Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary před několika týdny odhalil grafickou podobu 58. ročníku. Za geometrickým návrhem, v němž se odráží třeba i půdorys hotelu Thermal, stojí grafický designér Jonatan Kuna ze Studia Najbrt.

Vystudoval grafiku na UMPRUM, během studií působil v reklamní agentuře a po zastávce ve firmě Favorit zahnízdil v grafickém studiu Aleše Najbrta. „K tvorbě jsem měl blízko už od mala, můj tatínek je akademický malíř a živil se restaurováním,“ popisuje Jonatan Kuna.

Do vyhlášeného studia, které s Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary spolupracuje už téměř třicet let, nastoupil v roce 2018. Na vizuálech pro největší filmovou událost tuzemska pracoval celkem dvakrát, v roce 2022, kdy vytvořil barevný a živý vizuál 56. ročníku, a letos.

Do toho letošního se propsala nejen ikonická křesla z hotelu Thermal manželů Machoninových, objektivy fotoaparátů, filmová políčka, kovové obaly na staré filmy, ale i spotlighty nebo betonové prvky odkazující ke karlovarskému hotelu. 

„​​Řekl bych, že máme letos pokorný vizuál, poctu českému brutalismu a manželům Machoninovým. Možná i Sýkora (Zdeněk Sýkora byl český malíř, grafik a pedagog, pozn. red.) by nám zatleskal,“ říká Jonatan Kuna.

Jeho podpis vedle minimalistického filmového vizuálu najdeme také pod ilustracemi pro restauraci Burger Servis, vizuálním stylem Prague Sounds, vizuální identitou Sin Studio Gallery, Hodinářství Bechyně nebo logem ​​české postprodukční společnosti UPP.

Jak se ve Studiu Najbrt rozhoduje o tom, kdo bude dělat vizuál karlovarskému festivalu?

Ve studiu sice rozhoduje Aleš Najbrt a Zuzana Lednická, ale možnost přihlásit se s návrhem má kdokoli. I lidi, kteří pracují na pozici DTP operátorů a běžně nám pomáhají s rutinní prací a odbavováním zakázek.

Náměty tu vznikají velmi organicky – někdo předloží rovnou celý návrh, někdo ideje nebo teoretická východiska. A pak se rozhoduje o tom, co z toho se bude prezentovat panu Bartoškovi. Ten má obecně rád jednodušší návrhy, takže musíme brát v potaz i to.

První vizuál, pod kterým jste podepsaný, byl ale opak jednoduchosti. Jen připomenu, že na plakátu 56. ročníku bylo několik stovek barevných postaviček.

Myslím, že u pana Bartošky prošel, protože už se o něm debatovalo před lety. O tom, že by se mohl plakát trochu podobat knížkám Where’s Waldo?, se v karlovarském a našem týmu mluvilo dlouho. S námětem původně přišla Zuzana Lednická a já ho dostal za úkol rozpracovat do finální podoby.

Protože rád kreslím, bylo na mně najít specifický vizuální styl a způsob, jak do návrhu zapustit číslici. Dohromady jsem nakreslil zhruba 350 jednotlivých postaviček. 

Je běžné, že grafický designér zároveň kreslí a ilustruje? 

Znám pár grafiků, kteří i ilustrují. V mnoha případech je to ale spíš tak, že jde o ilustrátory, kteří se přeorientovali na grafiku z ekonomických důvodů. Využití ilustrace v komerční sféře zkrátka u nás není tak časté. A i když využití by se našlo, vzhledem k časové náročnosti není práce ilustrátorů dobře zaplacená.

Obecně je ale kombinace několika dovedností velká výhoda. Myslím, že je dobré, když se grafik zajímá i o 3D, animaci, typografii a další oborové specializace. Když už je sám aktivně nedělá, alespoň ví, jak zadat práci jiným lidem.

Jak jste došel k letošnímu karlovarskému vizuálu? 

Minulý rok jsme dostali od Jiřího Bartošky jasné zadání: Udělejte něco jednoduchého, čistého, srozumitelného. Proto jsme hned od začátku ve studiu hledali onu číslici. Já osobně jsem nechtěl zůstat jen u čísla, tak jsem se rozhodl ho ještě trochu posunout směrem k dalším 3D aplikacím. 

Nápad číslovku zjednodušit na základní tvary jsem dostal ve chvíli, kdy jsem se díval na Karlovy Vary na Google Maps. Když projíždíte satelitní snímky, je tam krásně vidět geometrický půdorys hotelu Thermal. A ten, když ho trochu přeskládáte, připomíná právě číslo 58.

Kde jste vedle map hledal inspiraci?

Když jste s projektem na začátku, zkoušíte většinou všechno možné. Já jsem se při tvorbě vizuálu pro karlovarský festival hodně koukal na filmy, zkoumal jsem nejrůznější filmové plakáty, kompozice, projížděl Pinterest a právě i mapy… Tím, že tuhle zakázku děláme ve studiu každý rok, je opravdu těžké pokaždé najít něco nového nebo zajímavého. 

Jak dlouho na zakázce ve studiu pracujete? 

