V Česku není výraznější mladé investiční skupiny, než je Rockaway Capital. Pro mnohé byl léta její jedinou tváří Jakub Havrlant, jakkoli – a trochu paradoxně – je to uzavřenější člověk. Ten extrovertnější z tandemu, který už třináct let stojí po Havrlantově boku, je Jan Jírovec. A pro Forbes říká, že konstelace osobností, která se sešla v Rockaway, je extrémně vzácná.
V moderních prosklených kancelářích v dejvickém Telehouse proudí energie, nápady a ambice. Investiční skupina Rockaway Capital dnes spravuje několik fondů, kanceláře má i v Londýně a Dubaji, pracuje pro ni stovka lidí. Před třinácti lety tomu tak ale rozhodně nebylo, začínala ve dvou místnostech v Černé labuti. Jakub Havrlant ji založil poté, co prodal svůj startup Bezrealitky.cz a působil nějaký čas ve skupině Allegro Group.
Skrze investiční skupinu Rockaway Capital začal budovat rozsáhlé portfolio postavené na nastupující digitální ekonomice, mezi nejznámější skupiny patřily Mall Group, Heureka Group, Košík.cz nebo Invia Group. Právě z Mall Group se jim podařilo vybudovat jednoho z největších internetových obchodů ve střední Evropě a v roce 2021 ji prodali Allegru téměř za miliardu dolarů.
Od samých začátků byl po boku Jakuba Havrlanta Jan Jírovec. Muž, který po Havrlantovi svého času převzal vedení českých aktivit Allegro Group, jež bylo součástí globální společnosti Naspers, a poté ho následoval do Rockaway.
„Nikdy jsem nepotkal člověka s větší ambicí, vždycky byl o dva kroky dál než ostatní. Jakub je uzavřenější, já mám zase rád společnost, dokážu navazovat vztahy. Jakuba pak přivedu ve správný čas na správné místo a společně to dotáhneme,“ poodkrývá Jan Jírovec sílu byznysového partnerství, které funguje už třináct let.
Nejdřív pracoval na jednotlivých investičních příležitostech a rozvoji byznysu, dnes zodpovídá za fundraising, vztahy s institucemi a investory. „Získat kapitál je jedna z nejtěžších disciplín vůbec. Investoři musejí věřit nejen samotnému produktu, ale především investiční strategii, zkušenostem týmu a dosaženým výsledkům,“ vysvětluje Jírovec, jehož většinou potkáte v semi-formálním oděvu a často na společenských akcích, jichž se z podstaty své pozice hojně účastní.
Jakkoli nepoužívá velká slova a naopak je z jeho mluvy patrná jistá opatrnost, zápal pro věc je u něj až hmatatelný. To je ostatně v sídle Rockaway vidět i během horkého květnového odpoledne, když během dvouhodinové návštěvy vidíme všechny klíčové lidi – od Jakuba Havrlanta přes další partnery Rockaway Capital Andreu Lauren a Dušana Zábrodského až k šéfovi RockawayQ Michalu Šmídovi či šéfovi Rockaway Alpha Robertu Chmelařovi. Během náhodného úterý je fyzická přítomnost tolika klíčových lidí v těchto byznysových kruzích poměrně vzácnou podívanou.
„Velké věci se nedají dělat bez nadšení a vnitřní motivace,“ říká s úsměvem Jírovec v jedné z mnoha prosklených zasedaček. Perličkou je, že podobně jako v předchozích sídlech Rockaway jsou i zde pojmenovány podle pro skupinu důležitých míst a nechybí ani Pustá Polom – rodiště Jakuba Havrlanta.
Zasedačky zůstávají, ale Rockaway se mění, chtělo by se poznamenat. Po letech budování skupiny v uzavřeném módu udělala zásadní krok, když všechna aktiva pod správou převedla do fondové struktury a otevřela ji externím investorům. „Věříme, že existuje prostor vybudovat něco skutečně celoevropsky významného. Když zpomalíte nebo stojíte na místo, nejdete dopředu. Chceme využít našich znalostí, skvělého týmu a dál se výrazně posunout,“ popisuje Jírovec.
