Nový osmidílný seriál na Apple TV+ je kronikou budoucnosti mezi lety 2037 až 2070. Ukazuje postupný konec světa, jak ho známe. Předzvěsti mají dobré úmysly a pár zajímavých nápadů, ale scénář šustí papírem a ani největší hollywoodské hvězdy ho nezachrání od nudy.
Málokdo by byl jako tvůrce pro spekulativní seriál o budoucnosti světa zasaženého klimatickými změnami lepší volbou než scenárista a režisér Scott Z. Burns, který napsal například snímek Nákaza z roku 2011. K tomu se mnozí lidé vraceli v prvních měsících lockdownu, protože o devět let dříve téměř přesně popsal, jak se svět změní, když přijde další pandemie.
Burns je vynikající v procedurálním popisu dopadů katastrof a skandálů na společnost a daří se mu odvyprávět příběhy několika postav, aniž by byly jednorozměrné, což je těžké řemeslo.
O podobnou recepturu se pokouší tentokrát méně úspěšně i v nové sérii Předzvěsti, která si klade za cíl na ploše osmi zhruba hodinových epizod odvyprávět třiatřicet let naší budoucnosti, ve kterých dojde následkem globálního oteplování k postupnému konci světa.
Každý díl vypráví individuální příběh, a tak se jedná spíše o antologii filmových povídek než o seriál. Nicméně pár postav jej spojuje a opakovaně se vrací. V úplně každé epizodě se vyskytuje snad jen do sebe zahleděný miliardář Nicholas Bilton v podání Kita Haringtona, kterého diváci budou znát pravděpodobně z Hry o trůny.
Série od začátku nijak moc netají, že se má jednat o fiktivní zpracování Elona Muska. Postupně si koupí všechny důležité firmy, které mají na chod společnosti a možné zastavení klimatických změn vliv. A tak je osud světa de facto v jeho rukách s tím, že s ním představitelé jednotlivých států smlouvají o budoucnosti planety.
Bilton je podobně jako mnoho postav a dějových linek v Předzvěstech šablonovitý. Je to až jakási karikatura zlého miliardáře, který se nezastaví před ničím, aby dostal, co chce. Tým scenáristů si to naštěstí občas uvědomuje, a tak je do celku naroubováno několik scén, které jej trochu zlidšťují, ale pro to, aby se jednalo o uvěřitelnou a plastickou postavu, to nestačí.
Harington je ale jen jednou z mnoha dalších hvězd, které v sérii hrají. Předzvěsti mají jedno z nejsilnějších obsazení mimo marvelovky za poslední roky. Protože postavy v jednom dílu přichází a odchází, dost jim k zapamatování pomáhá, že je hrají slavní herci.
V roce 2059 například vědec v podání Edwarda Nortona debatuje s americkou prezidentkou (Cherry Jones) o tom, jak oteplování zastavit. V roce 2068 manželský pár (Forest Whitaker a Marion Cotillard) pořádá oslavu nového roku, která je pravděpodobně také jejich poslední.
A v roce 2046 mořská bioložka (Sienna Miller) mluví s posledním keporkakem na světě díky programu, který je schopný překládat jazyk kytovců do plynulé angličtiny. A tato velryba samozřejmě mluví hlasem Meryl Streep.
Charakterovou plochost a téměř nulový ponor do psychiky hlavních hrdinů ale bohužel nezachrání ani velké hvězdy. Seriál je zjevně poctivě narešeršovaný a hodně zaměřený na čísla a data. Titulková sekvence v každém díle ukazuje, jak s každým dalším rokem stoupá teplota nebo kolik klimatická krize stála Ameriku dolarů.
Tyto znalosti ale scenáristy zjevně spíš kreativně omezovaly, protože měli zřejmě pocit, že v seriálu musí zaznít co možná nejvíce získaných informací, aby se diváci poučili. Má to ale spíš těžce zcizovací efekt.
Postavy nemluví uvěřitelně a říkají fráze jako: „Před pětadvaceti lety jsme si mysleli, že nás kryptoměny zachrání. A teď nás postupně zabíjí svou uhlíkovou stopou.“ Kdyby se lidé ve skutečném životě bavili o klimatických změnách tak často jako v Předzvěstech a znali o nich tolik informací, podobný seriál bychom vlastně vůbec nepotřebovali.
Dialogy jsou navíc často patetické a téměř neustále v nich zaznívá, že je to všechno naše chyba: že jsme jako lidstvo planetu zklamali. A že je třeba společně pracovat na její záchraně. Téměř ve všech případech z úst extrémně bohatých a privilegovaných lidí, kteří se na následky klimatických katastrof dívají z luxusního bytu v televizi nebo na internetu.
Jich samých se to téměř nijak nedotýká, což ještě více podporuje pocit, že v sérii nikomu o nic nejde. Neexistuje žádné přímé nebezpečí, jenom jakýsi informační šum z technologií, který říká, že obyčejní lidé trpí, nemají vodu a dochází k masové migraci z environmentálních důvodů.
A my to jako diváci posloucháme s elitou z úst moderátorů televizních novin. Skutečné lidi těmito událostmi zasažené pořádně nevidíme.
Většina postav je ještě ke všemu pasivní. Zdvihá se hladina oceánů, vzduch je téměř nedýchatelný, roztápí se ledovce a důsledkem horka všude hoří lesy. Všechny tyto hrůzy se dějí kolem našich hrdinů, kteří s tím drtivou většinu času nic nedělají. Jenom pořád a dokola debatují o tom, co by se mohlo udělat.
Jestli je to ve skutečnosti chytrá satira na skutečný stav světa, tak není moc povedená. Jestli totiž Předzvěstem něco bytostně chybí, je to právě humor. Všichni jsou tu smrtelně vážní až na hranici s úplnou parodií. Nechtějí patrně tváří v tvář konci světa v každé scéně vtipkovat, ale alespoň náznak nadsázky nebo ironie by scénáři prospěl.
Právě v těch nejhorších situacích máme často tendenci používat humor jako obranný mechanismus. To je ale největší problém seriálu. Je o důležitém a velmi aktuálním tématu globálního oteplování a jeho důsledcích. A o tom, že ho jako lidstvo možná ještě máme šanci zastavit.
Ale zároveň Předzvěsti vůbec nerozumí lidem a ani se o to moc nesnaží. Upřednostňují statistiky a šablonovité dialogy jako z naučného pořadu pro děti před psychologií postav a vyprávěním jejich osobních příběhů. Ve výsledku tak působí povrchně, chladně a jako by se na své diváky dívaly z vrchu.
Od někoho takového si málokdo vezme radu k srdci. Byl to ambiciózní pokus, ale stále zatím neumíme o klimatických změnách vyprávět poutavé příběhy.
