Už se to blíží: je čas sehnat kapra, uvařit brambory na salát, nakoupit zásobu majonézy a kyselých okurek, a hlavně nezapomenout na vosí hnízda. Vánoce mají sice přídomek svátků klidu a míru, ale ve skutečnosti většina z nás řeší, jak z nich vyváznout bez větších následků.
„Vánoce jsou zkrátka náročné i pro ty, kdo nemají komplikovaný vztah k tělu. Pro ty, co ho mají, mohou být peklem,“ říká Lada Brůnová, spoluzakladatelka neziskové organizace 3pe.
Její misí je pomáhat lidem s poruchami příjmu potravy i jejich blízkým. Jedná se o přehlížené, byť právě v čase svátečním smutně aktuální téma.
Téma poruch příjmu potravy (zkráceně PPP) se stalo ústředním i pro mladou umělkyni a designérku Marii Bokovou, v současné době studentku Ateliéru keramiky a porcelánu na pražské UMPRUM. Ve snaze nalézt řešení na problém, se kterým se sama v minulosti potýkala, vytvořila ručně točený set nápomocného nádobí.
Ten odráží tendenci nemocných neustále zmenšovat porce, vyhýbat se kaloriím obsaženým v nápojích či se přejídat po restrikci v jídle. Set má tři úrovně, které pomáhají motivovat nemocné, aby s jedením opět začali a postupně překonali strach z (ne)velikosti porcí. Doprovázejí ho právě edukační materiály organizace 3pe, které představují jednotlivé fáze a principy léčby.
„Sama jsem si tím prošla, a ačkoli již neprovází můj život aktivně, moc dobře vím, co člověk s nemocí zažívá. Ta zkušenost je těžko přenositelná, ale věřím, že skrze umění může pomoci ukázat, jaké to je,“ vysvětluje Boková.
Touha vyrobit sadu nádobí, která by pomohla v léčbě poruch příjmu potravy, byla vůbec na počátku jejího zájmu o obor. „Věděla jsem, že pokud chci téma dostat do povědomí lidí jinak než skrze slova, bude potřeba vytvořit návodné i nápomocné fyzické objekty,“ vzpomíná.
Sadu vytvořila původně v rámci klauzurního zadání na UMPRUM. Veřejnost zaujala nejprve na jarním Artsemestru, a nyní i na nedávné přehlídce mladého umění a designu Pokoje, kde práci představila společně s fotografkami Apolenou Typltovou a Barborou Žentelovou.
Jak přesně celá sada funguje? „Set obsahuje talíře, misky a pohárky. Každý kus má tři úrovně, které postupně stoupají a rozšiřují se, čímž se zvětšuje i jejich objem. Mým cílem je, aby dotyčná osoba začala na úrovni jedna a překonala svůj strach, který se promítá v názvu setu,“ říká Boková a poukazuje na magickou větu „Dnes ne, zítra možná“.
Ta provází každého, kdo se s nemocí potýká, a funguje jako úleva od úzkosti, která by nastala, pokud by dotyčná osoba snědla jídlo, které si sama zakázala.
Při pokoření první úrovně nádoby se postupně dostává na druhou a ideálně končí na třetí, která je už dostatečnou porcí.
„Proces nutriční rehabilitace je ve svém počátku mechanický, signály hladu a sytosti totiž u jedince absentují. Proto je pouze jedna cesta: jíst víc, ne míň,“ připomíná Boková.
Zorientovat se v problematice a možnostech léčby však může být velmi náročné. Proto celý projekt zaštítila nezisková organizace 3pe. Lada Brůnová ji společně s klinickou psycholožkou a psychoterapeutkou Terezou Makovou založily právě s cílem mluvit bez stigmatu a s respektem ke všem, kterých se nemoc týká.
Na jejich webu se dozvíte, proč poruchy příjmu potravy vznikají, jak se z nich uzdravit, kdo patří do profesionálního týmu a kde hledat pomoc. Na sociálních sítích otevírají témata, která se týkají vztahu k jídlu a tělu, ale také sebehodnoty nebo třeba bodyshamingu.
„Duševní zdraví se těžko vizualizuje. Poruchy příjmu potravy se sice jako jedny z mála psychických onemocnění dotýkají i roviny těla, ale často se setkáváme s velmi stereotypizujícím zobrazením: nezdravě hubená těla nebo barbíny omotané metrem,“ vysvětluje Brůnová.
„Přitom podle studií má podváhu jen asi šest až patnáct procent lidí, kteří poruchou přijmu potravy trpí. Jedná se o nebezpečné vizuální zkratky, které nepomáhají pochopení, o čem tato onemocnění skutečně jsou,“ dodává.
Právě vánoční svátky jsou jedním z nejkrušnějších období roku. Proto se nyní ve 3pe věnují tématům, která lidé během Vánoc často řeší.
K publiku promlouvají nejen z pozice člověka, pro kterého je tělo a jídlo bolavé téma, ale i z pohledu těch, co ve svém okolí mají někoho, kdo poruchami trpí. „Těm se snažíme dávat tipy, co mohou udělat pro to, aby dotyčné podpořili,“ vysvětluje Brůnová.
Stále více obsahu nyní věnují rodičům, kterým přinášejí nápady, jak být dětem vzorem ve vztahu k tělu, jídlu i pohybu. Kromě vzdělávacích článků pak každý den na sociálních sítích otevírají jedno okénko pomyslného 3pe adventního kalendáře, který je plný tipů a malých výzev, jak se během Vánoc vrátit trochu víc k sobě.
„Poruchy příjmu potravy mají vzestupnou tendenci. Lidí, kteří jimi trpí, přibývá. Proto cítím potřebu se tématu věnovat dál, ať už redesignem mého setu, nebo mezioborovou spoluprací s někým, kdo by mé práci dal větší přesah,“ dodává k budoucím plánům Marie Boková.
Lze vůbec skrze design a umění pomáhat léčit duševní onemocnění? „Hlína je podmanivý přítel i neúprosný soupeř,“ míní designérka. „Někdy mi ukazuje, že dnes bych měla spíše odpočívat a nerozumíme si, jindy u ní začnu plakat nebo se smát.“
Připomíná také skutečnost, že poruchy příjmu potravy nejsou zdaleka jenom o jídle. „Často je v nich velkým tématem úzkost, což se v rámci keramiky dá vyjádřit křehkostí, nepravidelným rytmem, glazurami, velikostí i stabilitou,“ popisuje.
Keramické nádobí nese pro člověka s PPP velký význam také co do sociálního aspektu. Přesně vypočítaný obsah nádoby poskytuje pocit bezpečí, protože vždy ví, kolik si toho dal.
„Konfrontace s jiným nádobím, příborem, prostředím, časem i situací může často dotyčné zneklidnit. Ale výstupy z komfortní zóny vedou na cestu k uzdravení. A přesně tomu bych se v budoucnu chtěla věnovat,“ uzavírá Boková.
