Po Velikonocích se z České republiky stane jedna velká testovací velmoc, kde se každý den podrobí povinným testům na covid-19 průměrně půl milionu lidí.
Od 6. dubna se povinnost otestovat zaměstnance bude vztahovat i na nejmenší firmy do deseti lidí a také na živnostníky. Testování je zatím povinné jednou za sedm dní, i když vláda uvažovala i tom, že nařídí testy každých pět dní anebo dvakrát týdně.
Tento týden se povinnost otestovat všechny zaměstnance, kteří nejsou na home officu, vztahuje nově i na firmy s 10 až 49 zaměstnanci. Všechny musí otestovat do pátku.
Co když se ale vaši lidé nechtějí testování podrobit? A na co si jako zaměstnavatel musíte dát pozor? Odpovídá Andrea Hámorská, odbornice na pracovní právo z advokátní kanceláře Dentons.
Jak se postavit k tomu, když zaměstnanci nebo externí pracovníci odmítnou povinné testování? Jaké jsou sankce?
Takové zaměstnance či externí pracovníky nesmějí vpustit na své pracoviště. Pokud by zaměstnavatel takové osoby vpustil na své pracoviště v situaci, kdy se neprokázaly negativním výsledkem testu absolvovaného v posledních sedmi dnech, dopouští se přestupku podle pandemického zákona. To lze sankcionovat pokutou do 500 tisíc korun, která za určitých okolností může být zvýšena o další čtvrtinu.
Když kvůli odmítnutí testu zůstanou zaměstnanci doma, jak se to řeší? Co to pro ně a pro mě jako majitele či šéfa firmy znamená?
Pokud se zaměstnanec odmítne podrobit testu a v důsledku toho nebude vpuštěn na pracoviště, tak je možné se se zaměstnancem dohodnout na výkonu práce z domova (pokud to povaha práce daného zaměstnance umožňuje), či na čerpání dovolené nebo neplaceného volna. Pokud se zaměstnavateli nepovede se zaměstnancem dohodnout na žádném z těchto řešení, je situace ne zcela jasná.
Aktuálně převládajícím názorem publikovaným i na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu je, že půjde o neplacené překážky na straně zaměstnance. To znamená, že zaměstnanci sice za tuto dobu nebude náležet náhrada mzdy, avšak jeho absence bude alespoň považována za omluvenou a nebude mu tak za ni hrozit žádný postih.
Andrea Hámorská z advokátní kanceláře Dentons
Ještě minulý týden však ministerstvo na svých stránkách prezentovalo závěr, že půjde o porušení pracovních povinností zaměstnance a v důsledku toho o absenci neomluvenou. Takováto situace by pak mohla zaměstnavatele opravňovat i k rozvázání pracovního poměru. Ačkoli je tento výklad pro zaměstnance velice tvrdý, já osobně pro něj vidím větší právní oporu než pro ten prvně zmíněný.
A jaká je situace u externích pracovníků?
U externích pracovníků poskytujících zaměstnavateli služby nezávislým způsobem – tedy mimo pracovněprávní vztah – nejde uvést jedno řešení, které by platilo pro všechny. Postavení nezávislých dodavatelů služeb neupravuje zákoník práce a řešení této situace tak bude záviset na obsahu smlouvy, kterou uzavřeli se zaměstnavatelem.
Co když menší firmy už nyní testují dobrovolně? Mají nějaké páky na zaměstnance? Co se potom stane, když zaměstnanec odmítne a do práce nenastoupí?
Pokud si zaměstnavatel zaměstnávající méně než 10 osob už teď na svých pracovištích dobrovolně zavede testování, zaměstnanci se mu nemusí podrobit. Pokud pak testování odmítnou a z tohoto důvodu je zaměstnavatel nevpustí na pracoviště, půjde o překážku v práci na straně zaměstnavatele, za jejíž dobu bude zaměstnancům náležet náhrada mzdy ve výši 100 procent jejich průměrného výdělku. I zde však platí alternativní možnost dohodnout se se zaměstnancem na řešení formou práce z domova či čerpání dovolené nebo neplaceného volna.
Na co dalšího by si zaměstnavatelé měli dát pozor?
Je podstatné nezapomenout, že zaměstnavatelé budou v souvislosti s testovací povinností také zpracovávat osobní údaje svých zaměstnanců, včetně údajů citlivých – terminologií evropského nařízení GDPR takzvané „zvláštní kategorie osobních údajů“.
Jednou z povinností, která je totiž zaměstnavatelům uložena, je i povinnost vést evidenci o testech provedených zaměstnavatelem na pracovišti a samotestech provedených zaměstnanci. Podle nezávazného vzoru této evidence připraveného Ministerstvem průmyslu a obchodu by měla kromě identifikace zaměstnavatele obsahovat různé identifikační údaje zaměstnance, včetně jeho čísla pojištěnce, datum provedení testu a výsledek testu.
Co všechno tedy musí zaměstnavatelé evidovat?
Zaměstnavatel by měl evidovat informace o ostatních způsobech testování formou RT-PCR testů či POC antigenních testů provedených ve veřejných testovacích centrech. A dále také informace o splnění výjimek pro testování, jako jsou očkování nebo prodělaná nemoc covid-19. Zde forma evidence není stanovena, nicméně by kromě identifikačních údajů zaměstnance měla opět obsahovat informace o způsobu testování či existenci a důvodu výjimky z povinnosti podrobit se testování.
Ukládá zákon firmám ještě nějaké další povinnosti?
V souvislosti s výše uvedeným zpracováním osobních údajů musí zaměstnavatelé informovat osoby, jejichž údaje jsou zpracovávány. Také je potřeba dát si pozor, aby zaměstnavatelé nezpracovávali nadbytečné osobní údaje, které nejsou pro účely splnění mimořádných opatření v oblasti testování nutné. Určitě by si tak zaměstnavatelé například neměli pořizovat a uchovávat kopie výsledků testů či lékařských zpráv předložených zaměstnancem.
Dále je potřeba zajistit, že ke zpracovávaným osobním údajům bude mít přístup jen nutné minimum osob a že tyto údaje nebudou použity pro žádné jiné účely než v souvislosti s mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví v oblasti povinného testování.
