Přemýšleli jste, kam byste se odstěhovali, pokud byste se rozhodli opustit Česko? Libanon by nejspíš na vašem seznamu vysněných zemí nebyl. Tím spíš, pokud jste žena, arabsky neumíte ani slovo a o Libanonu víte jen to, co jste si stihli přečíst v průvodci během letu do Bejrútu.

Jenže nic z toho Kristýnu Zapletalovou, když se v květnu 2012 s jedním kufrem v ruce ocitla v Libanonu, nerozhodilo. „Za první měsíc jsem zhubla sedm kilo, protože jsem se vyhýbala západním fastfoodům a v místní kuchyni jsem se neorientovala. Ale stejně byly první tři měsíce v Libanonu nejlepším obdobím mého života,“ říká.

Tehdy stále ještě čerstvé absolventce mezinárodních vztahů na pražské Vysoké škole ekonomické změnil rok a půl v Bejrútu život. Právě tady se totiž zrodil nápad, který ji dnes živí, zaměstnává a díky kterému poslední rok objela svět dokola – startup Maqtoob.

To slovo pochází z arabštiny, doslova znamená „co je psáno“ a Arabové ho používají, když chtějí vyjádřit, že každý máme svůj osud daný. A naplnit ho vlastně pomáhá i startup mladé Češky. Maqtoob totiž funguje jako databáze aplikací a programů, které vám pomůžou rozjet jakýkoliv byznys. Potřebujete vytvořit web? Spočítat daně? Tu správnou aplikaci najdete tady.

„Softwaroví developeři se nejvíc věnují aplikacím, které používají zase další IT startupy nebo velké korporace, ale zapomíná se na začínající malé podnikatele, kteří nemají s technologiemi nic společného, ale přitom potřebují nějakou specifickou aplikaci. A těm jsme chtěli pomoct,“ vypráví Zapletalová.

maqtoob2

Potenciál v téhle úzkoprofilové poptávce vycítila ve chvíli, kdy začalo přibývat kamarádů, kteří ji prosili, aby jim doporučila aplikaci, kterou hledají. V té chvíli se rozhodla překopat blog, který v Bejrútu psala a kam své tipy dávala, v Brně sehnala programátory a vznikl Maqtoob.

„Dnes máme v systému více než 1950 dostupných aplikací, které mi navíc všechny prošly rukama. Tisíce dalších se pak na Maqtoob nedostaly, protože nesplňovaly naše kritéria. To, že víme o těch nejlepších byznys aplikacích na trhu, je naše přidaná hodnota,“ říká a občas s obtížemi hledá české slovíčko.

Šest let života v zahraničí je znát. Zrovna teď se mnou po Skypu mluví z New Yorku, za chvíli ji ale čeká přesun na Jamajku, pak Mexiko, Kolumbie… Právě to je také na jejím příběhu ta nejzajímavější část. Svému startupu dala sociální rozměr a rozhodla se díky němu pomáhat.

„Dostali jsme tehdy nabídku od jednoho londýnského akcelerátoru, kvůli kterému jsme se přestěhovali i s firmou do Anglie. A tam jsem si uvědomila, že základní aplikace neznají ani lidé, kteří se v byznysu běžně pohybují. Tak co pak začínající podnikatelé někde v Keni?“ vzpomíná.

Proto znovu sbalila svůj kufr a se spoluzakladatelem Maqtoobu a kamarádem, Maročanem Adilem Gheribem, se rozhodli rok strávit na cestách – každý měsíc v jiné zemi, kde je podnikání v plenkách a kde jsou tisíce začínajících podnikatelů, kteří potřebují popostrčit ke splnění jejich snu.

Začali znovu v Libanonu (Zapletalová se tam poprvé vypravila, když si uvědomila, že práce překladatelky v Bruselu ji nenaplňuje), následovalo Maroko a za další měsíc Írán. „To byl highlight našeho putování, nádherná země, kterou teď všem doporučuji,“ rozplývá se Zapletalová.