S prací začínáme jen několik týdnů po skončení festivalu, tedy už v září nebo říjnu. Do Vánoc máme prostor na své návrhy, které se pak prezentují vedení festivalu. Jaký návrh nakonec vyhraje, bývá jasné na začátku dalšího roku. Od té chvíle se pak pracuje nejen na plakátech, ale i na merchandisingu a vizuální komunikaci na sociálních sítích.

A všechno tohle se připravuje až do posledního dne před začátkem festivalu. Je to jeden z největších projektů, které tu máme, a každý rok zaměstnává ještě dalších několik DTP operátorů: S animací letos pomáhal Zdeněk Trinkewitz, Jiří Veselka s festivalovou architekturou a Mária Černá s merchem a tiskovinami.

Promítají se do tvorby loga karlovarského festivalu i trendy? 

Některé z návrhů asi trendům podléhaly, ale myslím si, že čím jednodušší myšlenka a logo to bylo, tím méně v tom můžeme vidět trendové principy. Vizuál festivalu děláme pro velmi širokou cílovku a v takových případech není na aplikaci trendů příliš prostor.

Chápu to správně, že čím větší je cílovka, tím konzervativnější je výsledný návrh?

Čím větší je cílovka, tím srozumitelnější musí být v užité grafice výsledný návrh. Což neznamená, že musí být nutně konzervativní. Proto tak často ve studiu vymýšlíme jednodušší symboly, které souvisejí s filmem a pochopí je každý.

Je vůbec něco, co je dnes v grafickém designu trendy?

Grafika je podle mě jedna z oblastí, kde je trendovost podobně důležitá jako v módě. Je ale potřeba rozlišit trendy, které budou za rok staré, a trendy, které budou nadčasové a budou fungovat i za deset let. 

I když trendy jsou kolektivní tvorbou a popírají individualitu, občas není od věci je ve vizuální řeči užité grafiky použít. Někdy je dobré vytvořit jednoduché sdělení, které opravdu pochopí každý. Um pak podle mě je do konkrétního trendu přidat něco navíc, aby nezbyla jen prázdná, opakující se forma, kterou designér slepě napodobuje.

Je trendem i AI? 

AI je spíš trendy nástrojem, který má svou specifickou estetiku. AI generované obrázky většinou bývají vyhlazené, hyperrealistické, jsou až filmově nasvícené. Osobně to nemám příliš rád, je ale pravda, že umělá inteligence jen kopíruje všeobecný vkus, jde na ruku líbivosti a tvoří to, co se bude líbit většině. I když jsou obrázky barevné, podle mého vytváří šeď.

Tím ale neříkám, že s určitou formou AI nepracuji. Často ji ve studiu používáme na dopočítávání obrázků, fotek nebo na retuše. Usnadňuje práci, ale že by mi někdy v budoucnu sebrala práci, toho se nebojím. Mám za to, že si budeme s jejím rozšířením čím dál tím více vážit lidské kreativity. 

V jednom rozhovoru jste řekl, že zahraniční klientela je dál. Jak jste to myslel? 

Má to dvě roviny. Myslím, že jedna rovina odpovědi je čistě pragmatická a souvisí s ekonomickou situací daných zemí, tedy s tím, jak moc jsou firmy zvyklé utrácet za profesionální práci. To se často ukazuje jako problém právě u nás, kde společnosti mají tendenci hledat tu nejlevnější možnou cestu, mnohdy na úkor kvality. 

Druhá rovina pak souvisí s vkusem. Západní státy jsou v tomhle ohledu dál, mají delší historii kultivace estetiky veřejného prostoru a s tím se s naším historickým dědictvím bojuje jen těžko. Odpověď, jak to zlepšit, ale nemám. Myslím, že nám pomůže jen čas. 

Řekl byste, že máte svůj vlastní styl? 

Nedávno mi došlo, že jsem u dvou různých projektů – u vizuálu kávy Jiřího Langmajera a projektu Fameplay – pracoval s podobnými písmy a celkovou vizualitou. Takže asi ano, vlastní styl asi mám, i když není vidět na první pohled. Obecně se ale snažím hledat v návrzích klid a jasně si rozvrhnout hierarchii. Říct si, co je ve sdělení nejdůležitější, a to akcentovat. 

Máte nějaké oblíbené písmo?

Mám, jmenuje se Helvetica Now od písmolijny Monotype. Skvělá písma ale dělá i česká Displaay Type Foundry.

Je naopak nějaké, které vám nahání husí kůži? 

Neřekl bych. Spíš než písma mě dráždí špatná sazba. Možná mi bude nějaký typograf oponovat, ale mám za to, že i když je to výzva, i s nenáviděným písmem Comic Sans se dají udělat hezké sazby.

Co vás v poslední době ve světě grafického designu zaujalo?

Hodně se mi líbí motion plakáty pro Galerii moderního umění v Hradci Králové od grafického designéra Daniela Šmíry. Každý z nich je umělecké dílo. Celkově mám rád i práci švýcarského studia Feixen.

A co se vám naopak nelíbí?

Nemám rád, když naši klienti nedodržují manuál na používání vizuální identity.

Přemýšlíte už nad vizuálem 59. ročníku karlovarského festivalu? 

Možná zrecykluji jeden návrh z tohoto roku, který se nakonec nepoužil. Ale upřímně nad dalším ročníkem zatím moc nepřemýšlím. Ještě ani nezačal letošní festival a vím, že po něm si budu potřebovat trochu oddechnout.