Na tvorbě svého investičního portfolia pracovali několik let, teď dávají možnost investorům vložit peníze do fondu, který zastřešuje celý byznys Rockaway nebo si vybrat jeden ze specializovaných podfondů zaměřených třeba na private equity, blockchain, startupy, AI nebo investice do obrany. Za covidu se Rockaway Capital rozhodla poměrně překvapivě investovat také do velkých kulturních akcí jako Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech, Colours of Ostrava a Designblok, kde se stal strategickým partnerem. Rozvoj Rockaway Arts, pod něž umělecké události spadají, má Jan Jírovec také na starosti.
Jak člověka napadne koupit si festival?
Už dřív jsem karlovarský festival měl možnost párkrát navštívit a zamiloval jsem se do něj. Tehdy jsem přesvědčil board Mall Group, abychom se stali partnery, postupně dokonce hlavními partnery. Díky této spolupráci jsem velmi dobře poznal výkonného ředitele Kryštofa Muchu a prezidenta Jiřího Bartošku. Byl jsem nadšený, jak celá akce funguje, jaký význam má pro společnost, a vážil si toho, že jsem součástí užšího týmu.
Pak přišel covid a najednou se začalo řešit, jestli vůbec festival bude. V Rockaway jsme viděli příležitost vyslovit dotaz, zda bychom mohli být součástí. Dohodli jsme se, že se staneme strategickým investorem, vznikla KVIFF Group. Klíčové pro nás bylo zachovat strukturu celého týmu, pan Bartoška jako prezident a Kryštof Mucha zůstal výkonným ředitelem.
Nebyla za tím žádná zištnost, co s festivalem provedeme nebo co nám přinese z pohledu byznysu. Brali jsme to jako něco, co je tu 80 let, má extrémní prestiž, a my najednou mohli říct, že jsme toho součástí. Postupně jsme začali poznávat, jak můžeme tým dál podporovat, koupili jsme distribuci Aerofilms, vytvořili VOD platformu KVIFF.TV, podpořili projekty týmu, jako jsou Variace a podobně.
Pak přibyly další dva festivaly.
Když už jsme byli v tom, rozhlíželi jsme se po trhu, kde bychom znalosti z festivalu mohli dál využít. Potkali jsme se se Zlatou Holušovou z Colours of Ostrava a Janou Zielinski z Designbloku a zjistili, že máme společné vize i vzájemnou důvěru. Dnes jsme tedy na všech hlavních festivalech, které mají evropské renomé a velkou kulturní hodnotu v Česku a ve střední Evropě.
Vnímáte je jako soft power? Ve smyslu toho, že jste díky nim schopni například svým investorům nabídnout specifický zážitek?
Festivaly nevnímáme jako kulturní akce, z nichž očekáváme zisk. Jsou pro nás místem, kde se potkává byznys a kreativita a formují se vztahy, které by jinak nevznikly. Konkrétně KVIFF je pro Rockaway prestižní značka a místo se silnou základnou celé podnikatelské sféry.
Na druhou stranu z našeho pohledu je vše děláno s velkým respektem k festivalům, které mají historii desítky let, a my si jako skupina nechceme dovolit, abychom měli jakoukoli větší výhodu než naši partneři nebo samotný festival. Primárně nám jde o podporu filmového, hudebního nebo designérského průmyslu – to, že tam jedou lidi z byznysu, je věc sekundární. I když je to všechno samozřejmě hezky propojené.
Jaké parametry si tedy vyhodnocujete, abyste mohli říct, zda byl uplynulý ročník festivalu úspěšný?
