Když se českých vědkyň zeptáte, jak se daří skloubit kariéra s péčí o děti, jsou jejich odpovědi skoro jako přes kopírák.
Jak to jde a jak vědeckou kariéru děti ovlivňují, jsme se zeptali všech dam z našeho letošního výběru top českých žen ve vědě.
„Přibližně čtyřicet procent žen s plným pracovním úvazkem ve vědě po narození prvního dítěte z vědeckého sektoru odejde nebo zásadně svůj úvazek sníží,“ říká například Julie Dobrovolná, která se na Masarykově Univerzitě zabývá hledání nových postupů pro měření stresu. Podobně jako další oslovené ženy navrhuje, že pro udržení žen ve vědě je zapotřebí vytvořit systém podpory ze strany institucí i širší veřejnosti.
„Říká se, že děti kariéru brzdí. Brzdí ji jen zdejší nedostatek infrastruktury a pochopení pro vědkyně i vědce s malými dětmi,“ říká k tomu jazykovědkyně z Filozofické fakulty UK Anežka Kuzmičová.
O tom, že vliv dětí na kariéru ve vědě je zásadní, je přesvědčená i astrofyzička Kateřina Falk a jak říká, klasické tři roky na rodičovské jsou jako profesní sebevražda.
„V dnešní době, kdy nároky a standardy nastavili starší pánové, kteří celý život měli od manželky hotelový servis a dětem se nemuseli věnovat ani o víkendu a v klidu si bádali, je dost těžké držet krok s počtem publikací a grantů, pokud má žena děti, a to i když má partnera, co péči o děti a domácnost včetně rodičovské sdílí rovným dílem jako ona,“ říká Kateřina Falk, která vede vlastní vědeckou skupinu v Drážďanech.
Na velice rychlé tempo ve vědě, ze kterého se dá snadno vypadnout, upozorňují ale i další. „Ve vědě vám za tři roky uteče úplně všechno a strašně špatně se to dohání,“ říká Hana Macíčková Cahová.
Podobná slova zaznívají i od dalších žen našeho výběru. „Věda je disciplína, která se rychle vyvíjí. Nové poznatky se objevují každý den a člověk se musí snažit, aby udržel krok. Z toho důvodu je poměrně náročné navázat na kariéru po mateřské a rodičovské dovolené,“ říká držitelka prestižního grantu ERC Kateřina Rohlenová.
„Často se proto stává, že ženy nepokračují v kariéře tam, kde ji přerušily, ale odcházejí na méně kvalifikovanou nebo administrativní pozici, případně úplně pryč z vědy,“ upozorňuje Rohlenová a dodává, že to je škoda nejen pro samotné vědecké týmy a instituce, ale i především pro stát, který do vzdělání těchto vědkyň investoval nemalé prostředky.
Ačkoli mezi úspěšnými vědkyněmi lze najít matky i několika dětí, jde spíš o výjimky, u kterých často velkou roli hraje pomoc ze strany rodiny.
Aby ženské talenty z vědy neodcházely, je podle vědkyň z našeho výběru potřeba systémově zlepšit podmínky pro rodiče. „Pro řadu žen-vědkyň znamená to, že mají děti, nutnost volby mezi rodinou a vědou nebo vysokými ambicemi. Ale je to podle mě dané hodně nastavením společnosti nebo nepřipraveností systému a lidí v něm,“ říká Vladimíra Petráková, sama matka čtyř dětí, která vede vědeckou skupinu na Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského a kterou paradoxně narození prvního dítěte ke vědě přivedlo.
Kromě už klasických návrhů, jako je větší dostupnost péče pro menší děti nebo více míst ve školkách, jde i o flexibilnější nastavení grantů, které ve financování vědy mají zásadní roli.
„Když jsem se před pěti lety profesně vrátila do Česka, nemile jsem dvakrát narazila na neohebnost systému a nemožnost přizpůsobit průběh grantového projektu mateřské nebo rodičovské dovolené,“ říká lingvistka Kateřina Chládková.
Člověk pak podle ní stojí před volbou, kdy buď vědu na nějakou dobu prakticky úplně opustí (a tuhle pauzu potom musí dohnat, chce-li uspět), nebo žongluje mezi prací a potomkem.
Roli hraje i otevřenost vůči kratším úvazkům. Obecně ve vědecké sféře totiž převládá názor, že se pořádná věda dá dělat jen na plný úvazek, ale přinejmenším návrat v menším měřítku by měl být možný už i dřív.
„To je moment, který spoustu žen odradí od návratu po rodičovské zpět k vědecké kariéře, kterou měly tak nastartovanou. Prostě si nedovedou představit, že by zvládly dělat vše na sto procent, práci, děti, rodinu,“ říká chemička Pavla Eliášová, sama matka tří dětí, která ovšem říká, že bez velké podpory manžela a rodiny by se vědě na špičkové úrovni věnovat nemohla.
Oslovené ženy z našeho výběru se nicméně často shodují také v tom, že rodičovství s sebou přináší i pozitivní vliv na jejich samotnou práci.
„V mém případě, kdy nemáme nikoho na výpomoc, a u dětí s manželem různě rotujeme a improvizujeme, mi to v podstatě vymazalo ze života prokrastinaci a vneslo nějaký řád a v tom vidím obrovský benefit,“ říká například biochemička Klára Hlouchová, která na Přírodovědecké fakultě UK vede vlastní výzkumnou skupinu.
A ačkoli je z jejich ohlasů vidět, že k ideálním stavu je v Česku ještě velmi daleko, situace se podle oslovených dam alespoň mírně zlepšuje.
„V poslední době se systém začíná měnit k lepšímu a stává se ohebnějším,“ poznamenává k systému grantů Kateřina Chládková a dodává, že se navíc část vědecké práce dá dělat z domova, ve flexibilním čase a na stále více institucích dobře fungují také dětské skupiny nebo dětské koutky.
Petra Laššuthová navíc připomíná, že děti rodičům i ve vědě pomáhají. „Děti vás vždy podrží, i když je nejhůř, tak víte, že musíte jít dál. A dodávají vám energii. Když si myslíte, že problémy v práci jsou už opravdu těžké, tak vás rychle vyvedou z omylu,“ říká neuroložka Petra Laššuthová.
