Na monitoru svítí po stranách černé obdélníky naznačující, že Juraj Fehervari se na call připojil přes mobil. „Pardon za zpoždění, zalezu do kanclu a jdeme na to,“ zahlásí do přední kamery telefonu, zatímco rázuje po zbrusu nových prostorách společnosti Be Lenka.
Průkopník na poli barefoot obuvi ze slovenské Žiliny vyrostl za posledních šest let na obrat 12,5 milionu eur (zhruba tři sta milionů korun) a zanechal stopu v sedmdesáti zemích světa, což jeho zakladateli a devadesátiprocentnímu majiteli vyneslo ocenění EY Podnikateľ roka 2022.
„Letos to bude zhruba dvacet milionů eur obratu a EBITDA tři miliony,“ vypočítává šestatřicetiletý podnikatel už z klidu kanceláře. Stále přes mobil, který využívá k řízení celé firmy – po šesti letech existence a sedmi stěhováních centrály má její šéf poprvé vlastní office, ale většinu času je v terénu s vývojáři, marketéry a obchodníky.
Be Lenka má ambici, která je oboru vlastní – naučit lidi opět správně chodit. „Back to the roots, to je naší hlavní misí,“ zmíní Fehervari heslo, ke kterému se rád vrací. „Zbourali jsme bariéru, že barefoot boty jsou ošklivé. U našich nových modelů řada lidí ani neví, že jsou barefoot,“ tvrdí.
Fehervari má za sebou celou řadu podnikatelských pokusů, ale žádný z nich nelze srovnávat s úspěchem značky Be Lenka. Její příběh se začal psát po jeho setkání se slovenskou mistryní v atletice a paralympioničkou Lenkou Cenigovou, která právě rozjížděla prodej dětských nosičů.
Její jméno společnost nese dodnes a nadále má nosiče v nabídce – přes devadesát procent tržeb jí ale dělají bosé boty, prodávané čtyřmi stovkami velkoobchodních partnerů i skrze e-shop.
„Letos máme obrovskou šanci překročit hranici tři sta tisíc prodaných produktů,“ odhaduje Fehervari. Ty jednodušší se vyrábějí na Slovensku a v České republice, složitější v továrnách v Itálii a Portugalsku.
„Víme, kde jsou naše kořeny. Ale výroba v zahraničí nám otevřela významné možnosti,“ konstatuje byznysmen, který se dle svých slov čtyři roky pokoušel udělat barefootovou velmoc právě z Česka a Slovenska. Pak mu však došlo, že zdejší technologie na to nebude stačit.
Hlavní úkol zůstává: přesvědčit lidi, aby bosé boty alespoň zkusili. Na trhu s obuví se jejich podíl stále počítá v jednotkách procent.
Co bývá hlavním důvodem, který zákazníka přiměje nazout barefooty?
Podívá se, jak jeho noha vypadá, když stojí doma na podlaze a srovná to se svými stylovými špičatými botami. Všechno, co dnes bereme jako super design, je vlastně kompromisem z hlediska funkčnosti. To jsou early adopters. Pak lidé, kterým záleží na zdraví, což je dnes velká skupina. Nebo ti, kdo mají nějaký zdravotní problém.
Liší se vaše česká a slovenská strategie od přístupu k trhům na západ od nás?
Na Slovensku a v Česku bylo potřeba spoustu lidí vzdělat, spolupracovali jsme s podology, fyzioterapeuty, influencery… V zemích, kde je barefoot obuv rozšířenější, jako jsou USA nebo Německo, se snažíme doručit lepší produkt za férovou cenu, aby nám dali šanci.
Německý zákazník si klidně koupí devět párů a osm vrátí. Český a slovenský si pečlivě vybere a koupí maximálně dva.
Kde všude dnes končí vaše boty?
Je to zhruba sedmdesát zemí světa. Aktivně se věnujeme dvanácti trhům, náš e-shop má osm jazykových mutací. Klíčové trhy jsou Německo, Skandinávie, Amerika a Česká republika, nicméně koláč tržeb je u nás složen tak, že na největší trh připadá pouze šestnáct procent obratu. Máme to poměrně diverzifikované.
Který z trhů byl nejnáročnější na vstup?
Česko a Německo, co se týká konkurence. U logistických, právních a různých dalších operativních věcí Amerika.
Proč už nevyrábíte sami jako v minulosti?
