Paralelní Polis otřásá skandál. Místu, které se téměř deset let snaží fungovat mimo struktury státu, chybějí peníze na provoz. Prijít o ně mělo kvůli údajnému podvodu, který na veřejnost vytáhl Roman Týc, člen uměleckého sdružení Ztohoven a jeden z duchovních otců Paralelní Polis. Muž, který měl Polis o peníze obrat, však vypráví jiný příběh.
„Byli jsme naivní, ale dostaneme se z toho, jen to bude bolet. A pokud ne, máme připravený ‚plán C‘, tedy řízený kolaps,“ přemítá nad budoucností Paralelní Polis Roman Týc.
Černě natřená část bývalé továrny v pražských Holešovicích, o kterou v kauze jde, už devět let představuje něco, co americký undergroundový intelektuál Hakim Bey nazval termínem Dočasná autonomní zóna. Prostor založený na myšlenkách českého disidenta Václava Bendy a amerického krypto-anarchisty Timothyho C. Maye se snaží téměř dekádu fungovat mimo oficiální struktury a řešit své věci bez pomoci státu.
Jak se ale v dějinách tohoto paralelního prostoru, sdružujícího fanoušky kryptoměn, technologické nadšence a hacktivisty neukazuje poprvé, když jde o peníze, má tradiční systém své výhody.
Co se vlastně stalo? Paralelní Polis tento týden veřejně oznámila, že se dle vlastních slov ne vlastní vinou ocitla ve finančních problémech, a požádala komunitu fanoušků o pomoc.
Ve hře jsou prostředky v řádu milionů z konferenčního byznysu, který Paralelní Polis zaštítila částečně provozně a svým jménem. Po svých příznivcích prý nechce ani tak finanční pomoc, ale spíše je žádá, aby paralelnímu prostoru pomohli vytvořit reputační nátlak.
„Před několika měsíci jsme se stali obětí vlastní důvěřivosti, kdy byla Polis finančně vytunelována a dvěma lidmi doslova dotlačena na hranici bankrotu,“ uvádí Paralelní Polis mimo jiné v prohlášení na svých stránkách i sociálních sítích. (Aktualizováno 30. 12. 2023: Z pod dokumentu později zmizely tři podpisy a stojí za ním nyní pouze Roman Týc a Martin Leskovjan, originální tweet zmizel úplně.)
Po takových tvrzeních by zřejmě jiný člověk kontaktoval policii, k tomu se ale Paralelní Polis prý nechystá. „I když máme k dispozici důkazy ve formě e-mailové korespondence, osobních svědectví a blockchainových záznamů, naše doktrína nezávislosti na státu nám v podstatě neumožňuje obrátit se na policii ani na státní soudy. Naší pákou tak zůstává reputační tlak,“ píše se dál v prohlášení.
Aby Paralelní Polis vůbec mohla v našem státě fungovat, je registrována jako nezisková organizace, snažící se o propojení světů umění, vědy a technologií.
„Nechtěli jsme ale být další neziskovkou, která je přilepená na státní penězovod. Stát skrze neziskové organizace formou grantů manipuluje tím nejdůležitějším, co máme, tedy občanskou společností. Pokud totiž nebude mít stát coby servisní organizace nějakou protiváhu, tak jsme strašně blízko tomu, co se označuje výrazem totalita,“ přibližuje Týc principy, na kterých Paralelní Polis funguje.
„My jsme chtěli dokázat, a devět let se nám to celkem dařilo, že lze provozovat poměrně nákladnou neziskovku kompletně bez pomoci a tím pádem i manipulace ze strany státu. Byl to náš políček hlavně umělecké komunitě,“ dodává.
Tolik ideál, teď ale pojďme trochu počítat. Provoz celé Paralelní Polis stojí podle Týce zhruba 400 tisíc měsíčně, jen jedna přednáška, jaké zde probíhají několikrát do týdne, má provozní náklady přes dva tisíce korun. Polis coby neziskovka skládá tyto prostředky, které ke svému provozu potřebuje, ze tří zdrojů. Tím prvním jsou dobrovolné a členské příspěvky.
Například členství v dozorčí radě Paralelní Polis donedávna stálo patnáct tisíc korun a při počtu sedmi až deseti členů se za něj v průměru vybralo sto tisíc korun. Mimochodem v dozorčí radě nalezneme, nebo jí alespoň prošla, jména jako Jan Bárta, Aleš Zavoral, Leoš Anderle, Karel Janeček nebo Václav Dejčmar. Zbytek pilíře se skládá z obyčejných členských a dobrovolných příspěvků.
