Vladimír Tichý strávil ve francouzském elektrotechnickém gigantu Schneider Electric téměř celou profesní kariéru. Poslední čtyři roky vedl jeho českou pobočku, na konci roku však ve společnosti definitivně skončí. ‚‚Firma i já potřebujeme nový impulz,“ říká v rozhovoru pro Forbes.
Hlavní misí nadnárodního průmyslového kolosu se v posledních letech stala minimalizace negativních dopadů na životní prostředí. Z produktů Schneider Electric se letos dostala do popředí zejména řešení šetřící podnikům energie. „Snaha šetřit je obrovská a nám se to promítá do tržeb. Čekáme nejlepší hospodářské výsledky za poslední dekádu,“ uvádí Tichý.
Osmačtyřicetiletý manažer, pro kterého byla snaha o udržitelnost hlavní náplní práce, je přesvědčen, že lidstvo se s negativními dopady klimatické změny dokáže vypořádat. „Udála se totiž zásadní věc, aktivně se zapojily velké finanční instituce. Protože si spočítaly, že nicnedělání by je ve finále stálo mnohem víc,“ míní Tichý.
Ve Schneider Electric jste vydržel dvaadvacet let…
Měl jsem štěstí, že jsem si firmou prošel od úplného začátku. Vystřídal jsem různé pozice v marketingu, obchodu, každých tři až pět let něco nového plus mise v zahraničí. Těch 22 let uteklo jako voda a vystřídal jsem pod jednou vlajkou v podstatě několik povolání.
Proč končíte na pozici generálního ředitele pro Česko?
Na této pozici končím svůj čtvrtý rok a nastal čas na změnu, kdy jak firma, tak i já osobně potřebujeme nový impulz. Do toho přišla zajímavá nabídka, kde mohu zužitkovat svoje předchozí zkušenosti v leadershipu a obchodu.
S jakými úkoly jste v roce 2019 do pozice českého CEO nastupoval?
Schneider Electric má tři obchodní modely. Transakční, tedy prodej různých elektronických krabiček, projektový, což je asistence a prodej komplexních řešení, a servisní. Česká organizace tehdy byla velmi opřená o transakční byznys a mým úkolem bylo rozvinout ten projektový.
Podařilo se?
V letošním roce se nám podařilo zdvojnásobit projektový byznys a zároveň zachovat solidní profitabilitu. Postavili jsme zčásti nový tým, který významně rozšířil naše kapacity práce s koncovými zákazníky v průmyslu, infrastruktuře a datových centrech. Takže když se ohlédnu, transformace má položeny dobré základy a jsou vidět výsledky.
Jak šlo naplňování hlavní mise Schneider Electric, minimalizace negativních dopadů na životní prostředí?
Zde máme odpracováno hodně a postupně zúročujeme investice do digitalizace a technologií, bez kterých se udržitelnost a s ní související zvyšování energetické účinnosti dělat nedá. Těší mě stále větší počet projektů, kde nasazujeme naši platformu EcoStruxure a našim zákazníkům dokážeme přinášet významná snížení jejich uhlíkové stopy a zároveň šetřit energie.
Věříte, že lidstvo dokáže fungovat udržitelně?
Před pěti lety bych vám řekl, že víru mám, ale stoprocentně o tom přesvědčen nejsem. Pak se udála z mého pohledu zásadní věc: do snahy o udržitelnost se zapojily velké finanční instituce. Kdybychom byli cyničtí, tak řekneme, že peníze hýbou světem.
Banky a fondy jako BlackRock si spočítaly, že musejí podpořit snahu o udržitelnost, protože nicnedělání by je ve finále stálo na nákladech mnohem víc. Je to důležitý hybatel, protože ta transformace nebude zadarmo. Já ale věřím, že se to podaří.
Fakt, že se budeme muset uskromnit, se řadě lidí nepřijímá lehko. Je debata o udržitelnosti u nás stále racionální?
Ať už probíhají diskuse ve společnosti na jakékoli úrovni, vždycky když jdete do hloubky, tak narazíte na fakta, což je osvěžující a mám z toho radost. Pokud to zůstane u emocí, tak tam samozřejmě rizika jsou. Myslím si, že je povinností jak byznysu, tak státu to lidem vysvětlovat. To bude vždycky výzva, stejně jako vysvětlování například důchodové reformy. Vyhráno budeme mít, až se to podaří vysvětlit lidem v hospodě.
Jak to chápou lidé v českých hospodách?
To nevím, ale Frans Timmermans (místopředseda Evropské komise odpovědný za klimatickou politiku, pozn. red.) na zářijovém Green Deal summitu v Praze řekl, že když o výhodách evropské zelené dohody přesvědčí Čechy, tak přesvědčí každého.
Nenaráží evropské, potažmo ‚‚západní“ snahy o udržitelnost na deziluzi z toho, že jiné kontinenty osekávají své emise jen pozvolným tempem?
Každá část světa je v jiné fázi adopce reality, že s klimatickou změnou je potřeba něco dělat. Mně se líbí vize, že Evropa půjde příkladem, ale nesmí to být ekonomicky smrtící a nesmíme se stát skanzenem naivních snílků. Musíme velmi citlivě balancovat a využívat nových technologií, abychom za to byznysově zaplatili adekvátní částku. Pak věřím, že se zbytek světa připojí.
Jakého rozhodnutí z vašeho působení ve firmě nejvíc litujete?
Někdy jsem neodhadl svou práci s lidmi, mohl jsem některá důležitá rozhodnutí udělat dřív. To je na manažerské práci nejtěžší.
Jaké budou letošní výsledky Schneider Electric?
Asi nejlepší za poslední dekádu. Náš obor, kde řešíme energetickou efektivitu, je vzhledem k současné situaci na trhu v epicentru dění. Snaha šetřit energie je obrovská a nám se to promítá do tržeb. To je pro nás skvělé. Ale na druhou stranu mě opravdu mrzí, že spousta firem je kvůli cenám energií v těžké situaci.
Jak zvládáte zdražování vstupů?
Nejdříve to byla měď, hliník, železo i plasty. K tomu se před rokem přidaly čipy. Nyní se však situace mění. Například cena plechů, oceli a polystyrenu klesla. Ovšem co se týče logistiky, lodě jsou přetížené, přístavy nestíhají vybavovat kontejnery a rejdaři berou nejvyšší nabídku.
Je stále nedostatek čipů? Na jakých jste dodacích lhůtách?
Tento problém se týká primárně průmyslové automatizace, kde se někdy dostaneme i na 40–50 týdnů, ale dost se to mění. Máme jako firma historicky vůbec největší objem otevřených objednávek, celý dodavatelský řetězec značně improvizuje a snaží se čipy nakoupit i za naprosto netržních podmínek. My se na tuto nákladovost zas tolik nedíváme, pro nás jsou čipy jen zlomkem komplexního řešení, takže jestli na tom posledním kousku máme zápornou marži, je nám to jedno. Hlavní je ty čipy sehnat.
Loni jste odhadoval, že ve druhé polovině letošního roku se situace zlepší…
Byl jsem příliš velkým optimistou. Za rok se svět hodně změnil, nic z toho, co se stalo, ke stabilizaci rozhodně nepřispělo. A myslím si, že nikdo nečekal ani politiku nulového covidu v Číně. Nebyl jsem sám, kdo se v pohledu do křišťálové koule netrefil a stále věřím, že se nám to do budoucna podaří stabilizovat. Ale už radši neříkám žádné datum.
