Usadíte se k jednomu velkému stolu, dáte si skleničku na začátek, potom první chod, druhý, počáteční ostych postupně opadává a na konci večera odcházíte s pocitem, jako byste si užili večer se svými známými. Takto vypadají italské večery v rodinném bistru E&J v Nehvizdech manželů Evy a Jana Ujvaryových.
V gastronomii oba pracují roky, původem Slováci žili dlouho na Kypru a v roce 2013 se rozhodovali, kam se vrátí. Volba mezi Švýcarskem a Českem padla právě na Česko. Eva se soustřeďovala na vysokou cukrařinu, Jan na italskou gastronomii.
Ve společném bistru oba směry spojili. Od začátku bylo jasné, že se v bistru budou podávat Eviny dezerty a Jan bude vařit italská jídla, oba se do Itálie totiž zamilovali. Jejich hlavním cílem je, aby se u nich hosté cítili přesně jako v tamním rodinném podniku.
Jan a Eva Ujvaryovi
Na menu najdete italské klasiky, žádnou rozsáhlou nabídku ale nečekejte, vyrazte sem na domácí těstoviny nebo vyhlášený tatarák. K tomu některý z dezertů, ať už italský, nebo francouzský, těm se totiž Eva věnovala nejvíce. Úplně všechno si vyrábějí sami, bez kompromisů.
Italské večery pořádají jednou za týden, vždy poslední pátek. Soustřeďují se na jeden italský region jak v jídle, tak ve víně. Během roku tak „projedete“ celou Itálii. „Tyto večery děláme trochu i sami pro sebe, je to něco, co nás baví. Hromada lidí říká ‚miluji Itálii‘, ale vlastně regionální jídlo moc neznají,“ popisuje Eva. S celou rodinou najednou procestovali celou Itálii, ze severu na jih po obou stranách pobřeží.
Manželé měli možnost stolovat s místními Italy a ochutnávat jídla typická pro každé místo. Právě z těchto zážitků vznikl nápad italské večery pořádat. „Baví nás to, jak se stoluje společně, jak se všichni překřikují, podávají si jídlo, přesně jako v Itálii,“ vysvětluje atmosféru večera Eva.
Každý večer pečlivě připravují celý měsíc, shánějí co nejlepší suroviny a vína z malých vinařství, která večer doprovodí. Chtějí taková, která mají historii, příběhy a různé zajímavosti. Na začátku večera, kdy vás Eva s Janem přivítají před restaurací, vlastně nevíte, co všechno vás čeká, musíte se nechat překvapit. A moje rada zní nepřepálit začátek. Na stole může přistát klidně sedm chodů. A degustační nebudou.
Během večera tak můžete ochutnat skvělý ovčí sýr, smažené artyčoky, perfektně dochucenou porchettu, tak dobré masové koule v rajčatové omáčce, že si budete vyčítat, kolik jste jich snědli, domácí těstoviny, o jejichž tvaru a názvu jste možná zatím neslyšeli, dokonale připravené pečené jehněčí, křehký ricottový koláč a taky spoustu vína.
Myšlenkou za těmito italskými večery je snaha naučit lidi zpomalit, společně stolovat, poznávat jídlo i další hosty, povídat si, uvolnit se, smát se a prostě si večer užívat. A to se jim daří. Kvůli večerům někteří hosté odsouvají i dovolené.
Rozjezd bistra manželů Ujvaryových nebyl úplně bezstarostný. „Podcenili jsme název, směr, myšlenku, po tolika letech v gastru jsme chtěli mít něco svého, tak jsme to prostě nasekali,“ směje se Eva. „Neměli jsme žádného investora. Hledali jsme proto prostor, který si můžeme dovolit utáhnout, ale chtěli jsme zůstat v nějakém městě,“ dodává.
V Nehvizdech náhodou objevili starý dům postavený před rokem 1600 s krásnými klenbami a hotovou výrobnou, první dojem byl podle jejich slov „wow“ a připomněl jim staré italské trattorie – malé neformální restaurace.
„Lokalita jako Nehvizdy má svá úskalí. Většina obyvatel pracuje v Praze, takže ven už u nás nechodí. Nemáme žádnou konkurenci v typu kuchyně, přesto musíme zákazníky lákat, ale i tak jde byznys nahoru a dolů. Jsou dny, kdy máme pocit, že přišly celé Nehvizdy, ale i dny, kdy tu není nikdo. Jako kdyby se domluvili,“ popisuje s nadsázkou Eva úskalí podnikání pár kilometrů za Prahou.
Eva Ujvary zároveň dodává, že je zajímavé pozorovat, za co jsou hosté ochotní utrácet a za co už tolik ne. Za dezert ve tvaru manga nemají problém zaplatit, za dobrou večeři už to může skřípat. Uvědomují si, že by bylo lepší podnikat ve větším městě, ale odmítají přijmout názor, že se za dobrým jídlem a zážitkem lidé nevydají i o kousek dál.
„Když k nám přijdou Italové a smekají, že jim naše jídlo připomíná recepty od nonny, od babičky, tak to je pro nás největší poklona a potvrzení toho, že skvělé italské jídlo nemusí vařit jen Ital,“ uzavírá Eva s tím, že stačí dodržet jednoduchost a nic nepřeplácat. Pokud nějaké místo vystihuje princip rodinného bistra, pak je to toto v Nehvizdech a stojí za krátkou zajížďku za hranice hlavního města.