Druhý pilíř organizace tvoří provoz coworkingového centra Paper hub, které v ideálním případě vygeneruje 160 tisíc měsíčně, v současné době ale spíše polovinu. Něco také vydělá provoz kavárny.
Posledním pilířem je pak pořádání větších akcí, jako je například Hackers Congress. A právě u tohoto pilíře nyní pomyslně padla kosa na kámen.
Polis podle Týce historicky testovala různé modely organizace akcí od budování vlastního týmu dobrovolníků až po najímání externí agentury. Snaha efektivněji využít prostředky, které akce generují, ale nakonec měla vyústit ve zdánlivě logický závěr – založení agentury vlastní.
Ta nesla název Duct Tape Production (DTP) a jejími zakládajícími členy byli členové dozorčí rady Paralelní Polis spolu s najatým produkčním. Jako jednatel byl ustanoven Josef Jelačič, který je známý v české ethereové komunitě jako organizátor ethereových meetupů a člověk napojený na Ethereum.org.
Problém, který si dozorčí rada a zakladatelé Paralelní Polis údajně nejprve neuvědomovali, od začátku byl, že Jelačič drží v agentuře většinový podíl.
(Aktualizováno 30. 12. 2023) S takovým tvrzením ovšem Josef Jelačič ostře nesouhlasí.
„DTP byla od začátku především moje iniciativa. Ačkoli původní myšlenka byla, že to bude podpůrná interní produkce pro Paralelní Polis, změnilo se to s měnícím se kontextem v Paralelní Polis – zejména pak proto, že další lidé, kteří měli být v iniciativě aktivní, odešli a nedodrželi slib pořádání vlastních akcí v rámci agentury DTP,“ uvádí Jelačič a dokazuje to na internetové konverzaci, kterou s členy rady Paralelní polis tehdy vedl (redakce Forbesu měla 28. prosince možnost do šifrované online konverzace nahlédnout).
„Rada, nebo chcete-li spolek Paralelní Polis, se rozpadla ještě před zahájením činnosti DTP. Roman Týc (v uvedené konverzaci vystupující pod pseudonymem Aleš Gute – pozn. redakce) byl první, kdo odešel ještě před tím, než byla DTP vůbec zaregistrována. Všichni ostatní lidé, kteří byli v té době v představenstvu, souhlasí s tím, že z iniciativy odešli, a proto nemají nárok na podíl,“ doplňuje Jelačič a dodává: „Byl to konečně právě Roman Týc, kdo prosazoval další oddělení DTP od Paralelní polis. Existuje o tom dokonce písemný záznam.“
Problém měl eskalovat v okamžiku, kdy se agentuře podařilo vybrat na pořádání ethereové konference, kterou Polis spoluhostovala, významný přebytek financí v kryptoměně ether.
Ty byly údajně nejprve vydávány za zdroje určené právě pro neziskovku, následně ale měly zmizet na neznámé kryptoměnové adrese. Jelačič totiž argumentoval, že pořadatelem akce nebyla Paralelní Polis, ale jen agentura DTP, u níž prostředky nejspíše skončily.
Paralelní Polis zareagovala tím, že na konci června vystavila agentuře fakturu za využívané prostory během příprav i průběhu akcí Prague DeFi Summit a květnové ETHPrague, a to podle Týce za své běžné ceníkové ceny.
Agentur DTP na to kontrovala tím, že fakturu odmítla akceptovat a prohlásila, že ji platit nebude. Paralelní Polis, za kterou šla podstatná část provozních nákladů, tak z akce dle slov Týce neviděla ani pomyslnou korunu a navíc již musela odvést z neproplacené faktury 200 tisíc korun na DPH.
Tak alespoň popisuje začátek dramatického sporu vedení Paralelní Polis v čele s Romanem Týcem. Josef Jelačič však s jejich výkladem nesouhlasí.
„Tvrzení, že Paralelní Polis od ETHPrague nic nedostala, není pravdivé. Nejméně 261 270 korun bylo vyplaceno přímo zaměstnancům Polis, a to jak před, tak po konání ETHPrague,“ říká Jelačičve svém obsáhlém prohlášení.