Má to dvě roviny. Jedna je emocionální, kdy vnímáte reakce fanoušků, jak festival proběhl, jak se posunul. Druhá rovina jsou výkonnostní věci typu, jestli byli partneři spokojení a budou s námi pokračovat příští rok, jestli se prodej vstupenek rozběhl správně, jestli jsme byli schopni nastavit vyrovnaný rozpočet.
To je pro vás ekonomický cíl?
Bereme to tak, že by si každý festival měl vydělat na sebe a na investice do svého rozvoje. Málokdo to vidí, ale na festivalu během celého roku pracuje opravdu velký tým. Cestuje za inspirací po světě. Pokud chcete festival posouvat, musíte investovat také do technologických systémů, marketingové strategie a tak dále.
Díváte se na festivaly s nějakým investičním horizontem?
Vůbec ne. Ani jedna z kulturních akcí pro nás z pohledu financí není investiční, bereme je jako prestižní značky společenské odpovědnosti. Tak to bylo od začátku a jiná ambice není. Jsou to věci, které mají svoji hodnotu, a my se ji budeme snažit udržovat nebo zvyšovat.
Co by se muselo stát, aby vám festivaly přestaly dávat smysl?
Tím se vůbec nezabýváme. Musíme zajistit všechno pro to, aby fungovaly. Mít festival založený v roce 1946 je taková zodpovědnost, že si nedokážu představit, aby zrovna naše skupina řekla: Už nám to nedává smysl. Vždy budeme bojovat o to, aby tu festival byl dál a měl silnou roli ve svém oboru.
V Rockaway je vaší doménou budování vztahů s investory. Na festivalech se jednáními s partnery nezabýváte?
Samozřejmě vztahy se všemi partnery mám, ale je to primárně záležitost Kryštofa Muchy v rámci KVIFF, stejně jako ředitelů dalších akcí. Není to moje hlavní práce.
Co jste se díky festivalům naučil o byznysu a lidech?
Všechny festivaly mě překvapily v tom, že během omezeného počtu dní musejí odprezentovat všechno, co se připravuje celý rok. Tolik detailů, aktivit, návštěvníků, interpretů, partnerů. Jsou to neskutečně velké a neviditelné mechanismy, které fungují díky týmům, které na tom dělají desítky let. Založit dnes festival na zelené louce bych nikomu nedoporučoval, protože za tím stojí opravdu extrémní vytížení lidí, dlouhodobá zkušenost a také srdce.
Během festivalu přicházejí obrovské emoce spojené s tím, že každý den přijede významný host, koná se premiéra filmu, kdy v kině tleská 1200 lidí, a pořadatelský tým je u toho. Pro mě osobně je takový příval emocí jednou z motivací, proč mě tato spolupráce těší.
Všechno je hezké, když to funguje, ale zažil jste i nějaké perné chvilky?
Festival je sněhová koule, která je vržená a musí dojet, ať se děje, co se děje. Když jsme vstoupili do Colours of Ostrava, hned druhý rok nám nepřijely dvě hlavní hvězdy. To byla velká škola, museli jsme změnit celou krizovou komunikaci, tým do budoucna připravit, jak takové věci řešit. Byť jsme za zrušené koncerty nemohli, byla to pro fanoušky ohromná věc, která nás stála dva roky důvěry.
Scházíme se v Rockaway Capital, která za třináct let prošla enormním rozmachem. Od poněkud divokého investora, který oportunisticky skákal po příležitostech, jste se posunuli do pozice někoho, kdo staví skoro permanentní kapitál. Jak dnes přemýšlíte?
Proměna je skutečně výrazná. Začínali jsme s Jakubem Havrlantem ve dvou místnostech v Černé labuti, kde jsme koukali do světlíku, kudy chodili holubi. Na začátku byly našimi pilíři venture kapitál a následně E-commerce Holding, který chytl trend specializovaných e-shopů, jež skončily v Mall Group a Heurece. Z Černé labutě jsme šli na Kavčí Hory, kde jsme v kancelářích 4000 metrů čtverečních měli všechny portfoliové firmy u sebe.
