Vyslovit před Davidem Procházkou slovo „gin“ je jako povolit v rybníce stavidlo. Z úst čtyřiačtyřicetiletého muže se v tu ránu začne linout záplava slov o oblíbeném nápoji, kvůli němuž opustil post vysokého manažera a v rodné vísce na Moravě rozjel jeho výrobu. Gin pojmenovaný Endorphin jde právě do distribuce.
Endorphin? Na hormon štěstí neodkazuje název náhodou. „Na název jsem dlouho nemohl přijít, až se mě jednou kamarád zeptal, proč se do všeho pouštím. Odpověděl jsem, že pro radost, od toho už ke vzniku Endorphinu nebylo daleko,“ popisuje Procházka, který ve stejném duchu posléze zvolil i motto firmy: „Pro lásku k ginu a lidem pro radost.“
Nápoj spojený především s Anglií destiluje David Procházka v Malém Hradisku, obci na Prostějovsku mezi pahorky Drahanské vysočiny. Odtud pochází a odtud se vydal do světa: studoval v Praze, získával zkušenosti v USA a po návratu do Česka se propracoval do vysokých a lukrativních pozic; naposledy byl manažerem velkého obchodního řetězce a staral se o segment s několikamiliardovým ročním obratem.
Proč se toho všeho vzdal a vrhl se do dobrodružství s ginem? „Nejspíš krize středního věku,“ směje se dotázaný. „Nakonec zkrátka zjistíte, že štěstí zdaleka nespočívá jen v penězích a drahém autě. Přestala mě bavit práce, kde po mně prakticky nic nezůstává, chtěl jsem vytvořit něco svého.“
Procházkův osud je jednou z mnoha variací příběhů odvíjejících se podle víceméně stejného rámcového scénáře a vypravujících o lidech, kteří dali sbohem korporátu a zkusili realizovat vlastní sen. Právě díky nastíněnému scénáři jsou ale tyto příběhy inspirativní, přičemž ten Procházkův má bonus navíc: libě voní po jalovci a dalších bylinkách a vůně se po napití přemění v lahodnou chuť.
Podle rad moravského výrobce se má gin nechat dlouho v ústech, aby naplnil veškeré chuťové pohárky, teprve pak se naplno projeví. Vcelku podobně – čili až postupem času – se naplno vyjevily i kontury Procházkova podnikání. Respektive byly korigovány jeho představy, které o podnikání měl, když se do něj loni v létě vrhl.
„Nejprve jsem myslel, že to zvládnu při práci manažera, časem jsem zjistil, že je to nesmysl, že se tomu musím věnovat cele. Také jsem si zprvu myslel, že budu mít destilérku v Praze, kde žiji, ale nájem by celý podnik neúměrně prodražil. Domluvil jsem se proto s kamarádem a destilérku zřídil v Malém Hradisku.“
Procházka se nechtěl zadlužit a jeho (endorfinové) štěstí spočívalo v tom, že z vlastních úspor a s pomocí rodiny byl schopen celý projekt v řádu několika milionů korun zainvestovat. Stačilo to, aby mohl zkusit dělat gin přesně tak, jak si myslí, že se dělat má: základem sice musí být jalovec, ale jinak poskytuje výroba nápoje velký prostor pro experimenty.
Dosavadním výsledkem experimentů jsou čtyři nabízené druhy. „Trvalo mi, než jsem našel výslednou chuť, nechal jsem si kvůli tomu postavit speciální kolonu, zařízení na výrobu ginu. Před měsícem a půl vznikl Endorphin ve finální podobě,“ líčí Procházka. „Všechny naše giny jsou postaveny čistě na bylinkách, bez jakékoliv chemie, bez cukru.“
Jalovci se v tuzemských podmínkách příliš nedaří, musí se dovážet. Kvůli recepturám jsou nakupovány i další bylinky kupříkladu z jihovýchodní Asie, ale spousta jich je vypěstována v zahradě a sadu pod ovocnými stromy v Malém Hradisku.
„Díky tomu jsou chutě našeho ginu unikátní a pořád chceme objevovat další,“ říká Procházka. „Gin lze připravit na tisíc způsobů a vyrábět ho je taková alchymie, až si někdy skoro připadám jako mág ze dvora Rudolfa II. Může chutnat po levandulích, vonět po jablkách, teď zkouším vánoční gin se štiplavou dochutí, tu by mu měl dodat asijský kořen zázvorového typu.“
O různých přísadách, o absolvovaných workshopech v Anglii a Německu, o technice výroby. David Procházka je vážně k nezastavení, když mluví o tom, čím se v současnosti on a další dva lidé v jeho firmě živí. No, živí… Zatím jde o investici, Endorphin by měl podle představ začít vydělávat za dva až tři roky.
Jak už ale bylo ukázáno, představa (anglicky imaGINation) nemusí vždy souznít s realitou. A to ještě nebyla zmíněna ta nejdrastičtější kolize plánů a skutečnosti. „Loni v létě, když jsem vše rozjížděl, ekonomika šlapala, lidé utráceli,“ vzpomíná Procházka. „A pak přišla korona… Ironicky si říkám, že horší dobu pro start jsem si vybrat nemohl, ale už není kam couvnout.“
Teď se Procházka snaží dostat Endorphin k zákazníkům. V době zavřených barů ho nabízí prostřednictvím vlastního e-shopu, hlavně však jedná s velkoobchody, retailovými řetězci i hlavními online hráči, jako je Rohlík či Košík: „Věřím, že aspoň část jednání dopadne úspěšně.“
David Procházka se topí v zásobách ginu, rozhodně ne v depresích. Vzdor nelehkému období vypadá vyrovnaně a je na něm vidět, jak moc ho to, co dělá, naplňuje a baví. Jak také jinak, vždyť má hormon štěstí.
