Architekt Petr Hájek dokončuje unikátní sál pro Karlovy Vary, pracuje na projektu dětského hospicu pro manžele Vlčkovy a za sebou má i zkušenost ze soutěže o podobu Vltavské filharmonie. Jeho návrhy spojuje jedno: rád experimentuje a spojuje na první pohled neslučitelné obory.

Tělo trochu klopýtá za hlavou, povzdechne si architekt Petr Hájek před začátkem rozhovoru, když v bytě pod střechou jednoho z letenských činžáků usedáme do křesel obklopených uměleckými díly od jeho přátel a známých. Odpovídá tak na otázku, jak se mu právě daří a jak zvládá své současné pracovní vytížení.

Architekt roku 2018, univerzitní pedagog a rodák z Karlových Varů totiž aktuálně pracuje na třech významných projektech, které dodají do světa české architektury další zajímavé stavby. A práce rozhodně nemá málo.

V pražské usedlosti Cibulka bude podle jeho návrhu vznikat hospic věnující se dětské paliativní péči, který budují manželé Katarína a Ondřej Vlčkovi pro svoji nadaci. V Karlových Varech zase Petr Hájek navrhl inspirativní dostavbu Střední uměleckoprůmyslové školy keramické a sklářské.

A asi nejvíce energie teď věnuje dalšímu projektu ve svém rodném městě. Těsně před dokončením je vestavba unikátního multifunkčního sálu přímo do dvorany neorenesančních Císařských lázní z konce 19. století, jednoho ze symbolů karlovarského lázeňství.

Jejich rekonstrukce za 1,4 miliardy je jedním z největších současných projektů v kraji a unikátní je jak svou podobou a funkčností, tak i tím, jak se vestavěná konstrukce, která se památkově chráněné budovy kolem nijak nedotýká a stojí pouze na šesti ocelových nohách, stavěla.

„Bylo to jako stavět plachetnici v lahvi. Nejprve jsme museli vše vyrobit a nanečisto sestavit v hale, abychom věděli, že nic nechybí. Poté bylo nutné vše očíslovat, rozložit a zase sestavit v atriu budovy,“ popisuje vznik koncertního sálu pro Karlovy Vary Petr Hájek.

Až se v červnu otevřou Císařské lázně v Karlových Varech a člověk vejde do zrekonstruované dvorany, co tam uvidí?

Je potřeba neopomenout ten objekt samotný. Je to velmi významná a nádherná stavba a z hlediska dobových technických konstrukcí je skutečně zajímavá. Ona je to ve své podstatě volnočasová budova, a přitom má důstojnost paláce.

Má krásný honosný vstup, nad kterým je hlavní cvičební sál, kde byly cvičicí stroje ne nepodobné těm, které máme dnes, ale s trochu jinou konstrukcí. Koupelny lázeňského provozu byly v takové podkově kolem vnitřní dvorany, v níž byl stroj na svážení rašeliny z rašelinového pavilonu do jednotlivých koupelen.

Vnitřní strojovna byla takovým pomyslným srdcem objektu a my jsme ten stroj nahradili novým strojem a vložili do něj místo lázeňské technologie současnou technologii multifunkčního sálu.

Až diváci a posluchači projdou zrekonstruovanými historickými prostory, vstoupí do dvorany, v níž stojí na šesti nohách sál, který umí proměňovat celý prostor pro různé produkce.

Nejen z hlediska akustických parametrů a doby dozvuku, ale třeba také z hlediska scénografie. Můžete tam vedle hudby mít třeba filmové produkce a doufáme, že se později stane i jedním z oficiálních sálů karlovarského festivalu.

Vestavba může připomínat kraba nebo takového červeného transformera, čím jste se při tvorbě návrhu inspiroval?