Jsou podstatně větší farmy. „A také o dost technicky vyspělejší a se spoustou dobrých nápadů,“ uznává Radek Cihlář, hlava statku v Milošovicích na Kutnohorsku. Přesto se právě jeho hospodářství honosí čerstvým titulem Farma roku – titul mu byl udělen tento měsíc.
„Vnímám to především jako ocenění pro rodinu,“ přemítá
Cihlář nahlas. „Na farmě pracuji já s manželkou Mirkou, náš
syn a dvě dcery. Jedna dcera sice studuje vysokou školu a druhá
chodí na základku, ale všichni se na chodu statku dennodenně
podílíme, není to tak, že by se děti zapojily pouze o
prázdninách nebo podobně.“
Statek v obci, kde je k trvalému pobytu zapsáno devatenáct obyvatel, nemá žádné zaměstnance, veškerý provoz obstarávají pouze členové rodiny. „K hospodaření na vlastním má prostě rodina jiný vztah než někdo cizí. Závislost na čemkoli zvenčí je svým způsobem nebezpečná. Potvrdilo se to v době covidu, kdy si známí stěžovali, že přišli o zaměstnance z ciziny a ocitli se v problémech,“ vypravuje sedlák.
Správa farmy v omezeném počtu lidí má své limity, jenže ty vlastně Cihlářům vyhovují. Díky nim mají plnou kontrolu nad svými sedmdesáti hektary, z nichž třetinu tvoří orná půda, zbytek louky a pastviny, na kterých se pase sto deset kusů dobytka.
Jde zejména o skot holštýnského plemene. Na tento chov se
rodina specializuje a je v něm velmi úspěšná. S plemenem objíždí
národní výstavy a na nich se krávy víceméně pravidelně
stávají šampionkami. Nynějšímu ocenění pro rodinu tak
předcházelo ocenění krav, o něž se rodina stará.
„Výstavy jsou ale čistě hobby, kterému se věnují hlavně děti,“ říká Radek Cihlář. „Kromě prestiže a určité radosti z toho, že porazíme i velké statky, to pro nás nemá efekt. V Kanadě a USA mají výstavy velký dopad na byznys – oceněný skot má hodnotu milionů korun. I v západní Evropě tyto exhibice razantně navyšují cenu, v Česku ale nic takového nemá tradici, není o to zájem.“
Z tohoto důvodu Radek Cihlář ani nedokáže vyčíslit hodnotu šampionek ze svého chléva. Místo toho zmíní nedávný příklad z Nizozemska, kde tamější chovatel prodal padesát procent živého zvířete s medailí – nový spolumajitel v tom viděl výhodnou investici.
O tomto modelu se podle milošovického farmáře nedá v tuzemsku uvažovat tím spíš, že neexistují movití zájemci ze zahraničí. Takoví regiony na východ od Německa spíše přehlížejí, což sedlák z Kutnohorska neříká nikterak úkorně.
Sálá z něj vyrovnanost a spokojenost z rozvíjení gruntu, kde jeho rodina hospodaří minimálně od roku 1830 a patrně ještě déle, poněvadž do zmíněného roku dohledali Cihlářovi své kořeny. Ty byly zpřetrhány totalitní kolektivizací a až změna poměrů statek vrátila původním vlastníkům, respektive jejich potomkům.
„Končil jsem tehdy gympl, pak vystudoval v Brně zemědělskou fakultu a že se začnu starat o statek, jsem bral jako přirozenost,“ vzpomíná Cihlář. „Tenkrát jsme měli asi deset kusů dobytka, s dneškem se začátky nedají srovnávat. Oproti nám ale některé farmy od té doby udělaly násobný pokrok, my na tohle příliš netlačíme. Dokonce jsme se nějakých pozemků vzdali – nehodlali jsme připustit, aby se nám hospodaření vymklo z rukou.“
Radek Cihlář má v hlavě srovnáno, co v souvislosti se svým podnikáním chce. A také co nechce. V Milošovicích proto nevyroste žádná zážitková farma, žádný penzion souznící se současným trendem. Hospodář připustí, že z ekonomického hlediska by to zřejmě dávalo smysl, jenže jsou i jiná a důležitější hlediska.
„Máme tu minimlékárnu, takže si k nám lidé jezdí pro širokou nabídku mléčných výrobků. Pro jogurty, pro tvaroh, pro různé druhy sýrů, u kterých mají stoprocentní jistotu, že jsou z mléka od našich krav. Víme dobře, jak dlouho a kudy všudy může mléko v rámci globalizace cestovat, my se ale snažíme dělat to jinak,“ líčí farmář.
On a jeho rodina přemýšlejí do budoucna o rozšíření sortimentu. K mléčným výrobkům, vajíčkům či drůbežímu masu by přidali – jak se ostatně nabízí – také hovězí a ve farmářském krámku by mohly být i produkty spřátelených hospodářů.
V této souvislosti Radek Cihlář zopakuje, že na nic netlačí a že je dobré nechat věcem přirozený spád. Jeho slova mají podobný účinek, jako když vyjedete z rušného města o ocitnete se uprostřed konejšivých lánů.