Po Íránu se přesunuli do Keni, pak Jihoafrické republiky a závěr loňského roku strávili v Brazílii. Cestou s laptopem na klíně řídili svůj startup, do toho místním vysvětlovali, jak začít podnikat, jak na internetu najít aplikace, které jim v tom pomůžou, a pořádali workshopy.

„Nejdřív jsem si říkala: Pane jo, obětujeme tomu 12 měsíců, ale nakonec to začalo být návykové. Děláme něco, co nikdo jiný nedělá. Třeba v Íránu jsme byli úplně první, kdo se snažil pomoct začínajícím podnikatelům. A teď se nám ozývají lidé, kteří nám děkují, že mohli rozjet svůj byznys a nic je to nestálo. Takže když máme krizi a nedaří se nám třeba zrovna sehnat sponzory, tohle nás pohání dál. I kdybychom změnili život jen jednoho člověka někde v Keni, stojí to za to,“ tvrdí.

Její byznys je postavený hlavně na prodeji webové reklamy, na pokrytí nákladů na její dobrodružnou cestu jsou už ale potřeba sponzoři. Mezi ně se teď vlastně tak trochu zařadila i Světová banka, která se snaží podpořit malé a střední podniky v Karibiku a do svého plánu zapojila i českou podnikatelku. Proto také Zapletalová se svými školeními za pár dní vyrazí na Jamajku.

maqtoob3

„Původně jsme tu cestu měli naplánovanou letos do dubna, ale už teď vím, že se to protáhne minimálně do srpna. Ještě před rokem mě přepadaly myšlenky, co se stane, když se to všechno zhroutí nebo nám dojdou peníze. Teď už ty myšlenky nemám. Pro lidi, kterým ukazujeme, jak si usnadnit začátek podnikání, jsme vytvořili nějakou hodnotu, která vydrží. I kdyby to teď krachlo, oběsit se nepůjdu. Nic z toho by totiž nepřišlo vniveč,“ usměje se Zapletalová.

Řídit firmu, byť v případě Maqtoobu malou, a zároveň se neustále přesouvat po světě, je prý náročné, v jejím podání to ale evidentně funguje. „Nevím, kde jsem doma. Snažím se vytvořit hezké místo zrovna tam, kde jsme. Najdu si svoji kavárnu, kam chodím psát, místo, kam chodím běhat. Takže mám takové malé domovy po celém světě,“ přemýšlí Zapletalová.

Jestli se o někom dá říct, že je digitální nomád, právě tahle Češka je jasným favoritem. „Být digitální nomád je teď populární. Mě ale vždycky pobaví, když vidím mladé kluky, kteří někam odjedou na dva měsíce a pak se vyfotí s notebookem na pláži. Ale to nic není. Být digitální nomád znamená, že tam žijete víc než pár měsíců. A hlavně se začleníte do komunity a dostanete se mezi místní. Nesmíme té zemi jen brát, ale také jí něco vracet,“ popisuje Zapletalová.

To, co jí život neustále na cestě dává nejvíc, je pozitivní energie. „Je to energie lidí, se kterými se potkáváme. To je na tom to návykové. Ani nevím, co bude potom, až tahle cesta skončí. Neumím si zatím představit, že zůstaneme na jednom místě a vybudujeme si tam nějakou kancelář. Tak to zatím moc neřešíme, necháváme se tím vším unášet a rozhodujeme se podle momentálních příležitostí, jak projekt posunout dál,“ uvažuje šéfka Maqtoobu.

Do Česka se dostane už většinou jen jednou za rok na Vánoce, ale rodná země jí popravdě moc nechybí. A znovu to souvisí s pozitivní energií. Lépe řečeno s jejím nedostatkem v Česku.

„Je to země, kde se krásně žije, na což spousta Čechů zapomíná. A čím víc cestujete, tím víc si to uvědomujete. Ale jestli bych měla na Česku zlepšit jednu věc, pak je ten český negativismus. Někdy mám pocit, že je v Češích zakořeněný pocit, že se musí na všechno dívat z té negativní strany. Jako by to byla nějaká zábava. Tohle by se mělo změnit a začít se musí výchovou dětí,“ dodává.