Chybějí v hotelích, restauracích, na letišti, provozovatelům památek i majitelům luxusních butiků. Česko stále marně vyhlíží čínské turisty, kterých byla země před pandemií covidu-19 plná.

Ten sešup je obrovský. V posledních dvou letech před úderem pandemie do Česka přijelo každý rok přes šest set tisíc turistů s čínským pasem. V žebříčku zahraničních turistů sestaveném podle národnosti jim to zajistilo čtvrtou příčku.

Jejich počet za loňský rok? Necelých devadesát tisíc, což zdaleka nestačí ani k nahlédnutí do top desítky. A návrat k předpandemickým číslům zcela jistě nenastane ani letos.

Jaký význam čínští turisté pro část českého byznysu měli, ukazuje studie stará celou dekádu. Už v roce 2014, kdy jich naše hranice překročilo kolem 200 tisíc ročně, se poradenská společnost JLL nebála tvrdit, že až třicet procent byznysu v Pařížské ulici tamějším butikům obstarávali právě turisté z Číny, kteří se začali přetlačovat s ruskou klientelou.

Mít v obchodě s luxusním zbožím personál schopný dorozumět se čínsky tak představovalo velkou výhodu. A v dalších letech nutnost.

Skutečný boom měl teprve přijít. V roce 2015 Praha získala přímé letecké spojení s Pekingem a počet turistů z Číny vyskočil na tři sta tisíc. Další roky přibyly linky do Čcheng-tu, Šanghaje, Si-anu a čínsky mluvících turistů bylo během tří let dvakrát tolik. Kola luxusního byznysu se roztočila.

Čínští turisté se totiž v lecčems vymykali. Většinou šlo o lidi z bohatších vrstev, kteří bydleli minimálně ve čtyřhvězdičkových hotelích a po Praze a několika dalších místech Česka, typicky například Českém Krumlově nebo Karlových Varech, se pohybovali ve skupinách s průvodcem, který se o ně především kvůli jazykové bariéře staral prakticky nonstop.

Nákupy v Pařížské pak byly něco jako povinná zastávka. Stejně jako návštěva černého divadla nebo restaurace s ochutnávkou české kuchyně.

„V roce 2019 byla Čína jedním z našich klíčových trhů,“ přiznává Tereza Gladišová z pražského hotelu Four Seasons, kde se cena pokoje za jednu noc pohybuje kolem patnácti tisíc korun. Podle agentury CzechTourism Číňané v Česku strávili v průměru dva a půl dne a nad rámec ubytování na osobu utratili přibližně 4600 korun denně. Společnosti zaměřené na vracení DPH cizinců dokonce uváděly útraty za nákupy až třikrát vyšší.

Jenže v závěru téhož roku se začala rozjíždět globální pandemie a Čína se zavřela světu. Čínští turisté nesměli ze země vyjet, a proto i CzechTourism své aktivity v Číně, kde má jednu ze svých poboček, v roce 2020 omezil téměř na nulu.

Teprve před rokem čínská vláda zrušila zákaz skupinových zájezdů do balíku téměř šedesáti zemí. Česko ale mezi nimi nebylo, což si vysloužilo svou podporou Tchaj-wanu proti čínským hrozbám. Změna nastala až v polovině srpna, kdy Čína turistům otevřela cesty do dalších téměř osmdesáti států, mezi jinými právě do Česka.

„Byli jsme na chvostu a dlouho jsme čekali, protože máme s Čínou nyní komplikované vztahy, respektive máme dobré vztahy s Tchaj-wanem,“ uvedla v létě tehdejší mluvčí CzechTourismu Štěpánka Filipová. 

Ani otevření hranic ale Česku příliš nepomohlo. CzechTourism otevřeně mluví o tom, že návrat turistů z pevninské Číny ve větším počtu potrvá až tři roky. Snaha přilákat bonitní skupinu turistů je ale patrná už teď. 

„V září jsme se v Číně zúčastnili největšího odborného veletrhu cestovního ruchu v Šanghaji, kde jsme s více než dvěma desítkami cestovních kanceláří diskutovali o plánech na obnovu cest do České republiky. A to nejen do Prahy či Českého Krumlova, ale i na další místa v Česku,“ říká mluvčí CzechTourismu Kateřina Beránková.

Na konci loňského roku pak na sociálních sítích proběhla kampaň s více než třiceti miliony zhlédnutí. „Ve stejném duchu chceme v oslovování čínských turistů pokračovat i letos,“ dodává Beránková.

Co ale podobné snahy brzdí, je absence leteckých spojení s Českem. Z už zmíněných čtyř se zatím nepodařilo obnovit ani jedno. Nejbližší dálkové lety spojují Prahu s Tchaj-pejí a Soulem.

„Zavedení přímého leteckého spojení alespoň s jedním z velkých čínských měst by nepochybně mělo na jejich návrat i celková čísla pozitivní dopad,“ připouští Duarte Correia, ředitel Mandarin Oriental, dalšího z pětihvězdičkových pražských hotelů.

Chybějící letecké spoje prakticky už od konce pandemie řeší i šéf Letiště Praha Jiří Pos. „Obnovení přímého leteckého spojení do Číny patří mezi naše priority. V současné době proto probíhají jednání. Cílem je obnovit lety do Číny co nejdříve,“ uvedl bez konkrétních podrobností mluvčí letiště Michal Procházka.

O linku spojující obě země v listopadu žádal čínského premiéra Li Čchianga i Jaroslav Tvrdík, který předsedá Smíšené česko čínské komoře vzájemné spolupráce. Konkrétní výsledek se ale zatím ani tady nedostavil.

Dalším problémem pro návrat čínských turistů je omezená kapacita vydávání víz, která se týká všech zemí schengenského prostoru, což vedle CzechTourismu zmiňují i lidé z globálních hotelových řetězců, kteří na stejný problém narážejí i v dalších zemích Evropské unie. 

Kateřina Beránková pak zmiňuje i nedostatek dálkových autobusů, které skupiny čínských turistů z Číny obvykle používají na cestách po Evropě. S jejich pomocí tak často během dvou týdnů navštíví čtyři až pět zemí.

Pokud jde o asijské turisty, Česko si tak zatím musí vystačit s návštěvníky z Jižní Koreje a Tchaj-wanu.