Už jsou to více než dva roky, kdy na libereckém Ještědu spadla kabinková lanovka, při níž zemřel průvodčí. Od té doby na vrchol nic nejezdí. V budoucnu by ale zase mohlo.
Lanovku a některé pozemky pod ní chce od Českých drah, které ji až do tragického pádu provozovaly, odkoupit město Liberec. Zájem na provozu mají také České radiokomunikace, kterým horský vysílač na Ještědu patří.
Podle dvou znaleckých posudků, které si nechaly jak liberecká radnice, tak České dráhy vypracovat, se cena zatím diametrálně liší. Zatímco město by podle jednoho z nich mělo zaplatit sedmnáct milionů korun, České dráhy požadovaly padesát.
Proto přišel na řadu ještě třetí, revizní posudek. „Zatím máme jen gentlemanský příslib, že nám Dráhy lanovku prodají. Už v lednu jsem chtěl o koupi jednat, ale čekáme na výsledek třetího posudku a na cenu, o které budeme jednat,“ podotýká liberecký primátor Jaroslav Zámečník.
Mezitím ale město oslovilo architektonické studio Sial, které v minulosti autor Ještědu Karel Hubáček zakládal, aby vypracovalo varianty, jak by mohla budoucí lanovka vypadat. A na stůl se jim jich sešlo hned šest.
„Ve finále to jsou jen tři návrhy, ale každý v krátké a dlouhé variantě,“ vysvětluje architekt a radní Jiří Janďourek.
V kratší verzi by lanovka jezdila dosavadní trasou od současné dolní stanice. Delší pak počítá s nástupem u konečné tramvajové zastávky či sousedního centrálního parkoviště. Právě ta je pro vedení města i architekty schůdnější – ostatně i sám Karel Hubáček, jak potvrdili jeho kolegové ze Sialu, si přál, aby lanovka vedla z kopce až k tramvaji.
Možnosti, v čem cestující na vrchol Ještědu přepravit, jsou tři. Prvním z nich je oběhový systém kabinek, jako jezdí třeba na Sněžku. Výhodou je vysoká přepravní kapacita za hodinu, nevýhodou nutnost postavit osmnáct až devatenáct nových sloupů.
Pro zbylé dva systémy je potřeba jen jeden. „Druhým řešením jsou dvě protijedoucí kabinky, kdy jedna jezdí nahoru a druhá dolů. A poslední jakýsi autobus, tedy jedna lanovka, kam by se vešlo naráz více lidí a u níž by se dala udělat i mezistanice. U ní zatím panuje názorová shoda, ale návrhy ještě neviděli ani ostatní radní, ani zastupitelé,“ poznamenává primátor.
K čemu dojít musí určitě, je demolice jak spodní, tak horní stanice. U všech variant se obě musejí přestavět. A u oběžného systému by navíc bylo zapotřebí, aby lanovka dojížděla do roviny.
„To si v kamenitém terénu na Ještědu neumím moc představit. Každopádně nová horní stanice už musí být vybudována tak, aby jí projeli hasiči, kteří se tam dnes dostávají jen velmi obtížně,“ upozorňuje Janďourek.
Ostatně ani někteří Liberečané by z varianty ve stylu Sněžky příliš nadšení nebyli, přišla by jim podle radního moc komerční. Schůdnější tak je buď jedna, nebo dvě kabinky, které se budou co nejvíce podobat té původní. A na jejich podobě by mohla se Sialem spolupracovat i designérka Anna Marešová, která je autorkou nové lanovky na Petřín.
Marešová se netají tím, že lanovkou na Ještěd by si splnila jeden ze svých velkých snů. Otázkou je, kdo výstavbu zaplatí: zda samotné město, nebo společnost, v níž bude mít Liberec podíl. Třetí z variant je pak investor, který podle rozhodnutí radnice lanovku postaví a bude ji provozovat.
Jedním ze zájemců mají být například České radiokomunikace. Jim by mohl v budoucnu zisk z provozu lanovky pomoci dotovat nutné opravy Ještědu. Také jejich ředitel Miloš Mastník zdůrazňuje, že samotná lanová dráha nemá po havárii v podstatě žádnou hodnotu a její obnova v původní podobě nedává ekonomicky žádný smysl.
„Je nutné projektovat a stavět novou, moderní lanovku a my jsme do budoucna připraveni jednat o možnostech spolupráce,“ uvádí.
Dalším kandidátem pak může být i firma Tatry Mountain Resorts slovenského miliardáře Igora Rattaje, který má v pronájmu lyžařské středisko na Ještědu. Pro něj by ale smysl dával právě oběžný systém, nikoli jedna kabinka. A lanovka by určitě měla vést od konečné stanice tramvaje, aby se stala součástí městské hromadné dopravy.
„Aby se vám investice vyplatila a taky někdy vrátila, musíte se ptát, kolik je potřeba přepravit za hodinu cestujících. Když jich bude jen 500, tak to abyste si za jízdenku řekli dva tisíce, jinak se vám to nevyplatí,“ zmiňuje Rattaj. Možné spolupráci se ale nebrání. „My to můžeme provozovat, možná se na tom i finančně podílet, ale pod sebou ať to má město,“ konstatuje.
Původní dvoukabinovou visutou lanovku na Ještěd vybudovala v letech 1932 až 1933 na náklady Československých státních drah chrudimská firma František Wiesner. Ročně přepravila kolem čtvrt milionu cestujících, v její devadesátileté historii se tažné lano přetrhlo už v roce 1944.
Měla však systém jištění s dvěma tažnými lany a nehoda se tehdy obešla bez tragických následků. Po rekonstrukci v semdesátých letech zůstalo lanovce po jednom tažném a přítažném laně a dostala čelisťovou brzdu se třemi různými prvky aktivace, z nichž dva byly automatické, ale později odstraněné.
Při havárii před dvěma lety spadla po přetržení tažného lana kabinka, v níž byl průvodčí sám. V druhé kabině, která zůstala viset patnáct metrů nad zemí, jelo třináct cestujících a průvodčí v ní aktivoval záchrannou brzdu a kabinu zastavil. Cestující museli vyprostit hasiči.
Loni v říjnu obvinila policie v souvislosti s pádem lanovky čtyři lidi a jednu firmu z obecného ohrožení z nedbalosti.
