S jeho vzděláním a erudicí by mohl působit kdekoli po světě. Uznávaný ekonom Filip Matějka ovšem říká: Vždycky bylo jasné, že se vrátíme do Česka. A proto, jak mu na vlasti záleží, nabídl na konferenci Forbesu Lepší Česko recepty ke zlepšení.
I premiér Petr Fiala zmínil, že by bylo skvělé žít ve státě, v němž je lehké otočit volantem a rychle zamířit jiným, kýženým směrem. Jak to, že takový stát nemáme? „Myslím, že si to děláme tak trochu sami,“ říká Filip Matějka z CERGE-EI.
Aby bylo jasno, absolvent prestižního Princetonu a jeden z nejinspirativnějších českých ekonomů nepřijel na Lepší Česko s prvoplánovou kritikou. To mu není vlastní.
„S rodinou jsme žili na mnoha místech, ale vždycky bylo jasné, že se vrátíme zpátky do Čech,“ líčil Matějka. „Máme tu rodinu, spoustu známých a přijde nám to tu skvělé. Krásná země i příroda, úžasná kvalita života. Nemusíte se bát, že když onemocníte, tak zbankrotujete. Na západ od nás se kolikrát stane, že třeba zkolabuje systém svozu odpadků. Vlastně tady všechno funguje dobře.“
Tím se ale šikovně dotkl názvu konference. Dobře to funguje. Ale ne lépe. Tam mají být české cíle.
„Občas nám chybí pružnost,“ pokračoval Matějka. „Podnikatelé cítí, že i když mají super nápad, je trochu těžké využít příležitost. Myslím, že si to děláme sami. Řešíme spoustu problémů a na každý se podíváme zvlášť, jenže často zapomínáme na celek. Potom se stane, že chceme jedné věci v dobré víře pomoci – a uškodíme něčemu jinému.“
Před nabitým sálem krásně zrekonstruované budovy Císařských lázní Matějka prokázal svůj dar skloubit odbornost s přístupným podáním tématu.
„Představte si továrnu na traktory, třeba kousek odsud v Sokolově. Podnikatel by rád vyvážel do Rumunska a říká si: Kdyby mě stát trochu podpořil, dokážu zaměstnat víc lidí, víc prodávat, platit víc daní. Bude to pro všechny dobré. I pro stát to zní docela rozumně,“ začal.
Co tedy v hypotetickém Matějkově příkladu stát udělá? Podnikateli pomůže.
„Jenže ono se nesoutěží vždycky jen v rámci světa, i v rámci Česka. Výrobce traktorů expanduje, najme lidi třeba od výrobce jeřábů v Liberci a tam továrna zkrachuje,“ nadechuje se Matějka k pointě: „Takže máme traktory v Rumunsku, ale ne jeřáby v Liberci. Tam zkrachovala továrna, která předtím fungovala bez dotací.“
Stejně to funguje i v dalším teoretickém modelu. V tom Česko zase přijímá více levné pracovní síly ze zahraničí, jenže jelikož je levná a nekvalifikovaná, výsledek vypadá takto: „Dvakrát víc lidí potřebuje i dvakrát tolik škol, aut, doktorů. A naše bohatství to nezvýší. Na jednoho člověka bude stejné, možná jen trochu vyšší.“
Z toho všeho vyplývá Matějkou dlouhodobě prosazovaný recept. Podle něj dnes klasické dělení na levici a pravici pokulhává a hlavně jsou z pohledu ekonomů řešení, která obě strany spektra nabízejí, převážně levicová.
„Neřešme jen to, komu pomáháme, ale také to, jak věci děláme. Jestli to dělá stát, nebo využíváme trhu. Přijde mi, že i podnikatelům pomáháme levicovými řešeními, přitom jde dělat všechno pomocí trhu a pomáhat takto i chudým lidem,“ vrací se Matějka k tomu, že cesta do pekla není v tomto případě dlážděná dobrými úmysly, spíš neustálou intervencí a „otcovským dohledem“ státu.
V globálním souboji totiž vítězí jen a pouze znalostní ekonomika. „Tyhle zásadní věci studujeme desítky let, byla za ně rozdána spousta Nobelových cen, takže nemusíme objevovat kolo,“ říká Matějka. „Receptem je to, čemu říkám laděná tržní ekonomika. Základem je trh – ale ne trh, kde se nechá všechno být.“
Podle něj je potřeba zajistit především fungování právního rámce. „A také se snažit, aby firmy mezi sebou skutečně soutěžily, což v mnoha odvětvích nefunguje,“ soudí o tom, jak vše pokřivují dotace, regulace a pobídky. „Aby trh fungoval, musí lidi rozumět tomu, jaká jsou pravidla a mezi čím si vybírají. Pak má i lepší firma lepší šanci uspět.“
Právě na takových má být podle Matějky Česko postavené.
„Jediný způsob, jak na tom být dlouhodobě lépe, je umět věci lépe. Konkrétní příklad? Nepotřebujeme dvakrát víc lidí. Potřebujeme, aby ti samí lidé byli schopní vyrábět dvakrát tolik věcí. Není jiná cesta,“ zopakoval. „Není to tak, že silný export automaticky tvoří silnou ekonomiku. Když něco děláme dobře, prodáme to i za hranice a pak máme silný export.“
Řešení podle něj existují a je až s podivem, že na ně soudobé Česko pořád nesází. „Je vhodné koukat se na externality, kterými se navzájem ovlivňujeme. Zásadní je vzdělání, protože když někoho něco naučíte, zadarmo to pak může naučit spoustu dalších lidí,“ říká Matějka. „Totéž infrastruktura. Postavíte jednu silnici – a tu používá spousta lidí najednou.“
I přes všechny výtky ale končil optimisticky. Ostatně mluvil v zemi, kterou si s rodinou zvolili za svůj domov.
„Česko je krásné a také rozmanité. A právě proto nejsme schopní řídit každý kousek zvlášť,“ řekl na závěr. „Chci zdůraznit, že existují jednoduché koncepty, jak dosáhnout klíčových věcí. Chce to použít daleko více trhu. Je to jednodušší a celkově pak budeme ještě lepší Česko.“
