Miliardář Jaromír Uhýrek s médii mluví nerad. Spoluzakladatel a majoritní vlastník společnosti Gemo, největší ryze české stavební firmy, jehož majetek aktuálně Forbes odhadl na necelých devět miliard korun, totiž nevyhledává pozornost. Forbesu poskytl svůj čas a nechal nás nahlédnout nejen do svého byznysu, ale částečně i do svého soukromí.
„Tak za mnou přijďte někdy do Olomouce,“ navrhuje mi mi mliardář Uhýrek, když ho kontaktuji ohledně valuace do žebříčku nejbohatších Čechů, kde mám právě jeho na starosti. Vím, že tento vystudovaný stavební inženýr nerad dává rozhovory, i když se Forbesu v minulosti už jeden získat podařilo.
I proto ho o něj zkusím znovu požádat. „Rozhovor spíše ne, ale rád si s vámi popovídám nejenom o Gemu,“ navrhuje Uhýrek. Souhlasím a jeden zářijový den za ním vyrážím do Olomouce vlakem.
Na místním hlavním nádraží se tak trochu zastavil čas: nejen díky freskám pracujícího lidu, které dominují nádražní hale, ale i nabídkou klasických bufetů, které pamatujeme všichni z dětství.
Z nádraží si beru taxíka a po pěti minutách jízdy se ocitám ve zcela jiném světě: v moderní prosklené budově s vysokými stropy a luxusní recepcí, odkud je průhled do pečlivě architektonicky řešené zahrady s výhledem na bytové domy, které nabízejí bydlení těm nejnáročnějším v hanácké metropoli.
Jde o jeden z jeho mnoha zrealizovaných developerských projektů. Nacházím se v sídle společnosti Gemo, stavební a developerské firmy, kterou Jaromír Uhýrek zakládal už v roce 1990 spolu se dvěma kolegy – Milanem Válkem a Borisem Němečkem. Jejich první zakázkou tehdy byla rekonstrukce kapličky v Loučanech u Olomouce za zhruba 200 tisíc korun.
Dnes má firma víc než pětimiliardový obrat a za sebou víc než tisícovku projektů po celé republice v celkové hodnotě přes šedesát miliard korun. Uhýrek se v průběhu let s oběma společníky postupně vypořádal a firmu pak dlouhá léta vedl sám.
Dnes pracuji tak osm až deset hodin denně, už ne tolik jako dříve.
„Dnes pracuji tak osm až deset hodin denně, už ne tolik jako dříve,“ říká mi podnikatel, když se usadíme ke stolu v jeho rozlehlé, pečlivě uklizené a minimalisticky zařízené kanceláři. Dominují jí originální obrazy a především výhled na dominantu Olomouce katedrálu svatého Václava, také přezdívanou jako „Dóm“.
Jaromír Uhýrek má na sobě padnoucí oblek a v deskách pro mě má přichystané slíbené podklady k jeho valuaci v rámci žebříčku, které spolu probíráme. Působí skromným, až téměř plachým, dojmem. „Víte, to není tak, že bych s vámi nechtěl mluvit,“ vysvětluje mi téměř omluvně.
