Do světa sociálních sítí se dostal zcela nahodile. Christopher Isaac Stone, kterému dnes nikdo neřekne jinak než Biz, původně o internetu „nevěděl vůbec nic“.
V začátcích největšího boomu online technologií ale dostal nabídku, zda by za pět tisíc dolarů neuměl vytvořit jednoduché webové stránky. „Moje odpověď byla jednoznačná. Ano, bezpochyby! Za pět tisíc dolarů určitě,“ směje se Stone. Od té doby mu všichni začali říkat „the web guy“, chlapík přes internet.
Píše se rok 2008 a celý svět žije historickým okamžikem – prezidentské volby ve Spojených státech vyhrává vůbec poprvé v historii Afroameričan. Jedna z hlavních zbraní v kampani Baracka Obamy je Twitter, tedy sociální síť, kterou o rok dříve založil Biz Stone spolu s Jackem Dorseym, Evanem Williamsem a Noahem Glassem.
Původně přitom trojice bez Dorseyho vyvíjela podcastovou platformu. Usilovně na ni po dva roky každý den pracovali, než jim samotným došlo, že musí svůj plán změnit „Už ani nevím, proč jsme ji chtěli. Nikdo z nás podcasty ani neposlouchal, natož tvořil,“ s úsměvem vzpomíná Biz Stone.
Nabrali proto nový směr: spojili se s Jackem Dorseym a vytvořili jednu z prvních mikroblogovacích sítí. Na ni se postupně začali přihlašovat politici, veřejně známé osobnosti i novináři. „Nemohli jsme tomu uvěřit. Chtěli jsme vytvořit prostor pro sdílení mezi pár lidmi, ale postupně se začaly přidávat známé osobnosti a celá platforma nabrala nečekané rozměry,“ vypráví Stone.
„Najednou se v hlavních večerních zprávách zmiňoval i Twitter. Všechny aktuality jste najednou našli právě na naší sociální síti, denně nám volali novináři, abychom se vyjádřili k dění ve světě – k volbám, k Arabskému jaru… Přitom jsme o tom nic nevěděli a neměli s tím nic společného. Všechno se ale točilo na Twitteru,“ vysvětluje.
Dnes devětačtyřicetiletý podnikatel a investor od té doby založil vyhledávač Jelly (později odkoupený platformou Pinterest), napsal několik knih, investoval do řady začínajících firem a v Twitteru už žádným způsobem nefiguruje. Ve světě startupů je však stále aktivní a vývoj svého zatím nejúspěšnějšího projektu Twitter zpovzdálí sleduje.
V rámci Americko-českému obchodního fóra, pořádaného Velvyslanectvím Spojených států v Česku, nedávno dorazil do Prahy. A našemu magazínu poskytl exkluzivní rozhovor.
Jak vnímáte dnešní společenské dopady sociálních sítí?
To je složitá otázka. Když jsme Twitter vytvářeli, vůbec jsme nepřemýšleli nad tím, co negativního by mohla přinést, prostě nás to nenapadlo. Najednou byl rok 2016 a nám začalo docházet, kolik škody umí napáchat, kolik trollů jej využívá, jak špatně jsme to původně nastavili.
Co tím myslíte?
Původní algoritmy jsme prostě nenastavili dobře. Nedokázali jsme si představit žádné důsledky. Například jsme na stránce měli volnou bílou plochu a přemýšleli, čím bychom ji využili, tak jsme tam napsali počet sledujících nebo počet interakcí daného uživatele. A najednou byl počet interakcí to, o co lidem na Twitteru šlo. Přesně to ale nahrává trollům, šíření dezinformací…
Je však tohle vaše zodpovědnost? Respektive zodpovědnost těchto platforem?
Dlouho jsme si říkali, že ne. Ani nebylo v našich silách procházet každý den miliony tweetů a kontrolovat je.
V roce 2017 jsem se na krátkou dobu do Twiteru vrátil, přizvali mě jako poradní hlas. Byl to tehdy naprostý chaos – jakýkoliv ukazatel, na který jste se podívali, byl špatně. Ztráceli jsme uživatele, narůstal počet falešných účtů… Museli jsme síť vyčistit a nastavit prostě jinak.
Tehdy se mě mnoho lidí ptalo, jestli je něco jinak, než při mém prvním odchodu. A bylo. Už jsem věděl, že tohle naše zodpovědnost je. Sice jsme nemohli procházet obsah všech tweetů, ale mohli se dívat na čísla a rozpoznat například, jestli jste troll.
Jak?
