Jít proti proudu se vyplatí. Se svým podcastovým pořadem Eccentric Club to dokazuje marketér, spisovatel a tvůrce politických kampaní Jakub Horák. Obvykle se totiž autoři podcastových rozhovorů snaží vejít do třiceti minut až hodiny.
Ty Horákovy nabízené skrze Herohero, kde si je za šest eur předplácí víc než 2700 lidí, což měsíčně generuje hrubý příjem kolem čtyř set tisíc korun, ale klidně trvají i dvě hodiny. Přesto na tento typ podcastu nezvykle velkou fanouškovskou základnu dokázal posbírat za jediný rok.
„Že chci dělat podcast, jsem dal na Facebook a lajklo mi to asi tři tisíce lidí. Tak jsem usoudil, že to udělat musím,“ říká, načež následoval přijatý telefonát z Herohero, kde padla nabídka, že může počítat s podporou české platformy.
Eccentric Club
Počet odběratelů: 2750
Měsíční poplatek: 6 eur
„Že se to chytlo, bylo překvapení. I lidé z Herohero říkali, že od intelektuálního typu podcastu čekali jiná čísla. Takže když jsem měl sto odběratelů, byl jsem nadšený. A stejně nadšený jsem i teď, když jich mám skoro tři tisíce. Vím, že psát umím, ale nebyl jsem si jistý, že budou fungovat i videa. Nevypadám jako model a občas mluvím složitě. Ale ukázalo se, že to lidé přežijou, protože je baví, jak ten rozhovor vedu.“
„Často slyším, že je fajn, že hosty nechám vyprávět jejich příběh. A abych to přežil, piju k tomu whisky se sodou,“ dodává Horák, který se do podcastů pustil, protože chtěl širokému počtu lidí zprostředkovat přednášky, jež se pravidelně odehrávají v jeho pražském klubu Eccentric.
Jenže u nich platí, že se nesmějí nahrávat nebo streamovat. „Dovoluje, aby hosté otevřeně říkali, co by si možná jinak nedovolili. Dnes o něčem totiž sice devětkrát řeknete, že je to modré, ale taky při nějakém hlubším rozboru povíte, že je to možná trošku nažloutlé. A hned se najde někdo, kdo vezme jen to nažloutlé, pustí to ven a ostatní vás tím ničí. Tomu se chceme vyhnout,“ říká.
Řešením tak bylo začít jako podcast dělat rozhovory s hosty, kteří si budou vědomi toho, že to bude nahrané. Můžeme si říct, co půjde ven i s tím rizikem, že by to někdo nějakým způsobem použil, “ říká. Horák tak koupil tři kamery, špičkové mikrofony a podcast pojmenovaný Eccentric Club spustil.
„Profesionální produkce spolykala poměrně hodně peněz, tak jsem si řekl, že by bylo fajn, aby se zaplatila alespoň ta výroba. Na základně toho, jsem to zpoplatnil. Nebyla za tím myšlenka, že když Agáta s Ornellou vydělávají na podcastu velký peníze, tak to budu dělat taky. Věděl jsem, že něco dělá Čestmír Strakatý, ale kolik to stojí a kolik to vydělává, jsem do té doby vůbec netušil,“ přiznává Horák, který o svém podcastu mluví jako o umění a umění podle něj nejde spojovat s kalkulem na vydělávání peněz.
„Malíř si taky před tím, než začne tvořit, neřekne, že v první fázi namaluje deset obrazů. V druhé fázi bude mít výstavu v prestižní galerii a ve fázi tři bude bohatý. Umění funguje jinak,“ vysvětluje s tím, že si uvědomuje, že někomu nejspíš může přijít nadnesené, že podcastu postaveném na rozhovoru říká umění. „Rozhovor lidí, který trvá dvě hodiny, ale umění je. Je to umění asociací a krásného rozhovoru,“ zdůrazňuje.
Volba hostů je základem úspěchu. Horák míchá různá témata, různé názory. Podle toho, co ho zajímá, ale i podle toho, co se aktuálně děje. „Toužím po vzdělání a tohle mi ho dává,“ podotýká. I on ale někdy náročnější témata střídá s něčím lehčím. Na jedné straně tak nabízí rozhovor o umělé inteligenci s Tomášem Mikolovem, na druhé povídání s Aštarem Bendou, zakladatelem a vůdcem sekty Vesmírní lidé.
„Poměr mezi poezií života a racionalitou je potřeba míchat zhruba jedna ku třem,“ říká autor, který sází na to, že je přirozený a autentický. „Já jsem takový, jaký jsem, a proto je takový i můj podcast.“
Zájem o své dlouhé rozhovory vidí i za tím, že lidé obecně méně čtou. Zčásti i kvůli sociálním sítím, které do jisté míry stojí za schopností lidí se na čtení soustředit. „Měl jsem velkou skepsi, kam tohle bude pokračovat. Jestli krásná literatura bude fungovat. Jestli imaginace, která je se čtením spojená, bude obětovaná ve prospěch krátkých videí na facebooku. A vida, ono se to vrátilo v podobě dlouhých rozhovorů,“ uvažuje Jakub Horák.
Ty na rozdíl od většiny ostatních vydává méně často, obvykle jednou za dva týdny. A dovedli ho k tomu posluchači a diváci. Jako autor vidí v aplikaci sledovanost jednotlivých dílů. A tak se v jeho případě k maximu blíží právě v průběhu druhého týdne, kdy si konkrétní epizodu pustí kolem osmdesáti až devadesáti procent předplatitelů.
„Kdyby rozhovorů bylo víc, lidé by to přestali stíhat poslouchat. A jakmile se ti nahromadí tři čtyři díly, které si namáš čas pustit, začne tě to blokovat. Začneš mít výčitky svědomí, že to neposloucháš, tak to radši odhlásíš. Tomu já se snažím zabránit,“ říká.
Odpadávání posluchačů, respektive spíše přilákáním nových, se snaží docílit i pomocí reelsů, které po každém rozhovoru vytváří. Času, který věnuje vybírání krátkých částí, jež dokáží upoutat, podle svých slov někdy věnuje víc, než kolik samotnému rozhovoru. „Navíc jen samotný reels nestačí. Ještě u něj musí být zajímavý text, ideálně citát, který dokáže zaujmout ideálně tak, aby reels lidé začali sami šířit mezi sebou.“
Horákův recept, jak vytvořit úspěšný podcast? „Především by si člověk měl uvědomit, co od něj lidé čekají. V čem je jedinečný a proč chtějí poslouchat zrovna jeho. A když na to přijde, měl by se toho držet. Jakmile totiž děláte něco, co vás nebaví a děláte to třeba jen proto, že to má potenciál vydělat peníze, nebude to fungovat, protože posluchači a diváci to poznají. A pak to nebaví ani je.“
Osm statečných
Přinášíme příběhy osmi českých podcasterů, kteří se nebáli jít s kůží na trh. Prorazili s Harrym Potterem, osudy slavných, ale i s podcastem o Severní Koreji. Risk se vyplatil a teď vydělávají stovky tisíc korun měsíčně. Tohle jsou oni:
O tuzemském bujícím podcastovém trhu píšeme zde.
