Ve věku devadesáti let zemřel Daniel Kahneman, izraelsko-americký psycholog, nositel Nobelovy ceny za ekonomii a jeden ze zakladatelů behaviorální ekonomie. Jeho výzkumy formovaly jak ekonomii, tak i další obory od sportu až po veřejné zdravotnictví. Ukazovaly, do jaké míry lidé opouštějí logiku a dělají unáhlené závěry.
Daniel Kahneman se narodil 5. března 1934 v Tel Avivu a dětství strávil v Paříži. V roce 1954 absolvoval Hebrejskou univerzitu v Jeruzalémě, kde získal bakalářský titul z psychologie a matematiky, později se sem i vrátil jako přednášející. Poté získal doktorát z psychologie na Kalifornské univerzitě v Berkeley a působil mnoho let jako profesor na Princetonské univerzitě.
V roce 2002 získal Nobelovu cenu za ekonomii „za to, že do ekonomické vědy začlenil poznatky z psychologického výzkumu, zejména pokud jde o lidský úsudek a rozhodování v podmínkách nejistoty. O cenu se dělil s Vernonem L. Smithem, který tehdy působil na Univerzitě George Masona ve Virginii a který byl průkopníkem používání laboratorních experimentů v ekonomii.
„Mnozí lidé jsou příliš sebevědomí a mají sklon příliš věřit svým intuicím,“ napsal ve své populární knize „Myšlení, rychlé a pomalé“ z roku 2011. „Zřejmě je jim kognitivní úsilí přinejmenším mírně nepříjemné a vyhýbají se mu, jak jen to jde.“
Velkou část své kariéry strávil prací po boku psychologa Amose Tverského, který se podle něj zasloužil o jejich oceňovanou práci. Jejich výzkum pomohl založit obor behaviorální ekonomie, která aplikuje psychologické poznatky na studium ekonomického rozhodování, ale měl dalekosáhlý dopad i mimo akademickou půdu. Přičítá se mu, že změnil způsob, jakým skauti hodnotí perspektivní hráče, vlády vytvářejí veřejnou politiku a lékaři stanovují diagnózy.
