Kdo byl prvním filantropem? Dárce první almužny, nebo ten, kdo přinesl lidem oheň za cenu vlastního utrpení? A tím největším? Spory o prvenství stranou, historie filantropie je dávná a spletitá a všichni, kteří dávají a inspirují, aniž čekají chválu, vedou svět po dobré cestě.
Kdysi v bájné minulosti: Prometheus a jeho játra
Byl potomkem bájných Titánů a v řecké mytologii stvořitelem člověka, kterému před bohy okatě nadržoval. Naštval vrchního boha Dia, když zařídil, aby lidé přinášeli obětiny jen v podobě kostí a tuku, bez masa. Neušel mučivému trestu, když pak lidstvu vrátil oheň, který jim rozlícený Zeus po jeho fintě s masem sebral. Byl přikován ke skále, kde mu každý den orel rval z těla játra. Skutečně dával ze svého.
1. století př. n. l.: Maecenas a jeho básníci
Důvěrník a rádce římského císaře Augusta dal jméno svým následovníkům – mecenášům. První mecenáš s velkým M své velké bohatství nejspíš zdědil a přátelství s císařem z něj udělalo velmi vlivného člověka. Podporoval mimo jiné Vergilia, nebo Horatia, kterému věnoval usedlost v Sabinských horách. Také dával jako Prometheus ze svého, ale tělo už netrpělo.
Počátek křesťanského věku: Křesťané a almužna
Základy novodobé filantropie položilo křesťanství. Ejhle, almužna! Nedávejte nepotřebné zbytky a nevystavujte svůj skutek na odiv! Jasně daná pravidla obdarování chudých jsou popsaná už v pěti knihách Mojžíšových. Odměnou byl dobrý pocit, Boží přízeň, a dokonce, jak naznačil řecký teolog a učenec svatý Řehoř z Nyssy, přiblížení se k Nejvyššímu: Bohu se nejvíce podobáme tehdy, když prokazujeme dobro těm, kteří nám to nemůžou nikdy a nijak oplatit. Někdo dal víc, někdo míň, ale díky almužně dostal dobročinný dar svůj status, na kterém se v dalších staletích stavělo.