Foto: Jan Berounský
Dnes má Rockaway sto lidí, kanceláře v Praze, Londýně, Dubaji a další tisíce lidí zaměstnáváme skrze celé portfolio, jsme mezinárodní skupina. Funguje tu řada specifických týmů, které mají svůj svět, od blockchainu přes private equity až po kulturu.
Šéfové jednotlivých divizí mají plnou autonomii?
Autonomie není úplně správné slovo, každý máme určitou odpovědnost, musíme dostát své strategii a každodenní agendě. Zodpovídáme se investorům, každý fond má i externího správce, který hlídá a je garantem pro investory, že ve fondu děláme správné kroky pro zhodnocení jejich peněz. Pak jsou tu samozřejmě strategické věci typu, jestli se budeme věnovat nové oblasti, možná některé velké dealy, které ovlivňují víc strategií, kam se chceme jako společnost posunout. Musí být nějaká širší diskuse v týmu, určitě to není one-man show, lidi mezi sebou hodně komunikují.
V Revolutu svítí na zdi neon s nápisem „Bring your A game“. Co by touto optikou svítilo v Rockaway?
Ambice. Vždy jsme tomu říkali Rockaway DNA, kterou definovala týmovost, ambice, dravost, vůle poznat něco nového, někam se posunout a být tam ideálně první. Když jsme začínali, nebyla tady žádná investiční skupina, která by měla definované, že jde za novou ekonomikou. Pro mnoho lidí to byla příležitost, proto tu pracují i deset let, máme stále co nabídnout. Uvědomují si silný příběh, který tady Jakub a my všichni budujeme. Navíc není u cíle, pořád máme chuť jít dál.
Naši lidé mají ohromnou výdrž. O Vánocích, pokud není nějaká transakce, míváme období, kdy vypneme. Potom se sejdeme v lednu, všichni trochu odpočatí, a řekneme si: Minulý rok byl super, byl těžký, ten následující bude snad víc v pohodě. Ale už během února poznáme, že jsme úplně mimo, protože loňský rok byl vlastně krásně poklidný. Vůle posouvat se je v týmu unikátní. Není to jednoduchý život, ale kdybychom tím nežili, tak by těch uplynulých třináct let vypadalo zpětně trochu jinak.
Jaký okamžik byl pro vás za tu dobu nejtěžší? Zvenku vypadalo nejvíce dramaticky ekonomické otáčení Mallem, což trvalo o dost déle, než se předpokládalo.
Ostrých zatáček byla celá řada, ale Rockaway nikdy díky svému úsilí neztratila důvěru partnerů a investorů, vždycky jsme udělali všechno pro to, abychom dostáli tomu, co jsme slíbili. Mall je dobrý příklad. Nakupovat na internetu umí celá řada lidí, každý má svůj názor, proč nemá v e-shopu svůj oblíbený produkt, proč zboží nepřišlo do druhého dne, proč nefunguje tlačítko nebo nepřišel newsletter. V době, kdy jsme měli Mall, celý trh uměl radit, komentovat finanční čísla, konstatovat, že je to příběh, který nefunguje.
Nakonec se ukázalo, že hodnota aktiva byla pro někoho tak zásadní (polský kupující – společnost Allegro – nedlouho po akvizici Mall Group odepsal významnou část hodnoty, pozn. red.), že jsme to díky strategii a každodenní tvrdé práci dokázali a udělali úspěšnou transakci. Nebylo to zadarmo, pracovali jsme na tom a ukázali, že Rockaway dokáže za své partnery zabojovat. Bylo to těžké, ale už je to za námi.
Partnery jste měli vždy, nicméně nedávno jste se otevřeli externím investorům zeširoka, s čímž souvisí větší zodpovědnost. Museli jste v tomto kontextu změnit mindset?
