Evropa sice dobře zvládla první zimu bez ruského plynu, ale pro zimy následující zůstávají velké otazníky. Není totiž jasné, zdali budou pro bezproblémový zimní chod starého kontinentu stačit nově sjednané kontrakty zkapalněného zemního plynu (LNG).

Evropské země proto nyní pilně plní své zásobníky. A na nejvyšších místech Unie zároveň vzniká trochu riskantní plán – udělat z Ukrajiny powerbanku Evropy. Navzdory probíhající válce by totiž bylo možné využít ukrajinské poloprázdné zásobníky, které se nacházejí do sta kilometrů od unijních hranic.

„Nejde ani tak o pomoc pro Evropu, ale pro Ukrajinu,“ domnívá se energetický konzultant Jiří Gavor.

Před začátkem války proudilo ročně do Evropy 155 miliard metrů krychlových ruského plynu, což dělalo pětačtyřicet procent celkové evropské spotřeby. Loni na konci léta, těsně před začátkem energeticky náročné topné sezony, ale Gazprom uzavřel kohoutky plynovodů Nord Stream I a Jamal směřujících do Evropy.

Situace se ihned projevila na trzích, kde ceny plynu a elektřiny vzrostly na energetické burze v Lipsku z desítek na stovky eur. Kreml tak použil energie jako další válečnou zbraň a uvalil starý kontinent do energetické krize. Evropa ji sice ustála, ale s obrovským vynaložením finančních prostředků nás všech – od domácností přes firmy až po stát. 

Aby se situace neopakovala, budují jednotlivé členské státy LNG terminály a dojednávají nové kontrakty plynu se zeměmi, jako jsou USA, Omán nebo Ázerbájdžán. Do toho ve velkém tlačí dnes relativně levný plyn do zásobníků, aby byly na nadcházející zimu co nejlépe připraveny.

Jen pár měsíců po konci topné sezony jsou díky tomu zásobníky v Evropě plné z více než sedmdesáti procent a historicky nejvyšší červnovou naplněnost hlásí i Česko.

Vývoj naplněnosti zásobníků v Česku | Zdroj: Zasobyplynu.cz

Jenže tyto zásobníky mají omezenou kapacitu. Každé zemi zajišťují energetickou soběstačnost při minimální omezené spotřebě na zhruba tři měsíce, avšak topná sezona je zhruba půlroční. 

Dodávky nově dojednaného LNG jsou navíc omezené. Mezinárodní energetická agentura (MAAE) odhaduje, že v nadcházející topné sezoně může Evropě chybět třicet miliard kubíků plynu.

V Bruselu se proto začal rodit zmíněný plán využít obrovské zásobníky na Ukrajině. „Mohou pomoci vyrovnat nabídku a poptávku v druhé polovině léta 2023, vzhledem k jejich výbornému napojení na trhy s plynem v Evropské unii,“ uvedla pro agenturu Bloomberg německá energetická společnost RWE AG, která ukrajinské zásobníky využívala už dříve. 

Podzemní zásobníky plynu hrají klíčovou roli při zajišťování dodávek v době jakékoli krize. Úložiště umožňují zemím využít obvykle nižších cen v létě a vytvořit si zásoby na zimu, kdy je poptávka a tím i ceny vysoké.

Celková kapacita zásobníků plynu v Evropské unii činí přibližně 1100 terawatthodin, což odpovídá zhruba čtvrtině roční poptávky po plynu. Zásobníky jsou však na kontinentu rozmístěny nerovnoměrně.

Většina evropské kapacity podzemních zásobníků se nachází v západní Evropě, přičemž sedmdesát tři procent podzemních unijních zásobníků je soustředěno v pěti členských státech: v Německu, Itálii, Francii, Nizozemsku a Rakousku. Objem zásobníků v Polsku, České republice, na Slovensku a v Maďarsku činí 187 terawatthodin.

Na Ukrajině je zásobníků dostatek. Vznikly hlavně z vytěžených nalezišť plynu a jejich kapacita v celkem třinácti zařízeních dosahuje zhruba 312 terawatthodin – skoro třetiny toho, co zvládne uskladnit Evropská unie.

Zásobníky jsou navíc pro Evropu dobře situované: mnoho z nich se nachází na západě země daleko od frontové linie, dají se jednoduše napojit na evropskou energetickou soustavu a plyn v nich je uložen až dva kilometry pod zemí, což je důležité z hlediska bezpečnosti.

Ukrajinci pak v možnosti využít zásobníky na svém území pro uskladnění plynu pro Evropu vidí nové příjmy, a proto se snaží Evropě dodat další a další bezpečnostní záruky, aby přesvědčili evropské lídry, že u nich lze plyn bez obav uložit. 

Už v zimě Ukrajina rozjela proces certifikace, který by měl zemi umožnit skladovat plyn nejen pro soukromé společnosti jako doposud, ale i jako strategické zásoby jednotlivých států.

Mluvčí Evropské komise Tim McPhie minulý týden uvedl, že komise „zkoumá, zda a jak by záruky vydané veřejnými institucemi mohly podpořit uvolnění přístupu k zásobníkům zemního plynu na Ukrajině“.

Poslouchej!
Vydání Forbesu Poslouchej!

Jakkoli však oči energetického segmentu vzhlíží už k této zimě, je poměrně nepravděpodobné, že se ukrajinské zásobníky do té doby podaří využít. Pokud by Evropská unie chtěla využívat zásobníky jako celek, musela by se nejdříve dohodnout na tom, kdo a jak bude plyn nakupovat.

Unie by zřejmě musela vytvořit centrálního nákupčího, což v rámci legislativních procesů není okamžitou záležitostí. A zásobníky se následně musí naplnit, což trvá dalších několik měsíců.

„Problémem není ani tak kapacita zásobníků v Evropě, problémem je spíš stihnout do nich natlačit plyn během léta,“ připomíná Jiří Gavor. Zároveň má už dnes mnoho firem zájem s Ukrajinou obchodovat a probíhající jednání se tak spíše přetaví do dlouhodobější spolupráce.