Fondy zatím stojí stranou, individuálním investorům ale vláda plánuje ulehčit odečtem až pěti milionů korun z daňového základu. Chce tím přilákat k investicím do startupů novou vlnu investorů, kteří si mohou dovolit riskovat se statisíci či miliony. Vyslyší milionáři volání startupového prostředí?
Vláda Andreje Babiše představila návrh zákona, který by měl pomoci rozhýbat vody rizikového kapitálu a nakopnout zakládání a růst českých startupů.
Kromě toho, že přijde s definicí startupu a seznamem úlev, které budou pro takto klasifikované firmy platit, chce ale také odlehčit těm, kteří své peníze do malých začínajících projektů už posílají. A co je ještě podstatnější: přilákat nové.
Návrh, který jde teprve do připomínkového řízení, počítá s tím, že by si takzvaní andělští investoři mohli odečíst až pět milionů korun ze svého daňového základu. Jde o fyzické osoby, které se rozhodly vložit typicky statisíce až miliony korun do začínající, nejčastěji technologické firmy s potenciálem dokráčet až k miliardovým valuacím.
„V českém startupovém prostředí chybějí peníze v těch úplně nejranějších, počátečních fázích,“ říká Martin Jiránek, vládní zmocněnec pro startupy a bývalý šéf České startupové asociace.
„To jsou ty peníze, kdy někdo má nápad, ale ještě třeba vůbec neprodává zákazníkům a potřebuje jenom dokončit minimální verzi svého produktu. Takových peněz je u nás na trhu velmi málo. Byznysových andělů je málo,“ dodává zmocněnec.
Jiránek a vláda by chtěli daňovým lákadlem řady andělských investorů rozšířit. Oslovit chtějí především ty, kteří si mohou dovolit do projektu s vysokým rizikem investovat několik stovek tisíc či milionů korun, byť by o podobném druhu investice asi sami nikdy nepřemýšleli. Může jít o zubaře, právníky či inženýry z IT oborů. Nikdo z nich se o startupy a priori nezajímá.
Jenže právě v tom leží největší překážka v ambicích nové legislativy. Například úplně vynechává venture kapitálové fondy, které se na investice do startupů zaměřují.
Má to svou logiku: žádný fond, který by se orientoval pouze na české startupy, by neměl šanci přežít. Právě úspěšné tuzemské VC fondy, jako jsou Credo, Kaya nebo Depo Ventures, jsou ale nejčastěji vstupní branou do světa venture kapitálu pro ty, kteří o to projeví zájem.
Foto Jan Berounský
Pokud se investor rozhodne vyhledávat si projekty sám, je to téměř práce na plný úvazek, která navíc vyžaduje velice přesnou orientaci v daném odvětví. Jinými slovy je to mimořádně složité a lidí s podobným zaměřením jsou v Česku desítky až stovky.
„Naší myšlenkou ani není, že každý investor bude expertem na startupové prostředí. Víme, že se sdružují do různých syndikátů a společenství, kde si s investicemi pomáhají. Například v Anglii je na pětapadesát tisíc andělských investorů. Neznamená to ale, že je každý z nich profík, většina z nich naopak není,“ doplňuje Jiránek.
V praxi si to představuje tak, že parta studentů z technické vysoké školy dostane nápad, který by mohl mít byznysový potenciál. Chybí jim ale peníze na to, aby svůj produkt dotáhli do minimální použitelné verze, bez které ho na trhu zkrátka neotestují. A pokud za sebou zakladatelé takového projektu ještě nemají výborný track record, nemají v této fázi šanci dostat se k penězům od fondů.
Na fondy by se chtěl Jiránek zaměřit v další vlně legislativních úprav. Penzijní fondy a institucionální investoři by se podle něj v dalších letech měli vydat blíže ke státům, které mají velké procento svých penzijních fondů právě ve VC fondech. Tedy až to česká legislativa umožní, zatím to totiž možné není.
A v tu chvíli vstupují na scénu andělští investoři. Ti se mohou společně dohodnout, že ve větší skupině lidí poskytnou vznikajícímu startupu každý padesát tisíc korun s tím, že pokud jim je projekt například do roka nevrátí, dostanou za to desetiprocentní ekvitu.
„Netvrdím, že půjde o desítky miliard korun, ale v odhadech počítáme, že stovky milionů korun na straně státu to budou,“ vysvětluje vládní zmocněnec Jiránek.