(Aktualizováno 30. 12. 2023) Nesouhlasí ani s tvrzením, že by měla Polis s akcí jakékoli nestandardní náklady. „Paralelní Polis uhradila pouze obvyklé služby spojené se svým nájmem a nepokrývala žádné náklady samotné konference ETHPrague. Veškeré vztahy s dodavateli byly řešeny prostřednictvím DTP,“ kontruje Jelačič a dodává:
„Polis měla navíc prospěch z pronájmů a zvýšení počtu návštěvníků spojených s akcí ETHPrague před a po konání konference. Paralelní Polis si také ponechala zboží ETHPrague, které dodnes prodává a které bylo zaplaceno na náklady DTP. Není tedy pravda, že by Paralelní Polis neměla z ETHPrague prospěch.“
„Polis byla pouze jedním ze tří míst konání akce. Veškerou organizaci v průběhu šesti měsíců zajišťovala společnost DTP. Celá akce ETHPrague byla výhradně snahou DTP a nikdo z aktérů na straně Paralelní Polis se na její organizaci nepodílel,“ zdůrazňuje Jelačič.
„Paralelní Polis se nicméně pokusila zaregistrovat “ ETHPrague“ jako ochrannou známku, proti čemuž jsem se ohradil, nakonec nebyl zaplacen registrační poplatek, takže jejich žádost byla zamítnuta. Lze to ověřit u daného úřadu – číslo jednací jsem uvedl ve svém oficiálním vyjádření,“ doplňil Jelačič s tím, že snaha využít státní orgán je značně ironická vzhledem k faktu, že Roman Týc veřejně tvrdí, že legislativní nástroje a pomoc státu využívat nechce.
Jelačič přiznává, že koncem června skutečně agentura DTP održela fakturu na 1 171 962 korun za pronájem prostor. „Zde stojí za zmínku, že ETHPrague se konal na třech místech současně: La Fabrika, Vnitroblock a Paralelní Polis. Jak La Fabrika (mnohem větší), tak i Vnitroblock, kde byl navíc zahrnutý catering, stály stejně nebo méně než částka uvedená na odmítnuté faktuře zaslané Paralelní Polis,“ říká.
„La Fabrika byla dokonce využívána po delší dobu, než byly k dispozici celé prostory Paralelní Polis pro konání akcí. Faktura byla vystavena na základě ceníku, který byl zaslán dodatečně a neodrážel využití skutečných prostor. Byly zde například místnosti, které ve stejnou dobu využíval někdo jiný. Fakturu jsem několikrát odmítl a zároveň jsem žádal o nápravu,“ vysvětluje Jelačič, proč fakturu nezaplatil.
Aktualizováno 30. 12. 2023) „Rozvrhnutý rozpočet na akci činil 20 % hodnoty faktury. Po akci Roman Týc odvolal zaměstnance a nové vedení Paralelní Polis a tuto fakturu vystavil až několik týdnů po akci s ceníkem, který se značně liší od ceníku, který měla Polis dostupný na internetu. Odkazovala se navíc na využití termínů a prostor, které ani využity nebyly, nebo byly využity jen sdíleně s dalšími akcemi. Roman nám zároveň začal vyhrožovat žalobami, což podkopává jeho argument o tom, že odmítá žádat o podporu státu,“ doplňuje Jelačič.
Po několikaměsíční pauze proběhlo setkání zástupců Polis a Jelačiče prostřednictvím mediátora, na něm se měl Jelačič odmítnout problémem dále zabývat s tím, že Polis nemá žádný právně podložitelný dokument, který by její nároky potvrzoval. Situace se tak na schůzce pouze vyhrotila, a to až do podoby hádky s fyzickým konfliktem.
„Neshody se vyostřily natolik, že jeden ze členů dozorčí rady Paralelní Polis frustrovaně hodil po Josefu Jelačičovi sklenici vody. V důsledku toho byla tato osoba Josefem Jelačičem fyzicky napadena,“ popisují závěr schůzky zástupci Paralelní Polis.
Podobně schůzku vnímá i Jelačič, byť z druhé strany. „Setkali jsme se 31. srpna. Na konci velmi neproduktivní schůzky, na které Roman Týc nepředložil žádné nové argumenty, jsem se zeptal, zda jejich postoj znamená, že nesouhlasí se mnou navrhovanými řešeními, načež jsem byl Romanem Týcem napaden,“ tvrdí naopak Jelačič, který prý nechápe, jak se někdo může přiznat k hození sklenicí vody a současně tvrdit, že potyčku nezačal.