Když u nějakého účtu vidíte, že denně píše tisíc příspěvků nebo tisíckrát za den někoho zmíní nebo označí, víte, že je to nejspíš troll. Takže jsme nastavili algoritmus, aby neposuzoval jednotlivé zprávy, ale počet interakcí. Samozřejmě to nevyřešilo problém úplně, ale situace se zlepšila o šedesát procent.
V dřívějších rozhovorech jste zmiňoval, že jste chtěli vytvořit něco, co dokáže změnit svět. Plní Twitter tento účel?
Vlastně ano, pořád ho mění, stále má obrovský vliv, a můžeme se bavit o tom, jestli pozitivní nebo negativní. Ta značka je dodnes mnohem větší než jen počet uživatelů, kteří Twitter používají. To mi vždycky vadilo, když ho lidé přirovnávali k jiným sociálním sítím a srovnávali počty uživatelů – jasně, že v tomhle srovnání vypadal maličce.
Jenže v mojí hlavě byl Twitter vždy zpravodajská platforma. A vlastně tolik nezáleželo, kolik lidí na něm tweetovalo nebo kolik lidí ty tweety četlo. Kdybyste totiž porovnali jeho dosah nikoliv se sociálními sítěmi, ale jinými zpravodajskými servery, dopad bude mnohonásobně větší.
Vy sám jste na něm aktivní?
Pořád tam jsem, ale vlastně už tolik netweetuju. Jen nedávno jsem sdílel něco o tom, že jsem v Praze (smích). Ale pár sledujících tam ještě mám!
Zmiňovaných pár sledujících je ve skutečnosti přes dva a půl milionů. Tenhle veselý chlapík nejde pro ironii ani vtip daleko. Sám ostatně rád říká, že pokud se nebavíte, děláte něco špatně. A je jedno, jestli v životě, nebo kariéře.
„Pokud něco děláte, jen abyste vydělali spoustu peněz, nebudete šťastní a nejspíš je ani nevyděláte,“ konstatuje Biz Stone. Sám se svou poučkou řídil už od začátku kariéry, kdy stál u vzniku dvou populárních blogovacích platforem Medium a Blogger.
Na svých profilech si říkáte prostě „the internet guy“. Co vás teď zaměstnává?
Zrovna začínám nový projekt, je ale ještě velmi brzo o něm mluvit. Vlastně ani zatím nevím, jak bych ho slovy popsal. Zatím můžu jenom říct, že jde o projekt související s umělou inteligencí, zbytek je tajemství. Mimo to jsem ale stále aktivní jako angel investor.
Čím se při výběru, kam investovat, řídíte?
Vlastně dost jednoduchými pravidly. Je mi sympatický founder a věřím, že dokáže udělat dobrou práci? Líbí se mi daná nová technologie? Myslím, že ji svět potřebuje? A pokud si na všechny tyto otázky odpovím, že ano, pak si prostě řeknu, že jdu do toho.
Jste aktivní také na Mastodonu, který je často zmiňován jako alternativa k Twitteru. Myslíte, že by mu mohl v budoucnu konkurovat?
Možná ano. Že se začalo mluvit o odcházení z Twitteru bylo pro Mastodon velkou věcí. Najednou získal miliony nových uživatelů, a tak se teď snaží vytvořit svou síť přístupnější. Když nejste na tenhle systém zvyklí, a najednou tam přijdete a ono se vás to zeptá, abyste si zvolili server, člověk si řekne: „Jak to myslíte? To je na vás, ne?“.
Až tohle změní a bude uživatelsky přívětivější, může Twitteru konkurovat.
Od loňského podzimu, kdy převzal vlastnictví Twitteru miliardář Elon Musk, je tato sociální síť na houpačce. V prvních týdnech ve funkci stačil majitel vyhodit na tři tisíce svých zaměstnanců, ostatním nařídil pracovat v nelidských podmínkách – až osmdesát čtyři hodin týdně a trávit v práci i víkendy.
Mezi jeho výstřední kroky patřilo také nedomyšlené zploplatnění ověřovací značky u twitterových profilů a následné peripetie s účty, které si ji zaplatily, aby napodobovaly skutečné osobnosti a firmy. Jedním z posledních kroků pak bylo předání otěží nové generální ředitelce Lindě Yaccarino.
Když už jsme u těch předpovědí, jak se v budoucnu změní Twitter?
Netuším, opravdu netuším. Co se tam děje je šílené. A každý den je to další šílenost. I když zrovna tohle není pro Twitter nic nového – už když jsme ho zakládali, vše se hrozně rychle měnilo, každý týden přicházely novinky.
Ale v něčem je to dnes přece jiné.
Hlavně už to není veřejně obchodovatelná firma, ale vehikl vlastněný jediným člověkem. Navíc člověkem, který si tam dělá cokoli se mu zachce, a který je pověstný svou nevyzpytatelností. Takže se dnes můžete probudit do jakéhokoliv scénáře.
