Za necelý rok se pekařství Ezra’s Bagels stalo jedním z center komunity amerických expatů v Praze. Manželský pár Chelsea a Giuseppe (původem z Bostonu a New Yorku) tam totiž pečou poctivé bagely tak, jak se dělají za oceánem. A že se jim to daří, potvrzuje i fakt, že mají téměř každý den vyprodáno.
Chelsea Phillips a Giuseppe Catanzariti se v Praze usadili v roce 2018 po několika letech žití v různých zemích v Evropě. Výroba vlastních bagelů ale přišla až o dva roky později, kdy rodilá Newyorčanka otěhotněla. Během těhotenství totiž měla na tohle specifické newyorské pečivo neuvěřitelnou chuť, jenomže v Praze nemohla najít žádné, které by jí chutnalo.
„V New Yorku jsou přitom bagely na každém rohu, jedli jsme je skoro pořád,“ vzpomíná Guiseppe. Začali tedy s manželem metodou pokus omyl vytvářet vlastní. Nejdřív jen pro sebe, ale pak je jednou dali ochutnat kamarádce a ta je přesvědčila, aby specifické pečivo nabídli i ostatním expatům. Stačilo pár týdnů a fotografka s učitelem angličtiny pekli pro masu Američanů, kteří žijí v Česku, ale chtěli kousek domovské gastronomie.
Brzo prodávali desítky denně, zvěsti o autentických newyorských bagelech se totiž šířily jako požár. „Americká komunita je tady dost provázaná. A navíc Američani chtějí bagel, i když jsou na cestách,“ směje se Chelsea.
Zájemců bylo tolik, že kuchyně v malém bytě brzy nestačila a museli se (částečně i kvůli malému synovi) přestěhovat. Od toho už byl jen krok k rozhodnutí byznys posunout do opravdové kavárny. A protože jejich tehdy ještě nenarozený syn Ezra byl už na samém prvopočátku pekárny, podnik nese jeho jméno.
Navzdory pandemii otevřeli loni v říjnu. Ezra’s Bagels chce kromě výroby pečiva být i komunitním místem, kde by se lidé setkávali a pořádali se tam akce. Dnes v něm vystavují různí umělci včetně samotné Chelsea, která je fotografka. Pořádají tam i workshopy, například macramé nebo malby a jazykové výměny.
Ještě z doby, kdy žili v New Yorku, si totiž oba pamatují, jak důležité jsou podobné „kavárničky“ pro komunitu a začínající umělce, kteří v nich dostanou možnost vystavovat.
Dobře našlápnuto má Ezra’s Bagels už od začátku. První den, kdy měli otevřeno, všechno vyprodali už dopoledne. A když se po polední pauze vrátili s novými bagely, před bistrem byla řada, na kterou čerstvá várka sotva stačila.
Dnes už vás při nákupu fronty nečekají, ale to, že se bagely vyprodají, není nic neobvyklého. „Lidi si zvykli, že tu budeme pořád,“ myslí si Chelsea.
Klíče od provozovny ve Veletržní ulici manželé převzali loni v srpnu. A po necelém roce prodají čtyři až pět stovek bagelů týdně. Celý provoz, od pečení po servírování, mají na starost jen oni dva. Externě dostávají jen sušenky, které jim peče kamarádka, také Američanka.
„Rádi bychom vyrobili víc, ale je to nad naše kapacity,“ říká Giuseppe, „Výroba se nedá uspěchat.“ Oproti běžnému pečivu se totiž bagel kromě pečení musí napřed uvařit v ochucené vodě, a navíc těsto kyne rovnou dvakrát.
Pravidelně jim chodí nabídky na spolupráci s dalšími bistry, ale oba se shodují, že vyrábět stovky bagelů týdně pro každý z podniků je nad rámec jejich možností. „Přitom bychom rádi pomohli. Ale na druhou stranu chceme, aby lidi chodili na naše bagely k nám,“ krčí rameny Giuseppe.
Mezi jejich stálými zákazníky najdete pořád hlavně cizince, kromě Američanů i Němce nebo, možná překvapivě, Francouze. „Minule se u nás pro bagely pro kapelu stavil člen týmu Metallicy,“ vypráví potěšeně Giuseppe.
A jak se správně bagel jí? Česká móda ve stylu sendviče naplněného několika ingrediencemi tomuhle původně polskému pečivu nesedí. Pečivo je totiž moc tuhé a kousnutí vytlačí všechny ingredience na druhé straně ven. Klasický newyorský způsob je s krémovým sýrem. Ten si v Ezra’s Bagels dělají sami, veganský.
Další rozdíl je i v kultuře konzumace. „V New Yorku si lidi koupí šest bagelů a vezmou si je domů, pak si je dají, s čím chtějí. A protože chceme být co nejvíc autenticky newyorští, děláme to taky tak,“ vysvětluje Chelsea.
