skip to main content

Čurající chlapeček v novém. Česká návrhářka oblékla symbol Bruselu

2 minuty čtení

Pro Belgičany je ztělesněním jejich smyslu pro humor i citu pro vlastní řád. Existuje okolo něj řada legend, ale ačkoli soška čurajícího chlapečka vznikla v 17. století, odkazuje až k antickému Cupidovi a má představovat jeho poťouchlou povahu.

Poprvé se začal čurající chlapeček převlékat za časů francouzského krále Ludvíka XV., který jako kompenzaci za invazi svého vojska do Belgie věnoval sošce stojící v centru města opravdu opulentní šat.

Od té doby se šatník čurajícího chlapečka rozrostl na úctyhodných 1047 kostýmů, které se nacházejí ve speciálním muzeu. Každá země, která mu kostým věnovala, může dvakrát ročně požádat městkou radu, aby soše jejich národní šat oblékla, děje se tak většinou u příležitosti státních svátků a jiných oslav.

Reklama

Ještě před několika týdny ale takzvanému Manekken Pis (tak se socha jmenuje v nizozemštině) český kostým chyběl. „Věděli jsme, že mu byl věnován místními běžci kostým Emila Zátopka, ale chybělo něco přímo českého,“ rekapituluje ředitelka Českého centra v Bruselu Jitka Pánek Jurková.

Společně s velvyslanectvím České republiky v Belgii se dva roky snažili, aby i naše země mohla kostým pro chlapečka věnovat. Postup to ale není snadný: návrh schvaluje speciální rada. Kostým nesmí být nábožensky nebo politicky jednostranný.

„Poté, co byl náš návrh schválený, oblékač čurajícího chlapečka vyzkouší již hotový kostým na speciální maketě,“ popisuje Jitka Pánek Jurková, která je sama nadšenou podporovatelkou českého designu. Proto chtěla, aby oblek pro sochu nevycházel tradičně z kroje, ale byl něčím invenční.

Reklama

„Vybrali jsme proto modrotisk, který představuje tradiční řemeslnou techniku střední Evropy, která je chráněná Unescem. Zároveň jsme chtěli dát najevo, že je stále aktuální a současná,“ říká Pánek Jurková.

Kostým navrhla a zhotovila návrhářka Alice Klouzková, absolventka UMPRUM, která se dlouhodobě zabývá právě klasickými řemeslnými technikami. Výsledný kostým se pak skládal z kšiltovky, košile a kalhot a měl evokovat ležérní dojem.

„Předání oblečku byl skutečnou slavnostní ceremonií, kdy ho český zástupce u příležitosti svátku 28. října předal radním Bruselu. Pak jsme průvodem šli k soše, speciální sbor zazpíval píseň a socha se do kostýmu na jeden den obleče,“ prozrazuje Jitka Pánek Jurková.

Socha belgického symbolu v českém kostýmu, který pro zdejší obyvatele představuje ztotožnění s národní identitou, nikoli jen turistickou atrakci, je tak prohloubením vzájemných vztahů.

„Jsem přesvědčená o tom, že čeští designéři mohou být i v rámci tak etablované módní scény, jako je ta belgická, přínosem. Vládnou velkou kreativitou, ale zároveň řemeslem na vysoké úrovni, což je zde velmi žádoucí,“ tvrdí ředitelka Českého centra v Bruselu.

Reklama
Reklama