Protože jsme se dostali k renomovaným fabrikám, které to v Evropě dělají nejlépe. Chceme se soustředit na výzkum a vývoj, a také na design a kontrolu kvality. Výrobu samotnou outsourcujeme.
Řadíte k renomovaným fabrikám i továrny v Česku a na Slovensku, které stojí v krajích, kde kdysi vládl Tomáš Baťa?
Baťovská tradice je zde stále cítit, hlavně ze starší generace. Co mi v našem regionu chybí, jsou inovace – Itálie a Portugalsko jsou dnes technologicky ve výrobě bot mnohem dál. My zde umíme dělat koženou obuv, na kterou máme strojové parky a ševci know-how.
Ale když přijedete do Portugalska, tak je tam třicetimetrový automatický plotter, který si s kamerami načte materiál, určí na něm defekty, udělá si nejlepší plán výřezu a naseká si ho laserem…
Kolik procent tržeb dáváte na výzkum a vývoj?
Přes třicet.
Loni vám tržby meziročně vzrostly o více než šedesát, ale zisk klesl zhruba o pětinu. Co za tím je?
Investovali jsme do množství produktů, letos by mělo dojít ke „sklizni“. Očekávám oproti loňsku zhruba trojnásobný zisk. Ale berte to tak, že rok 2022 byl nejtěžším v naší historii.
V čem?
Na materiály, které byly běžně k odběru, se čekalo osm až deset týdnů. A razantně zdražily energie. To všechno zrcadlila cena výrobku, plus několik konkurentů krachovalo a valili slevy padesát šedesát procent a my na to museli reagovat, což nám značně ukouslo z hrubé marže.
Jaká je dnes pozice Lenky Cenigové, podle které se značka jmenuje?
Lenka už se na firmě aktivně nepodílí a většinu jejího podílu jsem koupil. Teď držím devadesát procent a ona deset. Naše cesty se rozešly v tom, že chtěla byznys spíš udržovat a věnovat se rodině, a já si říkal, že všechno teprve začíná a vyrážíme do celého světa. Skvělé vztahy máme pořád, ale dnes je to spíš o společných rodinných dovolených a přátelích.
Do rozjezdu Be Lenky jste vložil osmdesát tisíc eur z vlastních zdrojů. Neohlížel jste se po investorech?
Nikoho takového nemáme, pouze standardní bankovní financování, klasický kontokorent a malý investiční úvěr. Nebylo potřeba dalších investorů – nabídek bylo mnoho, ale tato firma stojí na trochu jiných hodnotách, než jsou tabulky v Excelu.
Na jakých konkrétně?
Změnit obouvací návyky lidí po celém světě. Lidé dnes zapomněli řadu věcí: jíst, spát nebo třeba dýchat. My je aspoň trochu vracíme ke kořenům. Back to the roots.
Mají o to zájem v aktuální situaci, kdy řada z nich spíš šetří?
Disponibilního kapitálu v domácnostech je mnohem méně. Místo „nice to have“ věcí řeší jen „have to have“ věci, ve velké míře. Na to, abychom drželi fronty, musíme dělat spoustu aktivit, ale držíme je.
Jak moc na vás doléhá útlum e-commerce jako takové?
Na Slovensku, v Česku a v Německu ten trh padl brutálně. V Německu asi nejvíc, nám se daří držet pozice, někde i mírné růsty, a jsem nesmírně rád, že se k nám zákazníci vracejí. Na nových trzích rosteme dynamicky.
Kamenné prodejny máte zatím v Bratislavě a domovské Žilině. Chystáte se i do dalších měst?
V příštím roce chceme otevřít Banskú Bystricu, Košice, Prahu a Brno.
Rád mluvíte o svém osobním rozvoji, co všechno jste už na své duchovní cestě absolvoval?
Všechno možné… Asketismus, jógu, veganství, týdenní pobyt v absolutní tmě nebo rituál s ayahuascou. V posledních měsících taky podnikatelskou reality show Jama levova, kde dělám investora a porotce.
Co z těch zážitků vám rozšířilo obzory nejvíc?
Když jsem se začal potkávat sám se sebou. Když se člověk skutečně pozná, své strachy, motivace a touhy – ty skutečně své, ne ty, které po něm chtějí rodiče či kamarádi. Otevře vám to úplně jiné možnosti. To byl můj game changer.
