Respekt, ohleduplnost, přirozenost. Pokud dnes hovoříme o etiketě, začne mít mnoho lidí strach ze sešněrovaného chování a zastaralých pravidel, která v moderní společnosti už dávno neplatí, a chovat se „jinak“ je přece cool.
Ovšem jak může být úspěšný majitel firmy nebo její ředitelka, kteří přicestují do zahraničí na pracovní oběd a nevědí, jak se na něm chovat? Jaký příbor použít první, ze které sklenice se napít nebo jak stolovat v zemích, kde je nutné respektovat i náboženská pravidla?
V dnešním globalizovaném světě se hodí odpovědi na výše uvedené otázky minimálně znát. I když zrovna nedostanete pozvánku na čaj o páté k britské královně, pravděpodobně budete chtít zanechat dobrý dojem na svých obchodních partnerech – nebo si nepřivodit ostudu hned na prvním rande.
Etiketa je soubor pravidel a forem chování, které byly společností přijaty a ustáleny konvencemi nebo autoritou. Již to napovídá, že tato pravidla se měnila v čase. V každém případě nás ale dovedla ke společnému jmenovateli: etiketa přináší do společnosti ohleduplnost a respekt vůči druhým, který v dnešní době tolik potřebujeme.
A navíc, pokud tato pravidla známe, můžeme být o to přirozenější, zvýšit si sebedůvěru a působit uvolněně. Pokud se na zmíněném pracovním obědě nebudete křečovitě soustředit na to, kde máte sedět, kdy usednout, jaký příbor použít na jaký chod nebo komu podat servírovací mísu, zbyde vám soustředění na to, o čem jednáte a čeho chcete během jednání dosáhnout.
Pravidla si postupně zautomatizujete. Podobně jako řízení auta, během kterého dnes většina z nás zvládá ještě vyřizovat telefonické hovory. Znalost etikety vám dodá potřebnou jistotu, což pak určitě přinese ovoce i vaší profesi a životu. Prokážete tím respekt a ohleduplnost nejen ostatním, ale i sobě.
Protokol versus etiketa
Zatímco etiketu tvoří soubor praktik přijatých společenskou konvencí, protokol již představuje oficiální proceduru nebo systém pravidel pro státní příležitosti. Tento systém se nejčastěji využívá ve světě diplomacie, jejímž cílem je rozvinout harmonické vztahy mezi státy v kontextu mezinárodního systému.
Diplomacie patří mezi nejstarší obory světa – své diplomaty měli již starověcí Egypťané ve 14. století před Kristem a rozvíjela se s růstem světového obchodu. Diplomaté byli většinou posílání na jednorázové mise za účelem obchodních vyjednávání a často pocházeli z vládnoucí rodiny daného státu či impéria.
Tito poslové požívali imunitu, protože ve válečných dobách představovali jediný způsob komunikace. Kořeny moderní diplomacie sahají do 13. století, kdy severní italské městské státy začaly mít svá první stálá diplomatická zastoupení. To se stalo obvyklé i pro ostatní země v 16. století.
Během historie jsme byli mnohokrát svědky toho, jak diplomacie a protokol svými vyjednáváními upozadily války. Ty protokol nepotřebují, zatímco mír se bez něj neobejde.
Pravidla etikety se ustalovala v různých historických obdobích. Vliv mělo náboženství a to, zda dané společenství fungovalo jako monarchie či později republika. To kopírovaly i normy jednotlivých společenských vrstev.
Zásadním dílem přispěl Ludvík XIV., „Král slunce“. Jemu vděčíme například za to, že nože mají kulatou špičku – do té doby byly nože špičaté, ale král se cítil ohrožen, a proto nařídil nože na stolování zabrousit. A díky němu také na kontinentu jíme oběma rukama, respektive částmi předloktí viditelně na stole a neodkládáme je do klína.
I toto pravidlo pramení ze strachu krále o svůj život, protože pod stolem lze v ruce schovat potenciální vražedný nástroj, včetně lahvičky s jedem. Pravidlo „obou rukou na stole“ se nerozšířilo v ostrovní Británii, kde jej dodržuje pouze královská rodina. Ani ve Spojených státech není dodnes normou – ostatně, tamní etiketa má celou řadu zvyklostí, které vlny Atlantiku obrousily.
Posledních několik let se propojuje tradiční svět regulací a legislativy se světem digitální ekonomiky. Spolupracuji s manažery a manažerkami z oblasti informačních technologií, e-commerce, blockchainu a inovativních digitálních startupů.
Ti jsou známí svou nevolí k oblekům a formalitám obecně, pod heslem „přece je ve svém byznysu nepotřebuji“. V roce 2015 jsem do tohoto světa spadla rovnýma nohama přímo z diplomacie, tedy po pěti letech strávených v bruselských strukturách Evropské unie a svázaných konvencemi, kde jasná pravidla umožňují souhru sedmadvaceti různých zemí.
Nikdy nezapomenu na první setkání s úspěšným manažerem, který na úvodní domluvenou schůzku vůbec nedorazil, neomluvil se, nedal vědět. V diplomatickém světě není toto vykládáno jen jako absolutní faux pas, ale člověk vám tím dává najevo neúctu a absolutní nedůležitost – vidět vás nechce.
Naštěstí vše dobře dopadlo a nakonec jsme se dohodli na spolupráci. Uvědomila jsem si, že to byl jen úvod do zcela nové mozaiky fungování, kde se do kanceláře sice někdy chodí v žabkách nebo na společenskou událost v teniskách bez tkaniček, ale tento sektor si vás získá svojí inovativností a schopností věci posouvat kupředu mílovými kroky.
Jaké z toho plyne poučení? Za každou cenu se nenechme svazovat pravidly a jednejme přirozeně, citem. Někdy jednoduše budete mít chuť vzít si k obleku tenisky a určitě odpustíte malý společenský prohřešek někomu, s kým strávíte zábavný večer. Julia Roberts v Pretty Woman se šnekem vylétajícím z kleštiček v luxusní restauraci toho budiž příkladem.
Společenské normy se rozvolnily s příchodem digitalizace. Nepíšeme si papírové dopisy, nahrazujeme je často e-maily, dokonce i papírové vizitky jsou vytěsňovány, protože máme LinkedIn.
Své učinila i pandemie. Lockdowny nás uvěznily doma, a to jak pracovně, tak zásadním omezením společenského života. Místo osobních schůzek jsme se naučili setkávat se virtuálně na videokonferencích, a pokud jsme se setkali, nepotřásli jsme si rukou, ale „ťukli si“ hřbetem ruky nebo loktem.
Přes všechna rozvolnění bychom však neměli příliš rozvolňovat, co se týče etikety. I v dnešní době má své nezastupitelné místo a její pravidla se dají přizpůsobit době tak, abyste svému obchodnímu partnerovi nadále vyjádřili respekt a dodrželi dekorum. Nebo je třeba i využili ve svůj prospěch.