„Lidem, kteří tvrdí, že jsem nezaplatil nájem, mohu říci jediné. Pokud provozujete organizaci s nějakou úrovní dohledu nad financemi, nemůžete nikdy jen tak posílat finanční prostředky bez podkladu – vyúčtování, faktury, písemné smlouvy – o tu jsem několikrát žádal, jednal o ní, předkládal návrhy, seděl kvůli ní na schůzkách se svědky. Nabídl jsem kompromis, ale přišla mi opět jen ta samá odmítnutá faktura – pak už se mi do dnešního dne neozvali,“ dodává Jelačič.
Podle Paralelní Polis Jelačič organizaci ETHPrague zneužil i k získávání financí od partnerů na svůj vlastní projekt virtuální zastavárny PWN. Díky ETHPrague mělo PWN tímto způsobem získat finance v objemu několika milionů dolarů. Samotnou částku Jelačič nerozporuje, ale získání těchto prostředků je podle něj čistě zásluha agentury DTP, nikoli Paralelní Polis.
Tvrdí, že to bylo přesně naopak a jde o otevřený a neférový útok na jeho společnost PWN. „Společnost PWN poskytla společnosti DTP sponzorské příspěvky na všechny akce, které společnost DTP pořádala, včetně poskytnutí přístupu ke službám a pokrytí nákladů na zaměstnance při tvorbě webových stránek,“ uvádí a doplňuje.
„Většina finančních prostředků PWN byla zajištěna v dostatečném předstihu před konáním ETHPrague – dokonce jsme oslovili některé sponzory PWN, aby sponzorovali tuto akci, nikoli naopak.“ (pozn.: Redakce Forbesu měla možnost dodatečně do vybraných dohod o sponzoringu skutečně nahlédnout.)
Jak celá situace dopadne? Paralelní Polis prý podle Týce pořád doufá, že mezitím přejmenovaná agentura svoji část původní džentlmenské dohody přece jen nakonec splní. Pokud se tak nestane, může prý jen vyzývat k bojkotování akcí pořádaných agenturou a Josefem Jelačičem.
Naopak Jelačič uvádí, že jediný důvod, proč se Týc neobrátil na policii, se skrývá v tom, že sám ví, že by u ní nepochodil. Celá eskapáda je podle něj snahou vedení Paralelní Polis odvést pozornost od vlastních neúspěchů a získat od veřejnosti peníze na svou záchranu. Navíc sám zvažuje proti Týcovi a finanční ředitelce Polis podat žalobu pro pomluvu.
Co tedy bude s Paralelní Polis dál? Týc tvrdí, že peníze na provoz, přibližně 600 tisíc korun, na nejbližší měsíce zatím má. Získala je skrze kolateralizovanou půjčku v protokolu decentralizovaných financí (DeFi) Aave.
Jedná se o systém, s jehož pomocí si mohou uživatelé automatizovaně půjčovat proti zástavě v kryptoměnách, nebo naopak na úrok půjčovat své vlastní prostředky. Vše běží na ekosystému Etherea. Používání podobných nástrojů není ale pochopitelně nikdy úplně bez rizika.
Je také trochu ironické, že využívat lendingové služby DeFi světa, jak Týc sám přiznává, je v Polis naučil právě Jelačič. Proběhlo rovněž několik aktivit k získání další rezervy. „Pořád pracujeme s nějakou poučenou strategií z krypto světa a s jejich technologiemi. Za ta léta jsme v tomto směru vybudovali obrovské know-how, které jsme vždycky chtěli předávat i dalším neziskovkám. Bohužel nás většinou neposlouchaly,“ povzdechne si Týc.
Nabízí se nicméně otázka, zda se blíží konec Paralelní Polis. Podle Týce spíše transformace. Říká, že nyní Polis balancuje na laně mezi dvěma propastmi – krizí a kolapsem. Od pádu je zatím dělí jen zmíněná rezerva. Pokud k němu dojde, neměl by to být pád neřízený, činnost by se ale nejspíš omezila a došlo by k radikálnějšímu přeuspořádání finančních a majetkových vztahů.
Podle Týce ale nejsou v podobných provozních potížích dnes jediní, na vině má být i doba. „Je to pěkně vidět na umělcích. Ještě před rokem byly levné peníze a bohatí hledali, kam je ukrýt před krizí. Já osobně jsem měl před rokem a půl výstavu a vyprodal všechny obrazy včetně skladu. Dnes prodej obrazů prakticky stojí,“ snaží se zarámovat dění do širší perspektivy.
