Česko-srbská rodina Maksimovićových propadla kouzlu prastarých olivovníků už před lety. Teď ale příběh plný historie vyprávějí dál. Na chorvatském ostrově Šolta vyrábí olivový olej, který získal stříbrnou medaili v Londýně.
Není největší, nepatří mu první příčky turistických bedekrů. Šoltu, malý a nenápadný ostrůvek, který omývají vody Jaderského moře, si ale oblíbil už římský císař Dioklecián. Na ostrově si nechal postavit lázně i „rybník“ pro pravidelné dodávky čerstvých ryb na císařský stůl. A podporoval výrobu olivového oleje, už tehdy vyhlášeného pro svou kvalitu.
Když se ale přeneseme o necelé dva tisíce let později, najdeme na Šoltě i českou stopu. Přesněji řečeno českou a srbskou.
Klára Maksimović Doležalová je vystudovaná herečka a moderátorka hlavní zpravodajské relace komerční televizní stanice Prima a CNN Prima News. Miodrag Maksimović pracuje jako vrcholový manažer pro energetický holding EPH druhého nejbohatšího Čecha Daniela Křetínského. A ostrov objevili společně už před dvaceti lety.
„Byla to láska na první pohled,“ vypráví Klára Maksimović Doležalová. Nejprve tam jezdili stále znovu a znovu na dovolenou. A o pár let později se rozhodli, že si na Šoltě postaví vlastní dům. „Tehdy se nám naskytla možnost koupit i malý olivový háj. Byl zpustlý, dohromady asi čtyřicet stromů,“ pokračuje ve vyprávění Miodrag Maksimović.
Manželé začali pronikat do výroby olivového oleje. „Kolem ostrova jsou silné mořské proudy, voda je tam chladnější, ale díky tomu také nesmírně čistá, stejně jako půda. To hlavní pro nás bylo vyrábět olej v nejvyšší možné kvalitě,“ říká Klára Maksimović Doležalová. Tehdy ale jen pro sebe, rodinu a přátele.
Pohled z ostrova směrem na moře.
„Časem se místní z ekonomických důvodů zbavovali olivových hájů, takže se nám podařilo nakoupit další pozemky, v nichž rostou olivovníky staré několik století,“ líčí Miodrag Maksimović, jak se stalo, že stromů nakonec mají osm stovek. Sklizeň začali počítat v tunách a tehdy vznikl příběh značky Olivový ostrov.
Zakládají si na tom, že olej vzniká bez dotyku chemie. To prakticky znamená, že se stromů nedotknou stroje, vše dělají lidské ruce. Háje zalévají pouze dešťovou vodou, aby se k plodům nedostal chlor, a hnojí koňským trusem.
Olivy nikdy nesklízí zcela zelené, ale nechávají je prozrát.
Prozrálé olivy sklízejí obvykle v listopadu nebo prosinci, najímají si tamní zkušené farmáře. A ještě ten den musí plody do lisu. Olej stáčí přímo na ostrově do temně zelených lahví, jejichž design pro značku vytvořil uznávaný chorvatský produktový designér Željko Paulić.
Velkého úspěchu dosáhl Olivový ostrov vloni na soutěži London International Olive Oil Competitions, kde porota ocenila stříbrnou medailí nejen kvalitu zlatavé potraviny, ale právě i estetickou stránku. Letos v dubnu zkusí štěstí znovu na neméně prestižní soutěži v Dubaji.
Při sklizni se spěchá, olivy se lisují ještě týž den.
„Chceme vše mít ekologické a chceme být féroví, to můžeme garantovat. Jedinou věc, kterou neovlivníme, je velikost úrody,“ popisuje Miodrag Maksimović důvody, proč odmítají dlouhodobé spolupráce s gastro scénou, například s konkrétním restauratérem. „I proto říkám, že je to byznys, který se nevyplatí,“ říká s úsměvem. „Pro nás je to ale láska a vášeň.“
„Když pozorujeme, jak se naše planeta mění a jak je zdravého jídla čím dál méně a je nedostupnější, tak si myslíme, že jednou to bude ještě větší poklad a bohatství, a to nejen pro naše dvě dcery,“ dodává jeho žena.
