skip to main content

V novém Range Roveru můžete vyjet kamkoliv. Na pastvinu i večer do opery

Tohle je asi jediné auto na světě, ve kterém přes den můžete nahánět krávy po pastvinách, pak si s wapkou užít čtvrt hodiny radosti při smývání bahna a večer v něm ve fraku a lakovkách vyrazit na koncert do opery.

A nesejde na tom, jestli v prvním případě budete za volantem a na druhou cestu se přesunute na zadní sedadlo. Pořád budete zažívat tu samou radost. Červen. Tentýž měsíc, jaký je teď. Jen o 52 let zpátky.

Bylo sedmnáctého června 1970 a v britském Cornwallu novináři poprvé na vlastní oči uviděli auto s názvem Range Rover. První evropské SUV, kterému mohl konkurovat jen zámořský Jeep.

Tenkrát ale zkratka SUV neexistovala. Bylo to prostě dvoudveřové auto s kufrem kombíku, pohonem všech kol, osmiválcem pod kapotou, kotoučovými brzdami na všech kolech a výškou, díky které i asi sto šedesát centimetrů měřící královna Alžběta II. za volantem konečně pořádně viděla, kam vlastně jede.

Prostě auto, které mělo stejně dobře fungovat v terénu i na silnici. Hotovo. S tím terénem se ale počítalo víc, takže tehdy v Range Roveru nic jako vysoké koberečky, superjemná kůže, provětrávané sedačky nebo dřevěné obložení palubní desky rozhodně nebylo.

Tehdy jste dostali auto, kde byl uvnitř lakovaný plech, tvrdé plasty a podlaha v úrovni prahů. Prostě proto, že hlínu bylo potřeba dostat ven co nejsnáze, aniž byste potřebovali něco jiného než koště. Simply Land Rover. Britům se to ale líbilo. A nejen jim.

Takže Range Rover se hned v roce uvedení na trh jako vůbec první auto dostal do pařížské galerie Louvre coby exponát. I Francouzi, kteří si v té době hýčkali svůj prezidentský Citroën DS, totiž uznali, že auto zpoza kanálu La Manche představuje natolik dokonalou ukázku průmyslového designu, že si výstavní prostor v jejich nejslavnějším muzeu zaslouží.

V Británii v sedmdesátých letech tak asi nebylo panství, kde by Range Rover chyběl. A protože si do něj spíš než zaměstnanci sedali jeho majitelé, bylo potřeba přidat na luxusu i moderních technologiích.

V dalších generacích přišlo na řadu ABS, automatická převodovka, hliníková karoserie, elektronické vzduchové odpružení… Každá řada přidala něco radikálního. A hlavně – interiér se pokaždé víc a víc přibližoval obýváku. Luxusnímu obýváku.

Teď je na světě pátá generace Range Roveru. Za víc než padesát let existence je to sice překvapivě nízké číslo, ale svět těch nejlepších a nejdražších aut se zkrátka točí pomaleji.

Nejnovější Range to ale dotáhl tak daleko, že typičtí zákazníci, což jsou hoši od fotbalu, špičky byznysu, showbyznysu i britská aristokratická smetánka, budou muset složitě dumat nad tím, čemu dát přednost.

Bentley Bentayga, BMW X7, Mercedes-Benz GLS, Rolls – Royce Cullinan. Tohle všechno je ve hře, když se ocitnete v nezáviděníhodné situaci, kdy si plánujete pořídit pětihvězdičkového mastodonta na čtyřech kolech o velikosti domu, který měla moje prababička.

Tak proč Range Rover? Protože design. V tomhle autě totiž před vámi stojí něco jako dokonalý odlitek. Oproti generaci číslo čtyři je pětka uhlazená, minimalistická… Žádné obří ledviny, extrémní prolisy kapoty nebo čelní maska působící apetitem masožravého dinosaura jako u konkurence.

Tady máte kus designové čistoty, kterou neruší ani zajíždějící kliky dveří. Třeba zadní lampy tady jako by vůbec nebyly. Přitom je jen stačilo schovat pod vertikální černou linku. Objeví se teprve ve chvíli, když je potřeba, aby svítily.

