Před rokem se Medvěd zjevil takřka odnikud a stal se z něj nečekaný hit mezi kritiky, ale i diváky. A jeho druhá řada, která bude mít v Česku na Disney+ premiéru 2. srpna, je ještě lepší než ta první. Silnější seriál letos uvidíme už jen těžko.
Když loni na streamovací platformě Hulu vyšlo prvních deset dílů Medvěda, málokdo tušil, jak velkým televizním fenoménem se za krátkou dobu své existence stane.
Deset zhruba půlhodinových dílů o melancholickém, ale výsostně ambiciózním kuchaři Carmym (magnetický Jeremy Allen White), který se po sebevraždě drogově závislého bratra snaží v Chicagu obnovit jejich společný sen o rodinné restauraci, se zdál být na první pohled ohraným rodinným dramatem lákajícím na gastronomické prostředí.
Co ale přišlo místo toho, byla nervy drásající podívaná založená na stresu v neustále vytížené kuchyni, řvaní jednoho kuchaře na druhého, a dynamickém střihu, který vtahoval diváky do své smyčky konstantní akce.
Kdo ale dával pozor, brzy pochopil, že síla tohoto díla vychází především z kontrastu takto exaltovaných scén a těch tichých, křehkých, ve kterých se postupně odhalovala traumata, pocity viny a nedostatečnosti a nikdy nekončící potřeba prokázat si sám sobě a okolí, že jsme hodni toho být naživu, být milováni. A to především skrz neúnavnou práci.
Všechny ingredience, které udělaly z první série takovou televizní událost, jsou naštěstí přítomné i v té druhé.
Fantastický scénář, důmyslná a silně variující kamera, frenetické střihy střídané nádhernými, dlouhými záběry, ale pochopitelně také vynikající herecké výkony všech zúčastněných, atmosféra Chicaga, dokonale naaranžované jídlo a dobře zvolený hudební soundtrack.
Ale pokud byla první série zjevení, ta druhá má už vysoká očekávání. A ty ladně přeskakuje, aniž by se zdálo, že se o to vůbec musí snažit.
Po posledním finále si restaurace musí dát pauzu. Je poprvé od prvního dílu finančně zabezpečená a jediné, co je třeba, je ji zčásti rekonstruovat, nachystat nové menu a celkově ji připravit ke znovuotevření.
V rukách méně zkušených tvůrců by se jednalo o regresi, kdy se budou dějové linky tahat jen horko těžko. Přece jen: jak natáčet seriál o chodu restaurace, když je celá zavřená?
Ale tady jsme v péči špičkových scenáristů a režisérů, a tak se na brzdu šlape spíše pomyslně. Tempo se sice zdánlivě zvolní, ale uvnitř našich hrdinů se dějí věci mnohem radikálnější, než je prvotřídní steak restovaný na pánvi.
Dochází tu u všech k pozvolné, ale výrazné interní transformaci. A to skrz práci, a tím pádem jídlo a bodavé vtipy. Ale také skrz osobní vztahy, vlastní prohry i uvědomování si dlouho potlačených trápení.
Do toho se dramatická linka rozjitřuje jednoduše tím, že je budova v dezolátním stavu: všude je plíseň, podlaha a zdi se místy rozpadají, poličky napadají moly, a celé roky nikdo nekontroloval požární alarm.
To vše se děje s notnou dávkou ironického humoru, který ovládá valná většina extrémně sympatických, a přesto silně nedokonalých a chybujících postav.
A pak především s nebývalou scenáristickou citlivostí, kvůli které jsme schopni hrdinům celou dobu fandit, i když je kolikrát jejich chování krátkozraké, hloupé a místy dokonce sebedestruktivní.
Jsou to lidé jako my se svými sny i problémy z minulosti, které je táhnou často podvědomě a občas i vědomě dolů.
