Robert Fico a Viktor Orbán. Slovenského a maďarského premiéra od sebe dělí jeden rok a vzdálenost dvě stě kilometrů. Co je spojuje, to je myšlení. Hlavně to proruské. Nebezpeční jsou svou zahraniční politikou oba. „Hrdinové revoluce z roku 1956 se musejí obracet v hrobě,“ reaguje na činy a slova maďarského předsedy vlády historik Jan Rychlík. „Robert Fico se mu ale snadno vyrovná,“ dodává na adresu slovenského politika.

Jan Rychlík slovenské dějiny sleduje dlouhodobě, je autorem celé řady studií, článků a knih a letos v lednu mu slovenská prezidentka Zuzana Čaputová udělila nejvyšší státní vyznamenání ̶ Řád Bílého dvojkříže III. třídy za mimořádné zásluhy o rozvoj vztahů mezi Slovenskou a Českou republikou.

To, co se po zvolení Fica premiérem na Slovensku děje, sleduje nejen očima historika, ale i slovenského občana. I když v zemi nežije, má v ní část své rodiny a není mu lhostejné, jakým směrem vývoj kráčí.

Proč myslíte, že Robert Fico loni v říjnu volby vyhrál? To tak lidé na Slovensku souzní s jeho proruskými názory?

Fica volili hlavně lidé z nižší třídy a nikoli proto, že by jim imponovala jeho proruská politika, ale protože jim nasliboval spoustu sociálních výhod. Já to lidsky chápu, sám jsem dobře situovaný člověk, nestarám se o to, kolik je minimální mzda ani kolik stojí potraviny, protože i když jejich cena stoupne, tak na ně budu mít.

Ale chápu, že lidé na východním Slovensku to všechno řeší a když se objeví někdo, kdo jim tvrdí, že se mohou mít líp, tak mu ten hlas dají. Ve velkých městech lidé Fica nepodporují, což je viditelné i na demonstracích.

Myslíte, že protesty budou pokračovat?

Každá demonstrace časem vyšumí. Pokud nedojde k nějaké události, která by zatřásla společností, něco jako byla vražda Jána Kuciaka a jeho partnerky, tak nějaké velké protesty asi nebudou. Pokud ano, budou omezeny na Bratislavu nebo Košice.

Máte tip na nového prezidenta? První kolo voleb proběhne už v sobotu 23. března…

S největší pravděpodobností to bude Peter Pellegrini. Já, protože mám dvojí občanství, tak pojedu s manželkou volit také a dám hlas Ivanu Korčokovi. A vidím to tak, že postoupí oba do druhého kola. Tam dostane Pellegrini minimálně hlasy těch, co volí Štefana Harabina. A proti němu je Pellegrini mnohem menší zlo.

Víte, proč se Robert Fico v poslední době tolik přiklání k Rusku a hájí ruského prezidenta Vladimira Putina? Šéfredaktor slovenského Denníku N Matúš Kostolný nedávno v rozhovoru prohlásil, že se premiér asi zbláznil…

To bych neřekl. U Fica je to nekritické rusofilství dlouhodobé. Ale teď jedná vyloženě iracionálně. To, co on říká, že všichni jsou pro válku a on je pro mír, tak to je fráze. Každý je pro mír. Pro válku není nikdo, jen psychopat nebo blázen.

Každý vidí, že za současné situace, kdy známe podmínky, které Rusko žádá a které znamenají naprostou ztrátu samostatnosti pro Ukrajinu, nastala by jen její kapitulace. A Ukrajina není zas tak moc vzdálená od České republiky ani od Slovenska, byť si to třeba Fico nemyslí a neuvědomuje.

A hlavně to mír nepřinese, ale posílí Putina a nikdo neví, co udělá dál. Je nevyzpytatelný. Když žádá návrat uspořádání z roku 1997, tak žádá celou střední Evropu.

Jak moc může Fico svým proruským postojem Slovensku uškodit? Mám teď na mysli hlavně na poli mezinárodních vztahů. Neuvrhne tím zemi do izolace, jak to bylo třeba za Vladimíra Mečiara?

Takové nebezpečí je samozřejmě reálné. Ale kdo by něco jiného mohl čekat, když hlásá ruskou propagandu a že není třeba Putina démonizovat. To ostatně nikdo nedělá. Když o něm řeknete, že je to válečný zločinec, tak je to pravda a ne žádné démonizování. Je to stejné, jako když řeknete o desetkrát trestaném zloději, že je to zloděj. Je to urážka? Ne, také je to pravda.

Navíc hrozí i to, že třeba NATO slovenské představitele vyřadí z bezpečnostních jednání s tím, že představují bezpečnostní riziko. Nerozumím tomu, proč se tak chová, ale totéž je Viktor Orbán v Maďarsku. Hrdinové revoluce z roku 1956 se musejí obracet v hrobě. V jejich chování žádnou logiku nemůžete najít.

Má se Slovensko bát odlivu lidí, kteří se nebudou v zemi pod Ficovou vládou cítit komfortně?

