Montpellier, osmé největší město Francie. Tahle na první pohled nenápadná, ale o to působivější destinace na vás čeká na jihu Okcitánie, na půli cesty mezi Marseille a Toulouse. A má rozhodně co nabídnout.

Malebné uličky a náměstí historického centra Ecusson poseté platany a piniemi. Bohémská atmosféra čtvrtí Beaux-Arts a Les Arceaux s tou pravou francouzskou kavárenskou kulturou. Impozantní stopa moderní architektury v Antigone nebo Port Marianne.

Okouzlující středozemní město Montpellier je doslova v rozpuku. Buduje se všechno od dopravní infrastruktury s důrazem na udržitelnou mobilitu, nových čtvrtí s výrazným designem a ekologickými inovacemi, moderních laboratoří zaměřených na vědu a výzkum i komunity kolem kreativních a kulturních odvětví.

Soudě podle reakcí běžných Francouzů a Francouzek, v Montpellieru by teď chtěl bydlet každý. 

Ne každému se ale poštěstí. Kvůli extrémně vysoké poptávce po bydlení není výjimkou, že na pronájem se čeká v hotelu či u známých i několik měsíců.

Stoupající ceny nájmů vyřešila radnice v čele s progresivně-liberálním starostou Michaëlem Delafossem zastropováním. Město se upíná k roku 2025, kdy by mělo být uvedeno do provozu hned několik developerských projektů.  

Ty z dob nedávných prosluly svou neotřelou estetikou po celém světě. Východ města patří monumentální Antigone – rezidenční čtvrti, již navrhl katalánský architekt Ricardo Bofill a která jako by vypadla ze seriálu Hra o trůny.

Projekt, říznutý prvky neoklasicismu a postmodernou osmdesátých let, byl vybudován s cílem rozšířit město na východ k pobřeží. Architekturou antického Řecka je zde inspirováno všechno od soch ve veřejném prostoru po názvy ulic.

Kilometr dlouhá osa se řídí principy zlatého řezu a symetrie, a tak se mu také někdy přezdívá Champs-Élysées de Montpellier. 

Svoji stopu zde zanechal také japonský architekt Sou Fujimoto. Jeho L’arbre blanc obohacuje architektonické dědictví města od roku 2019.

Občerstvit se tu můžete v bistru s nádherným výhledem na břeh řeky Lez a čtvrť Antigone. Gurmáni ocení vytříbenou francouzskou kuchyni založenou na regionálních produktech.

A tím seznam pro milovníky architektury spíše začíná. Budovu místní radnice si vzal do parády Jean Nouvel. Nuage, plavecký bazén a wellness centrum v jednom navrhl Philippe Starck. Do budovy s názvem Pierres Vives potom Zaha Hadid sjednotila tři instituce – regionální archiv, knihovnu a sportovní centrum.

Poslední kousek přibyl loni – francouzská kancelář Brenac & Gonzalez odhalila poblíž hlavního nádraží stavbu s názvem Higher Roch. Budova má certifikát udržitelnosti BREEAM a její vlnité terasy odkazují na topografii okolní přírody. 

První zmínky o městu se datují do desátého století a středověký půvab tu zůstal dodnes. V labyrintu úzkých uliček, skrytých náměstí a historických budov najdete třeba ohromující Katedrálu svatého Petra.

Stavbu z roku 1220 bezpečně poznáte podle dvou monumentálních věží, které působí dojmem, že za nimi na vás co nevidět vykoukne Sean Connery ve filmovém zpracování Jména růže od Umberta Eca.

Poblíž se nachází další klenot: nejstarší dosud fungující lékařská fakulta v západním světě. Stěny sálu zdobí portréty nejslavnějších učitelů, mezi nimiž figuruje třeba slavný romanopisec François Rabelais. Fakultou si prošli taky třeba Francesco Petrarca nebo jistý Michel de Nostredame, známý také jako Nostradamus.

I Montpellier má svůj vítězný oblouk – či spíše jeho méně pompézní verzi. Za ním se skrývá honosná čtvercová Promenade du Peyrou. Z parku posetého platany se vám naskytne úchvatný výhled na město i na zelené pahorky, které jej obklopují.

Na procházce historickým centrem nemůžete minout náměstí Place de la Comédie, často označované za srdce města. Nedaleko najdete Jardin des Plantes, jednu z nejstarších botanických zahrad v Evropě z roku 1593, a vůbec nejstarší botanickou instituci ve Francii. 

Vzdělání a výzkum je v DNA celého města. Napomáhá tomu i přes sedmdesát tisíc studentů, již tvoří skoro čtvrtinu obyvatel města. Progresivně smýšlející mentalita se odráží na každém kroku a pulzující studentský život doslova sálá z eklektické směsice kaváren, barů a klubů, které lemují místní ulice. 

Montpellier je také centrem výzkumu a vývoje, zejména v oblasti přírodních věd, biotechnologií a zdravotnictví. Stejně našlápnutá je i kulturní scéna, která sebevědomě odráží starobylé dědictví města i jeho současného kosmopolitního ducha.

