Nejsledovanější akciový index na světě hledá nový strop. Americký S&P 500 uzavřel 22. února na historickém maximu. Den poté taky. A ještě 29. února, 1. března, 7. března a naposledy včera. 

V americké ekonomice mezitím doutná obří problém s poklesem cen komerčních realit. Podle šéfa Fedu kvůli tomu mohou padat malé banky, což za oceánem vyvolává nepříjemné vzpomínky na největší bankovní krizi od roku 2008. Tedy na loňské jaro.

Akciové rekordy padají i v Japonsku. Index tokijské burzy nedávno pokořil magickou ATH hranici a podíval se nejvýš od roku 1989. A to se japonská ekonomika na konci loňského roku jen těsně vyhnula recesi. Dokonce i německý akciový benchmark DAX se dnes ráno poprvé v historii podíval nad hranici osmnáct tisíc bodů. A německá ekonomika už v recesi v podstatě je. 

Tím však aktuální výčet poněkud paradoxních situací na trzích nekončí. Na cenových maximech jsou současně akcie i zlato. Rekordy padají, i když geopolitická rizika ve světě nikam nezmizela, ale spíš vzrostla. 

Možná i proto v nynějších debatách s investory přibývá užívání slavného termínu „iracionální přebujelost“ (irrational exuberance). Poprvé jej pronesl bývalý šéf Fedu Alan Greenspan v roce 1996, kdy ceny akcií desítek technologických firem mířily do astronomických výšek bez jakéhokoli racionálního důvodu, snad kromě nadšení z internetu. Pár let nato takzvaná dot com bublina praskla.

Srovnání se současným hypem kolem umělé inteligence se tak trochu nabízí. Polovodičový sektor, z nějž pocházejí důležité čipy, se oproti zbytku trhu značně nafoukl. Vidět je to například na srovnání indexu SOX se širším indexem S&P 500. 

V SOX je zastoupena třicítka amerických firem z oboru výroby polovodičových čipů a jejich podíl na výkonnosti S&P 500 nebyl nikdy tak vysoký jako dnes. Předchozí rekord padl těsně před prasknutím dot com bubliny.

O hrozbě akciové bubliny způsobené nadšením z AI se mluví minimálně od minulého roku. Minulý týden ji v komentáři připustil i hlavní globální stratég Bank of America Michael Hartnett. 

„Akcie polovodičů jsou o 36 procent nad svým 200denním klouzavým průměrem, zatímco technologický index Nasdaq je nad ním o šestnáct procent,“ uvedl Hartnett v komentáři ze 7. března. Ve světě technické analýzy akcií to podle něj znamená, že jsou ceny přepálené.

Zatím to však zdaleka není tolik jako během dot com krize. „Tehdy se Nasdaq dostal o 55 procent nad svůj 200denní klouzavý průměr,“ připomněl Hartnett. 

Obavy z opakování dot com krize před měsícem mírnili také analytici Société Générale. „Iracionální přebujelost“ srovnatelná s více než dvě dekády starou krizí by podle nich nastala až v případě, že by index S&P 500 stoupl na 6250 bodů. Tedy o zhruba pětinu výš, než je teď.

Oproti internetové horečce jsou zde i další důležité rozdíly. Americký akciový růst sice táhne pouze „sedm statečných“ z řad velkých technologických firem, ty však stojí na pevných základech. 

„Zprávy o výsledcích hospodaření za několik posledních čtvrtletí do značné míry potvrdily oprávněnost nadšení, které se kolem nich vznášelo. Očekává se, že růst jejich zisků bude téměř pětkrát vyšší než u zbývajících 493 akcií v indexu S&P 500. To není iracionální přebujelost, spíš racionální přebujelost,“ míní Kristina Hopper, šéfka strategie pro globální trhy ze společnosti Invesco.   

Dokonce i u nejviditelnějšího zástupce mánie kolem AI, společnosti Nvidia, dává aktuálně rekordní cena akcií smysl. Za poslední tři roky stoupla o více než 500 procent, ale zhruba stejnou mírou vzrostly i zisky společnosti.

„Jestli tam tedy bublina je, tak je stejná jako před třemi roky, plus se zlepšil výhled,“ říká analytik XTB Tomáš Vranka.  

Pokud bychom u amerických akcií nekoukali na sedm statečných, tedy na Nvidii, Amazon, Alphabet, Apple, Microsoft, Metu a Teslu, nemůže být navíc o nějaké přebujelosti řeč. Výkonnost zbylých firem z indexu S&P 500 je totiž značně mizivá.

Ani japonské akcie zmíněné v úvodu textu zatím nejsou navzdory historickým maximům příliš nadhodnocené. Minimálně podle klíčového ukazatele P/E, poměru tržní ceny akcie a čistého zisku na akcii. 

„Poslední P/E pro japonský index TOPIX500 na základě dvanáctiměsíčního výhledu do budoucnosti byl 16,18, což je stále méně než průměr za posledních patnáct let na hodnotě 16,58. A je to daleko od poměru P/E v období bubliny na tokijské burze v roce 1989, kdy to bylo více než šedesát,“ připomíná Kristina Hopper.

Zmínili jsme také německé akcie a tamní benchmark index DAX. Ten do značné míry táhne globální softwarový gigant SAP, který se veze na trendech kolem AI. Ale ani zbytek firem z tohoto indexu není příliš vázáno na zbídačenou německou ekonomiku. 

Přesto působí hodnoty akciových indexů poněkud iracionálně. Ve světě zuří dvě války, jedná velká na Ukrajině a jedna menší v Izraeli. I ta se však může přelít do většího konfliktu na Blízkém východě. V takovém případě by například cena ropy mohla stoupnout až k 150 dolarům za barel, jak loni varovala Světová banka.

Máme zde také vyostřující se obchodní válku mezi dvěma největšími ekonomikami světa, Čínou a USA, problémy na klíčových dopravních tepnách pro mezinárodní obchod a zatím úplně neodezněl ani problém s rekordní „covidovou“ inflací. 

S případnými sázkami na propad trhů je však nutné zacházet velice opatrně. Jak říká ve svém slavném výroku ekonom John Maynard Keynes: „Trhy mohou zůstat iracionální déle než vy solventní.“