Myslíte, že může Twitter zničit?
Vlastně doufám, že ne. Kdysi jsem vedl na Stanfordu kurz s jedním z našich investorů, který studentům vždy říkal: kouzlo Twitteru je v tom, že i když se střelil do všech životně důležitých orgánů, stejně se mu daří přežívat. Snad se z téhle šílené doby rychle dostane.
Co říkáte na novou šéfku Twitteru, kterou Musk nedávno jmenoval?
Netuším, kdo to je.
Takže na ni nemáte názor?
Nemám, je to pro mě úplně nový člověk. Obecně si ale myslím, že šlo o správný krok. Musk působí, jako že má mnoho různých zájmů a aktivit, které ho rozptylují.
Mnoho zájmů má i sám Biz Stone. Kromě svých aktivit v technologických startupech je pověstný svým zasazením o ochranu zvířat a udržitelnost. Sám je mnoho let veganem, a i když svůj postoj nikomu nevnucuje, v budoucnost rostlinné výživy věří dokonce natolik, že v rané fázi investoval do výrobce náhražek masa Beyond Meat.
Snad díky zkušenosti z Twitteru si uvědomuje dopady všeho, co dělá – a je podle něj povinností všech startupistů zohledňovat důsledky svých nápadů. V poslední době je tak předmětem Stoneova zájmu i umělá inteligence.
Aktuálně se mluví o regulaci umělé inteligence, vy jste po ní volal už v roce 2019…
Tehdy jsem se stal členem etické komise sanfranciské společnosti AI Foundation. Když jsem se potkal s jejími zakladateli a slyšel o jejich projektech, moje prví myšlenka byla: „Tihle chlapíci dělají skvělé věci!“
Jenže pak mi došlo, že tyhle „skvělé věci“ nejspíš dělají i jiní, a dost možná nemají podobné morální zásady. Musíme být opravdu velmi opatrní v tom, co vyvíjíme.
Neplatí to i pro sociální sítě?
Naprosto. V době, kdy jsme Twitter vymýšleli, nás vůbec nenapadlo dělat si starosti z toho, čemu všemu můžou sloužit. Naštěstí vidím, že novou generaci tvůrců technologií to zajímá, a je čím dál více lidí, kteří myslí i na negativa. Umělá inteligence přináší skvělé možnosti, ale co ještě přináší? A jak se s tím popereme?
Lidé, kteří by o těchto věcech měli rozhodovat, zároveň nemají dostatečné ponětí, jak tyto technologie fungují. Popravdě to často nevědí ani ti, kdo je vyvíjejí.
Čeho se nejvíc bojíte vy?
Lidí… Tedy těch, kteří tyto technologie používají. Ani sociální sítě nejsou samy o sobě špatné, žádný nástroj není. Jde jenom o to, jak tyto nástroje použijeme. Je například děsivé, jak realistická videa lze už díky umělé inteligenci vytvořit – můžete produkovat scénáře, které se nikdy nestaly, nebo vložit lidem do úst nikdy nevyřčená slova.
Jak těžké je odhalit, zda je takové video pravdivé?
To je na tom ještě pozitivní – pokud vytvoříte něco pomocí umělé inteligence, můžete stejnou technologii použít, abyste její tvorbu odhalili.
Kde vidíte největší příležitosti, nabízené umělou inteligencí?
Je jich tolik! Potenciál umělé inteligence v umění, schopnosti překonávat jazykové bariéry, medicínské možnosti… V mnoha ohledech je to jako mít vždy po ruce parťáka, který vám pomůže být lepší: lépe kódovat, lépe psát, lépe dělat cokoliv byste chtěli.
Vaši parťáci v průběhu kariéry ale byli rozhodně velmi lidští…
Už od začátku se řídím tím, že když někoho obdivuji a bavilo by mě s ním pracovat, jdu si za tím. Takhle jsem odešel z univerzity, protože jsem chtěl pracovat se Stevem Steinerem, který byl tehdy v podstatě můj mentor.
Pak jsem se přestěhoval z Bostonu do Kalifornie, abych pracoval s Evem Williamsem, zakladatelem Bloggeru, se kterým jsme později založili Odeo, a kde jsme se potkali s Jackem Dorseym.
To je tedy vaše byznysová rada?
Nejenom v byznysu! Pokaždé mi znovu a znovu dojde, že je to vlastně všechno o lidech. Řídím se tím v životě obecně. Musíte najít lidi, se kterými chcete být – a kterým věříte. Všechno je pak mnohem větší zábava a ani vám to nepřipadá jako práce.