Hlavnímu náměstí vévodí Opéra Comédie, nádherná neoklasicistní budova a centrum klasické hudby, tance a opery. V Musée Fabre se nachází působivá sbírka evropského umění včetně děl Delacroixe, Courbeta a Veroneseho. 

Nový umělecký ekosystém se vytváří kolem muzea současného umění MO.CO. Montpellier Contemporain. Výstavy mezinárodně renomovaných umělců a umělkyň najdete v MO.CO nedaleko hlavního nádraží.

Laboratoř pro současnou tvorbu neboli MO.CO Panacée se potom skrývá v uličkách historického centra v budově, kde kdysi sídlila farmaceutická fakulta. A nedávno se k nim přidala i ESBA, škola výtvarných umění.

Progresivní vedení města teď také sází na kulturní a kreativní odvětví. Nový projekt Cité Créative vzniká v prostorech bývalých vojenských kasáren. Ekologická čtvrť poskytne na 30 tisících metrů čtverečních bydlení, obchody, zeleň, ale také inkubátor pro firmy působící v oblasti kultury a kreativity. 

Nedaleká Halle Tropisme potom sdružuje milovníky cirkulární ekonomiky, udržitelnosti a sousedské pospolitosti. Jakmile se ve městě děje nějaká trendy událost, je to právě tam. 

Co jíst 

Pořádné kafe a měkkoučký, voňavý croissant dostanete třeba v Broc Café, Napoleon Dynamite nebo v Café Cours. Na brunch chodí místní třeba do bistra Bonobo. Nádherné náměstí Place de la Canorgue ukrývá například uvolněné Café Latitude.

Milovníci italské kuchyně se musí bezpodmínečně stavit v Rocco et sa mère a v nedalekém mozzarella baru La Mamma St Roch. Poblíž najdete Rosemarie, bistro inspirované středozemní kuchyní. Ochutnat můžete třeba místní specialitu – kalamáry à la sétoise s rýží z Camargue. 

Gastronomickou kuchyní ochutnáte pod klenutými středověkými stropy v La Cena nebo v klidném prostředí zahrady v Le Petit Jardin Montpellier. Pokud by se vám z jakéhokoli důvodu zastesklo po Japonsku, zamiřte do Kōyō izakaya.

Anebo si můžete zajít na sobotní tržiště marché des Arceaux pod stejnojmenným viaduktem a dopřát si všechny místní speciality jako sýry, saucisson nebo všudypřítomné rosé.

Víno a ústřice

Pěstování ústřic a slávek v regionu Hérault přinese ročně deset procent národní produkce. Centrem je především Étang de Thau, který zásobuje celou Francii především v zimních měsících. 

Místní vinice pocházejí z doby středověku a dnes jsou druhou vinařskou oblastí hned po Gironde. V okolí Montpellieru najdete bezpočet vinných sklepů. Pokud narazíte na nápis cave à vin, víte, že jste doma.

Běžný scénář se odehrává asi takto: stačí zaklepat na vrata usedlosti, poklábosit s majiteli, ochutnat pár skleniček a odnést si kartony do auta. Místní révy nesou jména jako Saint-Chinian, Faugères, Minervois, Coteaux-du-languedoc, Clairette du Languedoc, Muscat de Frontignan, nebo Muscat de Lunel. Všechny mají chráněné označení původu. 

Cesta z města

La Grande Motte

Moderní architekturu potkáte i na pobřeží. Přímořské letovisko La Grande Motte se v šedesátých letech dvacátého století doslova vynořilo z písku na popud generála de Gaulla.

Resort ve tvaru pyramid, inspirovaný předkolumbovskými giganty v Teotihuacánu poblíž Mexico City, má na svědomí Jean Balladur. Citelný je v něm i rukopis jeho mentora: tím nebyl nikdo jiný než Oscar Niemeyer.  

Díky své nezaměnitelné architektuře nenechá La Grande Motte moc návštěvníků lhostejnými. Pro někoho architektonické kacířství, pro jiné vizionářská megastavba. Se dvěma miliony návštěvníků za rok jsou betonové pyramidy každopádně zdaleka nejpopulárnější francouzský resort.

Canal du Midi 

Ve své délce monumentální stavba vznikla za vlády Ludvíka XIV. a dnes je zapsaná na seznam světového dědictví UNESCO. Později k ní přibyl také Canal de Garonne, takže teoreticky se po něm dostanete až k Atlantiku.

Plout můžete na hausbótech po dvě stě čtyřicet kilometrů dlouhém kanálu, který lemují všudypřítomné platany. Čeká vás malebná trasa včetně šedesáti zdymadel, kolem sto třiceti mostů, padesáti akvaduktů a jednoho tunelu. 

Cévennes

Půl hodiny od Montpellieru se nachází malebný národní park Cévennes, zázračná přírodní oblast, která vás ohromí svou drsnou krásou a nezvyklými přírodními úkazy.

Udělejte si výlet třeba na nejvyšší horu Mont Aigoual nebo na soutěsky Tarn. Ty lze proplout i po kánoi. Pouť zakončete vyhlídkovou krasojízdou po silnici D907, kde se budete zastavovat každou chvíli. Selfíčku s dechberoucí krajinou se prostě neubráníte.