Stejně jako se všichni narodíme, tak také zemřeme, a lidé by se tak o smrti neměli bát mluvit. I taková slova padla na slavnostní galavečeři v Liberci věnované největším rodinným firmám v České republice.
Jedněmi z vystupujících byli Gabriela a Jan Sommerovi, majitelé nejstarší pohřební služby u nás. Sourozenci Sommerovi vystoupili na pódiu v budově Oblastní galerie Liberec, kde Forbes pořádal již tradiční večer věnovaný nejvýznamnějším rodinným firmám v Česku.
„Vždycky jsem věděl, že budu dělat to, čemu se věnovali i naši předci. Nikdo mě do toho ale nenutil, byla to přirozená cesta,“ odpověděl Jan Sommer na otázku, zda bylo od začátku jasné, že se sestrou budou pokračovat v rodinném byznysu.
Pohřební služba Sommer existuje více než sto padestá let a dva mladí sourozenci jsou šestou generací jejích majitelů. Jejich příběh najdete také v aktuálním vydání časopisu Forbes.
„Kdyby nás do firmy někdo jakkoliv nutil, tak bychom oba dělali něco jiného. Bylo to ale na nás a oba jsme došli k tomu, že máme co předat,“ přitakala bratrovým slovům Gabriela Sommerová.
Pohřebnictví je navíc podle nich obor, který se stále mění. Pokud je to v mantinelech zákona, dá se v dnešní době vymyslet jakákoliv podoba posledního rozloučení. Možností je nepřeberně, jen lidé o nich prý často nevědí. „Poslední rozloučení je možné udělat třeba na stadionu nebo v lese,“ nastínila Sommerová.
Podle majitelů nejstarší pohřební služby v Česku vznikají také různé iniciativy, upozorňující například na psychologický rozměr pohřbů. Téma smrti je ale podle nich ve společnosti stále tabu. „Je to něco, co nechceme mít blízko kolem sebe, na co nechce nikdo myslet, tak to vytěsňujeme,“ míní Sommer.
O své práci neuvažují jako o byznysu, ale jako o pomoci lidem v těžkých chvílích života, kdy jim odejde blízká osoba. „Pozůstalý může všechno nechat na nás, všechno zařídíme. Naše práce je provést ho složitou cestou tak, aby pro něj byla co nejjednodušší. Jsme služba na klíč,“ popsal.
Po Sommerových vystoupil Petr Václavínek, který spolu s Oldřichem Myslivcem stojí za Family Office Partners. Jejich klienty jsou rodinné firmy, potřebující pomoci se správou peněz.
Václavínek, který přes deset let žije v Andoře, má sám negativní zkušenost s tím, že si své investiční portfolio sestavil příliš složitě. „Udělal jsem si ho tak rozevřené do všech stran, že jsem si na sebe ušil bič. Člověk si najednou uvědomí, že nepotřebuje mít desítky a desítky nástrojů po celém světě,“ vysvětlil na úvod.
Dnes tak při spolupráci s firmami těží ze své zkušenosti. Problém vidí hlavně v roztříštěnosti investičních portfolií, místo aby je lidé diverzifikovali. Roztříštěné portfolio je náročné na údržbu, protože jeho vlastníci pořádně nevědí, kde co mají a proč.
„Udělejme si to tak, aby nám majetek život zpříjemňoval – ne aby nás zotročil,“ apeloval Václavínek, který podle svých slov pomáhá společnostem majetek takzvaně debordelizovat.
Kdyby měl vyzdvihnout dvě rizika, před kterými klienty nejčastěji varuje, pak je to zejména ochrana portfolia před jimi samotnými. „Největší riziko je vždy sám člověk, ta daná rodina, protože oni sami dělají chyby nejčastěji,“ míní Václavínek.
A druhé největší riziko? „Home bias“ neboli fakt, že lidé zkrátka nejraději investují doma. To však podle něj není zdaleka jen problém České republiky, nýbrž jde o běžnou věc i jinde po světě.