Reklama

Svět sám pro sebe je tohle auto uvnitř. Stačí zavřít dveře, což jde mimochodem bez bouchání: jedno šlápnutí na brzdový pedál nebo dotyk displeje prstem a dveře se potichu zavřou samy. A jde to i zvenku. Jen ťuknete do kliky.

Když sedíte uvnitř, v tu chvíli venkovní svět ustoupí kamsi do pozadí a ti šťastní na palubě ho jako vládci díky vzduchovému podvozku plujícímu nad silnicí sledují z nezvyklé výšky.

Odpružení se navíc samo v předstihu dvou a půl kilometru nastavuje podle toho, kam a po jakém povrchu Range Rover pojede. Satelity, internet, kamery, počítač, software…

Tohle ve spojení se vším železem pod vámi zařídí, že pocit jako z německých silnic zažijete i ve Středočeském kraji, v jehož znaku by orlici a lva mohly nahradit děravá silnice a asfaltová záplata. Z technických dovedností to ale zdaleka není všechno.

Britská automobilová šlechta například zvládne vyjet a sjet kopec s úhlem 45 stupňů, což je krpál, který si ani nechtějte představit. Ono už u nějakých třiceti stupňů člověk začíná mít pocit, že vybrat tuhle stopu nebyl nejlepší nápad. Vyzkoušeno za vás.

A když bude potřeba přebrodit potok, Range si poradí s hloubkou devadesát centimetrů. Přiznávám, na tohle jsem nervy neměl, takže nezbývá než věřit. A ano, pořád je to stejné auto, kterým večer jedete do opery.

Pocit vlastního vesmíru narůstá třeba i díky zdvojeným sklům a reproduktorům, které potlačují venkovní ruchy. Zrovna tyhle jsou v opěrkách hlav, ale celkem má Range Rover reproduktorů na různých místech více či méně poschovávaných 36 tak, aby si koncertní sál užili všichni, kdo se právě vezou.

A to i ti, kteří jedou v kufru. Do Range Roveru se totiž vůbec poprvé můžete usadit v sedmi. Kdo z něj ale nechce – nebo kvůli kopě dětí nemusí – dělat prémiový minibus, pořád je tu možnost si objednat luxusní verzi jen pro čtyři. Další důvod, proč Range Rover? Motor.

V našem případě benzinový osmiválec 4,4 litru od, ehm, BMW, ale pojďme ten původ nerozmazávat. Hlavní je, že jeho 530 koní dokáže 2,5 tuny rozhýbat z nuly na sto za 4,6 sekundy. Když sedíte tam vysoko u volantu a vnímáte šechnu obrovskou hmotu kolem sebe, jde z toho skoro až strach.

Ale takový ten příjemný, který vás baví. Horší už je to s těmi pocity při pohledu na průměrnou spotřebu, která i při umrtvené noze na pedálu létá někde kolem třinácti litrů benzinu. Na druhou stranu, když si kupujete auto za plus minus čtyři a půl milionu…

Spotřebu benzinu ale nebude potřeba řešit dlouho. Už za dva roky totiž půjde koupit Range Rover i čistě elektrický. Aby tím Land Rover zákazníky zase tak moc neděsil, vydal se zatím na půl cesty. V praxi to znamená, že k dostání je i hybrid.

Jak ten, který se dobíjí při jízdě sám, tak ten, jenž zvládne nasosat baterii ze zásuvky do té míry, že jen na elektřinu se jím dá ujet kolem osmdesáti kilometrů. Ještě k té ceně. Range Rover, stejně jako konkurence, nabízí kupu příplatkových radostí za poměrně zábavné ceny.

Co třeba bílý matný lak za 300 tisíc? Nebo třiadvacetipalcová kola z lehké slitiny za 160, výsuvné nášlapy za 100 nebo sada pro cestování se psem za 40 tisíc.

Když se pak člověk při zaškrtávání nadstandardu rozjede, dá se objednat auto za víc než pět a půl milionu, přičemž srdcaři samozřejmě v žádném případě nezapomenou na čepičky ventilků s vlajkou Velké Británie. Za tisícovku. Běžte do nich. Běžte do Range Roveru. A je jedno, jestli máte krávy, nebo milujete operu.