Chodíte si tam vybírat brýle, ale žádné na místě přitom neuvidíte. Alespoň ne na první pohled. Nově otevřené Žilka Optik Studio na to jde jinak.
Filip Žilka je zřejmě nejznámější optik v zemi a ve svém novém studiu se snaží zdůraznit důležitost odborného poradenství a upozornit na moc brýlí zcela proměnit image a celou identitu. Neobvyklý je však i jeho přístup k byznysu. Raději než více peněz si přeje více času.
„Vám by perfektně seděly tyhle,“ podívá se Filip Žilka, který není jen neviditelným majitelem, ale skutečně ho ve studiu každý den potkáte. A má pravdu. Vynoří se s brýlemi, které si nasadíte, a jako by byly vyrobeny přímo pro váš obličej. Stejnou super schopnost mají i všichni jeho kolegové.
Aby byl výsledek perfektní, absolvujete nejprve pohovor, který nemá daleko k tomu u psychologa. Během něho se odborník snaží zjistit nejen vaši představu, ale také poznat vaši osobnost a samozřejmě i účel či příležitost, během níž chcete nové brýle nosit.
Brýle se ve vaší nové optice skrývají jakoby za oponou. Neplatí tady, že si zákazník sám vybírá. Proč?
Z velkého množství vystavených brýlí nikdy nemáte šanci si vybrat ty opravdu nejlepší, nemá smysl zkoušet všechny. Proto nejprve zjistíme, jak ty pravé brýle pro vás vlastně vypadají, a pak vám je přineseme.
Vybereme zprvu třeba dvoje, na nich případně výběr ještě vylepšíme a dostaneme konkrétnější představu. Trochu jsme chtěli, aby koncept působil podobně, jako když získáte klíč ke korunovačním klenotům.
Co všechno potřebujete vědět, abyste mi doporučil ty nejlepší brýle?
Kdo jste, co děláte, jakou máte osobnost a povahu, jestli jste introvert, nebo extrovert, nebo jaké potlačené já v sobě máte. A samozřejmě co chcete brýlemi vyjádřit, nebo zda třeba nemají vyjadřovat vůbec nic. Důvodem, proč si lidé pořizují nové brýle, zdaleka nejsou jen dioptrie. Velkou roli hraje tvorba image i touha hrát si se svoji identitou.
Kdy a proč jste začal cítit, že Žilka Optik Studio potřebuje novou tvář?
Náš tým je spolu už 20 let a myslím, že je dobré občas změnit zajeté rytmy. Zároveň ve starém studiu byly brýle v trezorech a měli jsme pocit, že se ten koncept už vyčerpal. Samozřejmě už se loupala podlaha nebo trubky topení, ale hlavním důvodem bylo nabídnout zase něco nového.
Máme spoustu stálých zákazníků a už chyběl moment překvapení, aha efekt. Změna nebyla vynucená, ale chtěli jsme trochu vyrůst, vrátit zákazníkům něco zpět. Osobně si pochvaluji denní světlo, které jsme dřív neměli, protože výlohy zakrývaly trezory, což bylo fajn pro show, ale cítil jsem potřebu prostor více otevřít.
Foto archiv Žilka Optik Studio
Čím ještě je nové studio jiné?
Kromě toho, že člověk odchází a říká si „To je skvělý, nejsou tam žádný brýle a já si pořídil rovnou troje“, zároveň více pronikne do samotného řemesla.
Stoly jsme nechali vyrobit tak, aby v nich byl prostor na součástky, aby zákazník viděl, jak vše probíhá, jak brýle upravujeme nebo opravujeme, aby se mohl divit tomu, že na každý šroubek je potřeba speciální pinzeta. Takový zážitek se zákazníkovi vryje do paměti a začne brýle vnímat úplně jinak.
Jak velká byla investice do rekonstrukce studia a kdy čekáte její návratnost?
Rekonstrukce stála čtyři a půl milionu korun a návratnost odhaduji na dva tři roky.
Jste poměrně unikátní v tom, že nechcete růst a otevírat další pobočky. Čím to je?
Je to prosté, celé je to navázané na moji osobnost, na moje jméno. Což je hezké i rizikové zároveň. Co s tím bude, až tady Žilka jednou nebude, nebo bude chtít víc odpočívat? Ale neznamená to, že mě mí kolegové neumí zastoupit. To zvládají perfektně.
Jenže celý náš podnik je založený na osobním přístupu a moje přítomnost, i když se tam jen mihnu, je pro lidi důležitá. S klienty máme přátelské vztahy a ty nejde budovat, když létáte z jedné pobočky na druhou. Zároveň vím, jak dopadávají malé nebo rodinné firmy, které za každou cenu rostou. Nedaří se jim držet kvalitu. Navíc dvě pobočky určitě neznamenají dvakrát více peněz na účtu.
Soustředíte se alespoň na růst ročního obratu v rámci jedné pobočky?
