Na samém začátku obce Čeladná v Beskydech stojí po levé straně silnice nenápadná stará cihlová kovárna. To platí ovšem za předpokladu, že přijíždíte od Prahy přes Frýdek-Místek, z opačného směru vás ohromí moderní skleněná stěna, skrz kterou prosvítá dřevo a spokojení lidé popíjející kávu. 

Vítejte v Kovárně. Ať totiž pojede odkudkoli, genius loci a parkoviště před touhle krásnou moderní stavbou je jasné znamení, že tady musíte zastavit. A dát si polévku, limonádu, koláč, kafe nebo prosecco. Nebo všechno. A propadnout tomuhle bistru z bývalé kovárny, za kterým stojí manželé Romana a David Mališovi.

Rodáci z Beskyd žijící a pracující v Praze si při víkendových cestách za rodiči všimli staré kovárny u silnice. „Zalíbila se nám na první pohled, hned jsme si říkali, že by tady bylo super udělat nějaké kafe nebo obchůdek. Akorát jsme žili v Praze a prakticky nám to připadalo jako hloupost,“ vzpomíná Romana.

Jenže jim to nedalo, našli si majitele a kontaktovali ho, jestli by jim kovárnu neprodal. A taky že neprodal, alespoň ne hned, Romaně trvalo dva roky, než ho přemluvila k prodeji. A za tu dobu si přesně ujasnila, co s touhle milou cihlovou stavbou chce podniknout.

„V Beskydech nebylo před pěti lety moc míst, kde si dát sklenku prosecca, domácí koláče, dezerty a skvělé kafe. A protože jsme sem často jezdili, chtěli jsme vytvořit takové malé bistro nám a našim přátelům pro radost a ta poloha u silnice byla prostě geniální,“ doplňuje Romana, která je spolumajitelka architektonického studia RMBA.

A právě to se postaralo o citlivou rekonstrukci. Maličký prostor cihlové kovárny opravili s cílem zachovat a přiznat co nejvíc původních prvků. Ze začátku se prostor dokonce vytápěl jen kamny, ve kterých musela obsluha každé ráno zatopit. 

„Nebylo to od začátku na byznys, cíl byl vytvořit něco hezkého, co bych nemusela moc dotovat. Najednou ale začali chodit lidé čím dál častěji, ráno před prací autem na kafe a sendvič, odpoledne na sklenku,“ vysvětluje. A malá sto let stará kovárna najednou přestala náporům hostů stačit.

Romana se tak před dvěma a půl roku pustila do budování moderní prosklené části. Křídlo navazuje na původní stavbu se zadáním neshodit starou kovárnu. „Moderní dostavba je dvakrát větší, je ze dřeva, skla a betonu. Každá část má tak jinou atmosféru, někdo sedí rád v cihelně, někdo raději kouká ven skrz obrovská okna na hory a silnici.”

Což je pohled, který si zamilovali hosté, kteří se sem sjíždějí z celé republiky. Výhled z kavárny pak doplňuje venkovní posezení a lehátka s kožešinami, které vám připomenou slovo bača a frgál. A právě to druhé – domácí povidlový koláč – je místní nejprodávanější sladkost. 

„Máme vlastní tajný recept od mojí babičky, vypadá jako frgál, ale není z kynutého těsta. Každé ráno jsem je pekla a nosila do kavárny, teď po rozšíření je pečeme už přímo na místě. Je to náš signature, experimentujeme s chutěmi. K povidlovému, který je v Beskydech základ, dáme třeba kardamon místo skořici,“ dodává Romana.

Kafe tady pak mají jak výběrové od ostravské pražírny Coffee Culture, tak italskou směs arabiky a robusty od jejich kamaráda Itala. A z Itálie pochází i prosecco, které si sami vozí od malých italských vinařů, s nimiž se osobně znají. A k tomu přidali před půlrokem také polévky.

„Lidé jedou často z hor a potřebují do žaludku něco malého teplého, takže teď krom vlastních dezertů máme i pečivo a polévky. Stará se o to sedm zaměstnanců a spousta brigádníků, kteří se otáčí především o víkendech, kdy máme i 400 účtenek, poslední rok je totiž docela fičák,“ dodává. 

V týdnu je naopak v Kovárně jiná atmosféra. Stala se oblíbeným místem lidí na obchodní schůzky nebo se sem chodí pracovat s notebookem a odpoledne se přidají místní na sklenku. Před Kovárnou je pak vyhlášené sezení v lehátkách s kožešinami na trávě, kde pobíhají děti i psi.

„Je to dost o počasí, když prší a je zrovna úterý, moc lidí nepřijde a můžeme třeba uklízet. Přes víkend se u nás ale dveře netrhnou a hezky se tady mísí lidé, co jedou na hory ve sportovním, s cool hipstery z města,“ vysvětluje.

V Kovárně je uvolněná atmosféra, ostatně i architektonické studio sem nakonec Romana z Prahy přestěhovala. „Zalíbila se mi myšlenka spojit obě práce dohromady, máme stoly a počítače v proskleném křídle za policovou stěnou. Někdy je to těžší na koncentraci, ale je to inspirativní.“

A to je přesně i sama Kovárna. Inspirativní a osvěžující místo s industriálním duchem, kde budete chtít sedět a dívat se na hory klidně celý den. 

„Český venkov taková místa setkávání potřebuje. My máme výhodu, že jsme ještě k tomu pod horama. Víkendová atmosféra třeba v zimě je tak moje nejoblíbenější, je tu trochu binec, jak mají lidi bundy, čepice a všechno, ale to je přesně ono,“ říká pyšně Romana, která se s manželem a dětmi mezitím odstěhovala z Prahy zpět do Beskyd.