Odliv slovenských mozků je kontinuální, a to nejen do Čech. Je to obecný jev, vždy jdou lidé tam, kde se budou mít lépe. Český trh je větší a jsou tady vyšší platy.

Myslím, že ta vnitropolitická situace zatím tak dramatická není, ta roztržka je kvůli zahraničněpolitické orientaci. Zatím se Ficovi nic politicky vytknout nedá, samozřejmě až na změnu trestního zákoníku.

Ta je účelová, aby se nemohli stíhat ti lidé, kteří na něj byli napojeni za minulé vlády a dostali se do vazby nebo před soud. To je stejné, jako když teď Trump slibuje, že omilostní ty, kteří byli odsouzeni za útok na Kapitol.

Něco podobného už udělal v minulosti i Vladimír Mečiar v pozici prezidenta, že?

Ano. Poté, co byl premiérem své třetí vlády a propukla aféra s únosem Kováče mladšího, za kterou zřejmě stál.

Tehdy premiérovi Michalu Kováčovi staršímu vypršel mandát a pravomoce přešly na Mečiara jako na hlavu státu. A ten udělil amnestii všem lidem zapojeným do toho únosu, tedy i sám sobě. Samozřejmě žádný rozumný právní systém s tímto nepočítá, aby hlava státu sama sebe amnestovala.

Zdá se, že slovenští voliči mají pro Roberta Fica slabost, když si ho zvolili už počtvrté, a to i po aféře s vraždou Jána Kuciaka a jeho partnerky. Nesehrál v tom roli i Igor Matovič, který byl předsedou vlády rok, v období pandemie covidu?

Určitě, Matovičova vláda a poté i ta Hegerova předvedla něco tak strašného, že Fico se může jevit jako návrat k nějakým bezpečnějším vodám.

Matovič byl také proruský, ale to bylo ještě než vypukla válka na Ukrajině. A jeho koalice neměla žádnou soudržnost a prováděla takové kotrmelce, že řada lidí z toho byla zhnusena. Tím spíš, že to stálo peníze, rostla inflace, snižovala se životní úroveň. To Ficovi nahrálo.

Myslíte, že Slováci jsou k Rusku shovívavější než Češi?

Historicky bylo rusofilství na Slovensku silnější. To je dáno tím, že slovenské elity v 19. století byly slabé, tak koukaly po někom, kdo by je zaštítil, a část z nich, především z okruhu Slovenské národní strany, viděla záchranu v Rusku. Ale rozhodně to neplatí všeobecně. I v 19. století se liberálové na Slovensku k Rusku vyjadřovali negativně.

Nicméně větší náklonnosti k Rusku nahrává i geografická poloha Slovenska. Leží východněji, nepůsobily tam silné německé západní vlivy. Český stát byl součástí Svaté říše římské, Češi vždy tíhli jednoznačně k Západu, to je záležitost tisíciletého vývoje, který koneckonců nemohla změnit ani situace po druhé světové válce.

To byla jen anomálie daná momentální geopolitickou situací, která jakmile pominula, tak se Češi zase orientovali na Západ. Na Slovensku, které bylo součástí Uher, sice toto působilo také, ale mnohem slaběji.

Neobáváte se, že teď česko-slovenské vztahy ochladnou?

Vztahy nemohou být tak srdečné jako dřív. Ale to nebyly ani za Mečiara. Těžko někdo může žádat, aby byly nadstandardní, když tady z hlediska zahraniční politiky není žádný průnik. Náš vztah ke Slovensku ani k žádnému jinému státu nemůže být dán jazykovou příbuzností nebo dřívějším soužitím ve společném státě, ale je dán politikou daného státu.

Já nejsem voličem ODS, ale souhlasím s rozhodnutím Petra Fialy zrušit společné zasedání vlád. Nemáme co konzultovat, když víme, co říká ten druhý, který nectí stejné hodnoty. Ale že by to ovlivnilo běžné vztahy mezi lidmi, to si nemyslím.

Sice je to už minulost a nedá se změnit, ale mrzí vás rozdělení Československa?

Jako etnolog jsem přesvědčen, že každý národ spěje k vlastnímu státu. A dříve nebo později by k tomu stejně došlo. To vnímám jako normální proces. Mně osobně to nepomohlo, mám slovenskou manželku a měli jsme dům přímo na hranici, ale chápal jsem to a rozuměl tomu.

Nedávno vyšla vaše nová kniha Dějiny Slovenska. Prozraďte, čím je výjimečná?

Unikátní na ní je, že jsou to první dějiny Slovenska psané českými historiky. Tak jsme to i chtěli. Přinést pohled na Slovensko očima českých historiků a kunsthistoriků. Jak zemi vnímáme.

Vaši dlouholetou práci ostatně nedávno ocenila i prezidentka Zuzana Čaputová. Překvapilo vás nejvyšší státní vyznamenání?

Určitě. A také potěšilo, velmi si toho vážím, stejně jako paní prezidentky. Bude mi líto, až z úřadu odejde, ale chápu to a rozumím jí. Ten tlak na její osobu je obrovský.