To je ta nejtěžší disciplína. Jsme ve studiu tři a jsme schopní obsloužit jen zhruba pět šest lidí za den. Proto se k nám zákazníci musí předem objednávat. Na této hranici jsme asi třetím nebo čtvrtým rokem, v tomto ohledu růst nemůžeme. Zároveň nechci zdražovat brýle jen proto, že jsou dražší energie.
Bylo by to obhajitelné, ale nechci toho zneužívat. Proto nemám jinou možnost než prodávat víc. Prodat jednomu člověku jedny brýle je pro mě tak trochu osobní prohra. Stávajícím klientům chci rozšiřovat jejich sbírku, novým prodat klidně rovnou troje.
Máte tedy nějaké konkrétní byznysové cíle?
V procentech určitě ne. Mě vlastně sám byznys zase tolik nebaví. Nejraději bych byl jen zaměstnanec, který neřeší účetnictví, ani neshání nové produkty, jen se věnuje zákazníkům a brýlím. Ale k těm konkrétním cílům.
Naši zaměstnanci jsou spokojení s výší své mzdy, ale nejsou spokojení s množstvím času, který mohou věnovat jejímu utrácení. Cílem je nabušit diář nikoli na celý týden jako teď, ale zavést kratší týden, abychom si takzvaně koupili čas. Já mám navíc ambice neskončit jen jako optik, ale také trochu jako truhlář a musím mít čas se tomu věnovat.
Říkal jste, že ideální cestou je prodat více brýlí jednomu zákazníkovi. Ale s ohledem na udržitelnost, kolik brýlí by měl člověk vlastnit?
Když v tom není smysl, jsou moc i dvoje. Souhlasím s tím, co říkala Vivienne Westwood: Buy less, choose well. Já nenabízím brýle, nabízím koncept řešení, jak by člověk mohl vypadat. Potom dává smysl mít pět nebo šest párů brýlí včetně slunečních. Jiné dioptrické brýle se hodí k black tie, jiné na volný čas. Je to stejné jako s oblečením.
Ale nemám rád pravidla, řídím se vždy jen charakterem člověka. A pokud on vidí smysl v tom nosit jedny brýle všude, nemám s tím problém. Můžu ho jen upozornit, že sportovní brýle Adidas se k black tie nenosí a porušuje tím pravidla etikety, což někomu vadit může.
Když už si chci pořizovat více brýlí, ale zároveň nechci doma budovat sbírku těch, které už nenosím – co s nimi? Lze je dobře prodat?
Rozhodně. Například brýle značky Jacques Marie Mage prodáte za deset let dráž, než jste je pořizovala. Není to spotřební zboží jako třeba boty. Brýle se navíc dají i dobře vyčistit a renovovat, některé modely dokonce počítají s patinou. Nejdražší modely jsou například z rohoviny, která časem hodně pracuje.
Máte v nabídce řadu značek, které máte exkluzivně v Česku, u některých jste třeba jeden z padesáti na světě, kdo je může prodávat. Jaká je průměrná cena obroučků?
U nás je to asi desetinásobek toho, co najdete v běžné optice, tedy v průměru asi 18 tisíc korun. Když si ale brýle těch nejlepších značek z oboru porovnám s jiným luxusním a designovým zbožím, od hodinek přes šperky a oblečení po plastickou chirurgii, jsou až nepochopitelně levné. Ještě když za nimi vidím tu práci i rivalitu mezi optiky z celého světa, kteří ještě před uvedením bojují za to, aby brýle získali k prodeji právě oni.
Podle čeho si vybíráte značky, které budete nabízet?
Samozřejmě mě musí nejprve zaujmout, jako třeba značka Jacques Marie Mage, která je výjimečná nejen designem, ale i tím, že podporuje indiánskou komunitu v Americe nebo vlky v parku Yellowstone. Zároveň se se všemi designéry už znám, a tak vím, s kým chci pracovat.
Vždycky ale musí značka zapadnout do našeho konceptu. Nechci nabízet brýle jednoho stylu, naše portfolio musí umět uspokojit všechny styly a nároky. Kdybych to shrnul, mám asi osm kolekcí brýlí, čtyři z nich jsou introvertní, čtyři extrovertní. Samozřejmě vybírám i podle tvarů, abych mohl každé tváři nabídnout různé typy brýlí.
Výlohy nového studia jsou dílem Marka Cpina. Jsou v nich indiánské masky před fotografiemi New Yorku. Co pro vás tento kontrast symbolizuje?
Na začátku byla moje představa, Marek sem vnesl estetické cítění a profesionální marketingový pohled dodal Richard Stiebitz. S tím motivem jsme museli pracovat opatrně, protože nechci pomocí brýlí dělat lidem masky, ale naopak podtrhnout jejich přirozenost. Zároveň se mi líbilo, že pro indiánské kmeny měly masky duchovní hodnotu.
Každá z našich deseti masek symbolizuje jinou emoci člověka a pod nimi je napsané naše motto: Propojujeme charakter člověka s designem brýlí. Bez New Yorku by masky spíš připomínaly Náprstkovo muzeum. Fragmenty městského života je ukotvují a dodávají jim současný kontext.
