skip to main content

Film roku? Oscarová Země nomádů je emotivní příběh o svobodě volby

„Nic za mnou, všechno přede mnou,“ definoval kdysi kouzlo bezcílných cest král tuláků Jack Kerouac. Ve světě limitovaném pandemií jako by touha po lehkovážné volnosti zvlášť rezonovala.

Skvěle se do ní strefil snímek Země nomádů (Nomadland), který potvrdil svoji favorizovanou pozici a ze včerejšího oscarového klání si odnesl sošku za nejlepší film. Režisérka Chloé Zhao přidala Oscara za nejlepší režii, třetí nominaci pak proměnila představitelka hlavní role Frances McDormand.

Nomadland je adaptací knihy, v níž novinářka Jessica Bruder na základě vlastního tříletého putování zdokumentovala osudy Američanů, kteří se vzdali usedlého života.

Reklama

Je mezi nimi i ovdovělá šedesátnice Fern. Město Empire v nevadské poušti, kde si se svým manželem vybudovala domov, se po zavření továrny na sádrokarton proměnilo v bezútěšné místo. Fern tedy v potlučené dodávce vyráží za sezonní prací, například jako pomocná síla při vánočním náporu v Amazonu.

Zatímco úvodní scény přímo s fyzickou naléhavostí zdůrazňují tíživou sociální situaci ústřední hrdinky a z osamělých Vánoc s přihřátou konzervou v nevytopené dodávce mrazí úzkostí, postupně se Fernin útěk od reality stále víc mění v oslavu magie přítomného okamžiku.

Fern nestojí o pevné zázemí, které jí nabízí zajištěná sestra, a opakovaně prchá před dalšími osudem přihranými jistotami. Podobně jako kdysi Kerouac křižuje zemi, střídá sezonní práce a svůj pevný bod nachází v dočasných setkáních s dalšími nomády v kočovném tábořišti, kde u ohně sdílejí zármutky, osobní tragédie, ale i naději.

Tématu, který odedávna prostupuje americkou kulturou, se devětatřicetiletá rodačka z Pekingu Zhao zhostila bez romantizujícího klišé. V duchu knižní předlohy zvolila civilní road movie balancující na hraně dokumentu a hraného filmu, kde vedle skvělé Frances McDormand v hlavní roli obsadila i autentické nomády.

Byť tvůrci připouštějí, že neherce stylizovali do lehce přibarvených verzí sebe sama, jsou pasáže s neherci, ohledávající křehkou hranici mezi bezdomovectvím a naprostou svobodou, nejpřesvědčivějšími a nejpravdivějšími částmi filmu. Lze z nich cítit empatii i respekt, který Zhao těmto lidem poskytla, aby se mohli podělit o své příběhy.

Reklama
Nomádská existence nemusí být volbou.

Film otevřeně ukazuje špínu, samotu a smutek. Nezastírá zranitelnost a slabost lidí, u nichž zároveň nomádská existence nemusí být volbou, nýbrž vyústěním nepříznivých životních okolností i minulé ekonomické krize.

V několika scénách režisérka konfrontuje zkušenosti mladých tuláků, pro které je cesta romantickou životní alternativou, s depresivním přežíváním lidí ve věku Fren, pro něž je takový styl života často na hraně jejich fyzických možností.

Přesto ve výsledku filmová Fren v podání Frances McDormand nepůsobí jako ztroskotanec. Spíš jako někdo, kdo si v životě dokázal udržet podstatu lidství – možnost svobodné volby provázenou odpovědností za svůj život. Zkušená herečka vykreslila trojrozměrnou hrdinku, která přes nelehký osud může leckoho inspirovat.

Zároveň film otevírá naléhavě dotěrné společenské téma: před jaké výzvy nás postaví další ekonomická krize nakoplá pandemií?

Zemi nomádů je aktuálně možné vidět na streamovací platformě Hulu. Ti, kteří si úchvatné scenerie i propracovanou zvukovou stránku filmu chtějí vychutnat na velkém plátně, mohou opatrně vyhlížet českou distribuční premiéru, naplánovanou zatím na 13. května.

Pokud tedy pandemie a vláda dovolí.

Reklama
Reklama