnožení může mít neblahé důsledky na místní ekosystém a na turismus.
Řasy a chaluhy se ale také využívají v tradiční medicíně. A Bridgesovi posloužily jako hlavní ingredience pro produkty značky Haeckels, kterou nedlouho poté založil. U počátečních pokusů s mýdlovými tyčinkami z vlastnoručně sklizených řas ale dlouho nezůstal: dnes Haeckels dostanete v luxusních obchodech jako Selfridges a Galeries Lafayette, nedají na ni dopustit třeba Emma Louise Corrin nebo Solange Knowles a loni získala menšinovou investici od Estée Lauder.
„K získání i té nejmenší kapky oleje ze semen nebo okvětních lístků potřebujete obrovské množství přírodních surovin. Za těmito ingrediencemi je obrovské množství energií na zpracování a dopravu, což jsou hlavní příčiny emisí uhlíku,“ vysvětluje Charlie Vickery, výkonný ředitel společnosti.
Se svým přístupem, který balancuje na hranici influencerství a klimatického aktivismu, slaví úspěchy všude po světě. V roce 2020 otevřela značka svůj první kamenný obchod v Londýně, navázala spolupráci s maledivským letoviskem Patina a společně s japonskými rybáři vytvořila mýdlovou tyčinku z místních řas. Tu ovšem nedostanete jinde než v zemi vycházejícího slunce: kvůli vysokým uhlíkovým emisím spojeným s mezinárodní přepravou se značka rozhodla je nevyvážet.
Ale ani mořské řasy vyplavené na pobřeží Margate nenaplní celosvětovou poptávku. Charlie se nijak netají tím, kdo za to může. „Nejvýznamnějším zásahem do přírodního světa ve Velké Británii je společnost Southern Water, která každoročně vypouští do našich oceánů tisíce tun odpadu a znečišťujících látek. Aby bylo možné řasy bezpečně sklízet, musí projít nejpřísnějšími mikrobiálními testy, které sami provádíme. Z tohoto důvodu jsme museli být kreativní a pěstovat určité řasy v našich laboratořích v Margate,“ uvádí Charlie.
Právě od ingrediencí pěstovaných v přilehlé laboratoři si Haeckles mnoho slibuje. Ve vlastních bioreaktorech tak nyní pěstují nové molekuly navržené pomocí biofermentačního procesu. A díky patentovanému procesu extrakce vytvářejí unikátní sortiment výrobků, ve kterých se snoubí inovace s udržitelností a pokorou vůči oceánu, ze kterého hlavní ingredience pochází.
V Margate, které se mezitím stalo centrem kreativní ekonomiky Velké Británie, tak často najdete příznivce značky i samotné zaměstnance, jak čistí pláže od odpadků. Ostatně s fanoušky komunikuje značka pomocí discordového kanálu, pro ty nejvěrnější pořádá speciální akce s exkluzivním přístupem k novým produktům, a z místního chátrajícího kasina nedávno vytvořili novou základnu čítající laboratoře a akademii krásy.