V minulosti jsme měli různá partnerství, i s hráči jako Daniel Křetínský, PPF nebo Karel Komárek. Přemýšleli jsme o budoucnosti Rockaway. Samozřejmě růst je možné jen s kapitálem, rok a půl jsme pracovali na tom, jak se otevřít. Udělali jsme to loni a je na nás od té doby vyvíjený extrémní tlak, protože se zodpovídáme investorům a nesmíme udělat chybu ani v jednom fondu. Nahoře jsme sledovaní, máme standardní reporting, do skupiny jako takové je dnes vidět výrazně víc. Telefonátů je každý den taky výrazně víc, najednou se nás každý ptá, co naše aktiva, proč se co děje. Celá ta komplexita je extrémně náročná.
Stojí to za to?
Opravdu nás vnitřně žene chuť někam růst a posouvat se. Nechceme stát na místě, zpomalovat, cítíme zodpovědnost vůči našemu týmu. Věříme, že v rámci celé Evropy je kapitálu a příležitostí celá řada, a neuchopit je s naší znalostí a týmem a nestát se evropským hráčem by byla velká škoda. Nechceme se sejít za pět let a říct si: Dlouho jsme se neviděli, co jsi dělal? Naopak chceme být spolu, sdílet úspěch, velikost a možnost ohlédnout se za tím, že jsme něco dělali naplno. Jakub vždy dokázal motivovat tým, být o krok dál. Není konec, jedeme dál a je před námi velká cesta.
Kromě vašeho master fondu Rockaway Fund, jehož hlavní část tvoří private equity, s vámi mohou lidé investovat i do specializovaných fondů, třeba do Rockaway Defense. Proč jste se pustili do obrany?
Protože se změnilo bezpečnostní paradigma. Výrazný růst výdajů na obranu v evropských zemích otevírá prostor pro strategické investice do klíčových technologií a firem, které budou hrát zásadní roli v nové bezpečnostní infrastruktuře Evropy. No a tuto oblast financuje bankovní sektor jen omezeně, což vytváří onen prostor pro entity, jako jsme my.
Foto: Jan Berounský
Vy jste spolu s Jakubem Havrlantem nejviditelnější osobností Rockaway. Čím jste si osobně sedli?
Našli jsme společnou řeč. Viděl jsem u něj neskutečnou ambici a inspiraci, nikoho takového jsem předtím nepotkal. Dobře se doplňujeme, protože Jakub je vizionář, já jsem zase člověk, jenž má rád společnost a je pořád v kontaktu s lidmi. Jsme malá země a malý trh, který stojí hlavně na vazbách, kontaktech a důvěře, která z nich vzniká.
Vztahy se budují dlouhé roky, proto je důležité zachovat si morální integritu a vytvářet prostředí založené na vzájemné důvěře a porozumění. Často se ukazuje, že způsob, jakým jednáte dnes, rozhoduje o spolupráci o mnoho let později. Kuba ví, že se na mě může spolehnout, ví, jak budu reagovat. Známe se čtrnáct let a vydrželi jsme vedle sebe.
Proč není v Česku víc firem jako Rockaway, tedy skupin s takhle širokospektrálním záběrem, palebnou silou a vytvořených na new money lidech?
Klíč vidím opravdu v týmu, konstelace osobností, která se sešla v Rockaway, je extrémně vzácná. Spojuje nás vůle něco budovat, držíme pohromadě, vsadili jsme na trendy nových věcí, byli jsme schopní to dotáhnout, postavit kolem toho týmy, přesvědčit investory díky důvěře a vždy jsme dbali na to, aby naše značka měla na trhu renomé. Nebáli jsme se dělat jiné věci než ostatní, třeba investice do kultury na začátku nikdo nechápal; možná jsme v některých věcech byli napřed. Vybudovali jsme něco velkého, na co nemá odvahu každý. Teď začínáme psát evropský příběh. Nic z toho by ale nevzniklo bez Jakuba, který je tím správným founderem, jenž má vizi a vždy je o dva kroky dál. A my jako tým jsme mu dali podporu.
