V úterý 26. dubna 2011 odeslal tvůrce bitcoinu svým kolegům vývojářům poslední e-mail, v němž dal jasně najevo, že „se posouvá k dalším projektům“. A předal také kryptografický klíč, jejž používal k rozesílání důležitých zpráv pro celou síť.
Tím tvůrcem byl jistý Satoši Nakamoto – osoba, jejíž pravá identita nebyla dodnes odhalena. Nakamoto na jednom ze svých internetových profilů tvrdil, že je sedmatřicetiletým mužem s japonskými kořeny, ale není vyloučena ani varianta, že jméno sloužilo jako pseudonym neznámého vývojářského týmu.
Když rychle přeskočíme do roku 2021, je příběh bitcoinu v mnoha ohledech stále ještě na začátku. Cena už se dokázala vyšplhat nad 60 tisíc dolarů a Nakamotův vynález už zná kdekdo. Mnozí chápou, že jde o digitální peníze, nad nimiž nemá kontrolu žádná centralizovaná skupina ani vláda, a také si uvědomují jeho nezbytnost.
Bitcoin se nachází v centru pozornosti mainstreamového světa. Vychvalují jej muzikanti, politici i zastánci lidských práv. Sám Nakamoto však zůstává nadále záhadou.
Tahle enigma mě inspirovala k výzkumu, zabývajícímu se vývojářskou rolí Satošiho Nakamota během doby, kdy bitcoinový projekt budoval. Výsledkem je souhrnný pohled na to, co musel Satoši podniknout, aby bitcoin uvedl do chodu, a proč vývojářův vliv na novou síť pokračoval ještě dlouho poté, co on sám zmizel.
Výzkum mi zabral šest měsíců a obsahuje více než 120 citací. Na desáté výročí Satošiho „odchodu“ bych se rád podělil o několik věcí, které jsem při pátrání po vynálezci bitcoinu zjistil.
1. Satoši věřil, že bitcoin je alternativou k centralizovanému bankovnictví
Během let se mnozí snažili o překopání toho, jak Satošiho chápeme. Podle některých hlasů chtěl jen hodit vidle do systému bankovnictví a tradičních plateb. Jednalo se přitom o interpretace novinového článku, který byl implementován v základním bloku bitcoinového blockchainu.
Satošimu však šlo o podchycení problémů, vlastních samotnému vydávání peněz. Už v únoru 2009 na fóru P2P Foundation uvedl:
„Jádro problému s konvenční měnou spočívá v tom, kolik potřebuje pro své fungování důvěry. Centrální banka musí mít důvěru, že měnu neznehodnotí, jenže historie fiat měn je plná zklamání této důvěry. Banky potřebují důvěru, že udrží naše peníze a budou je elektronicky přesouvat, jenže je půjčují ve vlnách kreditních bublin a v záloze si nechávají sotva jejich zlomek.“
2. Satoši byl za oponou aktivní i poté, co bitcoin „opustil“
Svou poslední zprávu na bitcoinová fóra odeslal Satoši v prosinci 2010 a jeho poslední mail odešel vývojářům 26. dubna 2011. Co se dělo mezi tím, už tak zřejmé není.
Díky novým e-mailům, které poskytl vývojář Gavin Andresen, který spolupracoval přímo se Satošim a za jeho absence projekt převzal, se toto období trochu vyjasňuje.
Mezi vývojáři skutečně probíhala další komunikace: týkala se hlavně toho, jak se postavit k zájmu veřejnosti, který se na celý projekt soustředil, a také určitých technických otázek.
Nemyslím si, že by nás zrovna tohle posunulo k pochopení toho, proč Satoši zmizel tak, jak zmizel, ale podle mých závěrů bitcoin v době jeho odchodu přerostl nutnost jediného šéfa.
3. Satoši věděl, že bitcoin je vědecký průlom
Na jedné z podstránek původního webu Bitcoin.org Satoši tvrdí, že jeho blockchainová síť vyřešila „Problém byzantských generálů“ – zjednodušeně řečeno situaci, kdy více účastníků decentralizovaného systému rozhoduje o dalším kroku, aniž by bylo jisté, že všichni rozhodují v zájmu celku.
Satošimu se nejenže podařilo vymyslet něco naprosto nového, ale byl zároveň schopen svůj úspěch přesně konkretizovat. Prokazuje to, že byl velice zběhlý v historii počítačové vědy a dokázal přesně určit, čeho vlastně dosáhl.
4. Satošiho upřímně děsila myšlenka, že by se dal bitcoin nabourat
Tady pro jistotu upřesním, že jde o tvrzení – byť jsem o něm přesvědčen. Blockchain bitcoinu došel k úhoně v roce 2010 a tento incident vyústil ve vytvoření miliard bitcoinů porušujících monetární pravidla celého softwaru.
Nikdy bych ale nečekal, že zjistím, jak těžce tato záležitost zasáhla samotného Satošiho. Ani v nejmenším nad ní nedokázal mávnout rukou, naopak se zdá, že radikálně přeorientovala jeho úsilí i způsob vedení.
Přestal s ostatními vývojáři spolupracovat tak jako dříve a začal se více pouštět do předem neohlášených přídavků a updatů k softwaru. Vstoupil do několikaměsíční fáze, kdy byl posedlý tím, aby vybudoval mnohem bezpečnější software.
5. Satoši vedl bitcoin jako benevolentní diktátor
Dnes je vývoj bitcoinu vysoce kolaborativním procesem mezi stovkami vývojářů po celém světě. Když vedl celý projekt Satoši, byla většina práce na něm a několika málo dalších vývojářích.
A opět: ne, že by to bylo úplně překvapivé. Tehdy nebylo po ruce moc kodérů Satošiho kalibru. Ty až později přivedl Gavin Andresen, pod jehož vedením se projekt stal otevřenějším.
Přesto mi připadá zajímavé, že Satoši psal hlavně „oficiální“ kód, který pak ostatní testovali. Proto se domnívám, že jím vytvořený bitcoin je dobré chápat jako neúplný. O jeho kompletní podobu se technicky i filozoficky zasloužili lidé, kteří přišli po Satošim.
6. Uživatelé začali Satošiho kritizovat ještě před jeho odchodem
Mé asi největší překvapení během práce na výzkumu přišlo ve chvíli, kdy jsem našel úložiště uživatelských chatů o Satošim. Mohl jsem tak sledovat, jak se jejich přístup k otci zakladateli postupem času měnil.
Obecně prošel několika fázemi: nejprve „líbánkami“ zkraje roku 2010, kdy většina uživatelů software teprve objevovala, a pak vystřízlivěním, když začal Satoši nad kódem více projevovat svou autoritu.
Poslední fáze přišla později závěrem téhož roku – a to už se uživatelé od Satošiho viditelně zcela odtrhli. Jedni začali vtipkovat o jeho pohlaví a sexualitě, čas od času i explicitně, a celkem otevřeně mluvili také o frustracích, které způsobil neodpovídáním na jejich mnohé požadavky.
7. Satoši před svým odchodem z bitcoinového softwaru odstranil své jméno
Než Satoši s bitcoinem oficiálně sekl, odstranil ze softwarového copyrightu své jméno a práva připsal všem „vývojářům bitcoinu“.
To souzní s naším pohledem na Satošiho jako na někoho, kdo byl tak oddaný bezpečnosti a utajení svých osobních aktivit, že záhadou zůstává i deset let po svém odchodu.
Odstranění jména z copyrightu odstraňuje také jakoukoli pochybnost o tom, zda byl Satošiho odchod plánovaný. Jen skutečné důvody jsou nadále obestřeny tajemstvím.
