Česká ekonomika se nemůže dostat ze zamrznutí. Insolvencí i restrukturalizací přibývá. „Společným problémem u českých a slovenských firem je, že nemají alespoň střednědobou finanční strategii,“ míní Lukáš Mikeska.

„Banky jsou dnes při půjčování peněz mnohem opatrnější a dávají si pozor, jakou mají expozici na jednotlivá odvětví i jednotlivé skupiny a nastavují si přísnější limity,“ konstatuje právník a ekonom z KPMG a jeden z největších odborníků na firemní restrukturalizace a insolvence v Česku.

„Zásadním faktorem byla tehdy důvěra věřitelů, pozdější kondice firmy předčila naše predikce,“ říká Mikeska, který má více než dvacetileté zkušenosti z poradenství i advokacie. Doba levných peněz podle něj vybízela k většímu zadlužení, než bylo zdrávo, a mnoho firem tak letos začne pociťovat dopady zpomalení ekonomiky.

V rozhovoru pro Forbes popisuje, jaké ukazatele může firma sledovat ještě předtím, než se dostane do problémů, i kudy vedla cesta záchrany české aerolinky Smartwings před insolvencí.

Pandemické roky se často přirovnávají k finanční krizi z roku 2008. Když se na ně díváme s odstupem, byly si tyto krize něčím podobné?

S odstupem myslím, že ne. Podstata byla rozdílná: v roce 2008 celá finanční noha ekonomiky přestala fungovat a minimálně v západním světě vyschlo financování, nastal takzvaný credit crunch. To se ale za covidu nestalo. Peněz bylo pořád dost, dokonce příliš – což vedlo k inflaci a problémům, které sledujeme teď.

Aktuálně jsme již pár let po covidu (Světová zdravotnická organizace vyhlásila konec světového ohrožení vloni, pozn. red.), inflace odeznívá, vidíme určitou stagnaci ekonomiky a centrální banky zatím drží úroky na relativně vysoké úrovni. Přístup k financování proto bude trochu komplikovanější.