Úleva funguje jako odečet od základu daně, neodečítá se přímo ze započtené daně. Podle Jiránka to vytváří zajímavou páku, která se státu vyplatí, i když přijde o část svých příjmů.
Pokud tímto způsobem například „ztratí“ čtyři sta milionů korun v daňových úlevách, bude to znamenat, že tím v soukromém sektoru pomohl přímým investicím ve výši přes dvě miliardy korun.
To je podle Jiránka velká částka. Jen minulý rok totiž šlo do startupů – myšleno těch s alespoň jedním českým zakladatelem – celkem čtrnáct miliard korun.
Zní to jako pěkné číslo, jenže jak upozorňuje vládní zmocněnec, šedesát procent z toho šlo do čtveřice zahraničních projektů, kde v roli jednoho ze zakladatelů figuruje Čech. Takže do čistě domácích startupů příliš prostředků nemířilo.
Toliko tedy záměr legislativců. Jak se na něj ale dívají ti, kteří by měli peníze do startupů z vlastní kapsy skutečně dávat?
Foto poskytl Karel Obluk
„Věřím, že to je první a základní krok, který jednak vyjasňuje prostředí a zároveň jasně deklaruje záměr podporovat andělské investování v České republice,“ hodnotí návrh Karel Obluk, který v minulé dekádě dovedl na burzu brněnského IT obra AVG a dnes stojí v čele Czech Business Angel Association, kterou zakládal s Jiřím Hlavenkou a Petrem Skrlou.
„Pochopitelně je ještě celá řada detailů otevřených a čeká na prováděcí vyhlášku; a bylo by potřeba dotáhnout i další věci, jako je onen 28. režim pro firmy v Evropské unii, flexibilnější zaměstnanecké prostředí a tak dále,“ doplňuje Obluk.
Podle Obluka je to krok správným směrem. Andělští investoři totiž dnes startupům dávají své peníze, které už předtím stát zdanil, od čehož by měl nový zákon částečně odpomoci.
Sám bývalý IT manažer ale také přiznává, že prostředí, které by mělo andělským investorům pomáhat, není příliš rozvinuté. I proto založili výše zmíněnou asociaci.
„Naším primárním cílem je zastupovat zájmy andělských investorů, vysvětlovat, co je pro rozvoj tohoto typu investic potřeba, předávat zkušenosti a osvětu. Pro ty, kteří o andělském investování uvažují a chtějí se dozvědět více, organizujeme pracovní setkání a vzdělávání. Zprostředkováváme našim členům i vazbu na evropské organizace andělských investorů, jako jsou EBAN nebo BAE,“ dodává Obluk.
Jiránek si od nového právního rámce slibuje, že by mohl v první vlně přilákat zhruba dvě stovky nových investorů, což by vzhledem k současným nevelkým počtům byl úspěch.
Využít chce třeba i nástupu zkušeného manažera Michala Pěchoučka do čela pražské ČVUT coby rektora, který se od začátku obklopil úspěšnými postavami českého byznysu a VC investic.
„Například Kuba Nešetřil, prorektor pro komercializaci, spolu s Michalem Pěchoučkem mohou na nějakém setkání pozvat tyto investory a říct jim: ‚Podívejte, máme tady startup, který se snaží technologicky dotáhnout jeden nápad. Potřebujeme postavit stroj za zhruba dva miliony korun. Nechcete do toho jít?‘“ popisuje Jiránek jeden z možných scénářů.
Role institucí, jako je ČVUT nebo Jihomoravské inovační centrum, je zásadní: mají působit jako „štempl“ kvality i začínajících projektů. Pokud někdo jako Michal Pěchouček řekne, že má jistý startup potenciál, vyplatí se naslouchat.
Na takto rané fáze projektů totiž pravidla VC fondů nedosáhnou, naopak jsou ideální chvílí pro andělské investory.
Ti totiž vstupují za relativně málo, ale exitovat mohou i za miliardy. Nejlepším příkladem takového ideálního scénáře je již zmíněný Jiří Hlavenka, který investoval šest set tisíc korun do projektu Skypicker. Že jej neznáte? Skypicker se později přejmenoval na Kiwi.com a Hlavenkovi vydělal jednu a půl miliardy korun.
Cíl Martina Jiránka, vlády a nepochybně i asociace andělských investorů je tedy jasný: najít více takových Hlavenků.