Dlouho jsem se nedíval na seriál, ve kterém bych se dokázal napojit na úplně každého. Ať už to byl zpočátku nepochopitelně cholerický a agresivní Richie (svůj životní výkon tu předvádí Ebon Mosse-Bachrach, kterého bude většina znát z Girls od HBO), nebo šedesátiletá jihoamerická kuchařka Tina (Liza Colón-Zayas).
Ta na stará kolena zjišťuje, že se ve vaření ještě má co naučit a přes počáteční nevoli si začne znovu vážit sebe sama, protože vidí, jak se posouvá dál nejen jako kuchařka, ale i jako člověk.
Medvěd je seriál, který nezapomíná na žádnou ze svých postav, a to přestože jich v tomto komediální dramatu vystupuje skoro deset. Je to dost možná nejvíc empatická televize poslední doby, která ale nikoho neglorifikuje.
A naopak se vůbec nebojí ukázat chyby svých hrdinů. Bytostná naděje ve změnu a v lepší zítřky se tu mísí s hlubokou skepsí a melancholií dnů, kdy se nám rozpadá půda pod nohama a nenávidíme se.
Zároveň se ale tvůrci dokážou na takové chvíle dívat s lehkostí, která nespadá do patosu. Jako když Ritchie zjistí, že jeho exmanželka, kterou stále miluje, se bude znovu vdávat. A ve svých čtyřiceti si v autě na plné pecky pustí Taylor Swift, na jejíž koncert bude brát svou dceru, a zpívá
společně se zpěvačkou o zlomeném srdci.
V jeho tváři je vidět smutek, radost, i to, že myslí na své dítě, pro které pořád ještě může být dobrým otcem. Je to úsměvný moment, ale dojímá jako máloco.
Pokud byla první série o tom, jaké to je bojovat s traumatem a vybudovat z bolestivé minulosti něco nového, co přinese znovu naději do života (v případě Carmyho to má být titulní bistro Medvěd, které chtěl vést se svým dnes již mrtvým bratrem), druhá řada je o tom, co dělat dál, když jsme se s traumatem zdánlivě vyrovnali a zbývá už jen… obyčejně žít?
„Přemýšlíš někdy o tom, jaký má tvůj život význam?“ ptá se zmiňovaný Richie hlavního hrdiny. Ten odvětí, že ho sice miluje jako kamaráda, ale nemá teď vůbec čas takové věci řešit a odchází zpět k plotně.
A přesto právě o tom Medvěd nakonec ve svém pokračování je. Co vlastně znamená žít dobrý život, a jestli nám může samotná práce přinést štěstí a pocit smysluplnosti? V průběhu deseti nových dílů všechny postavy nacházejí nové, vlastní cesty, jak samy sebe přijmout.
Někdy to jde jednodušeji – od bodu A do bodu B. A u některých je to jako na horské dráze. Ve výsledku ale do jednoho přicházejí na to, že život nezvládnou bez podpory jeden druhého. I když se tomu někdy brání do takové míry, až je to skoro zničí.
Řeší se vztah autonomie a komunity, vzájemné pomoci a potřeby dělat si věci po svém. Medvěd je z velké části o tom, jaké to je držet si lidi od těla a svou sebehodnotu si utvářet na základě profesního úspěchu, protože tak jsme byli mnozí vychováni.
A jak osvobozující může být najít novou vlastní „rodinu“, která nás přijímá s michelinskou hvězdou i bez ní.
Zhruba v polovině se Carmyho zeptá spolumajitelka Sydney (Ayo Edebiri, která za svůj výkon prostě musí dostat Emmy), jak právě takovou hvězdu dostat, a hlavně, jak si ji udržet. „Bude ti muset záležet na všem. Na každém kroku, který uděláš,“ odpoví jí.
Medvěd je seriál od tvůrců, kterým záleží úplně na všem. Na každém pomyslném kroku. Sledovat jej je radost, která připomíná, proč se vůbec na filmy a televizi díváme. Abychom porozuměli lépe sami sobě i světu skrz jiné lidi a jejich příběhy.
Někdy je k tomu potřeba i tymián, česnek a chicagské hovězí.
