„Chci dělat ošklivé sklo. Když jdu za výraznou myšlenkou, ne ozdobou, tak natolik bezohledně, že z toho skla i kůži sedřu. Až na krev, bude-li třeba,“ umí svými slovy překvapit malíř, grafik a sklářský výtvarník Vladimír Kopecký. Přesto je těmito výroky pověstný.

Ve své tvorbě popírá optické kvality skla a může si to dovolit – učil se od těch nejlepších, po jejichž bok už se dávno zařadil. Téměř devadesátiletý umělec vstoupil nově do síně slávy právě probíhajícího Mezinárodního sklářského sympozia (IGS). Třídenní přehlídka, která se koná jednou za tři roky, potrvá v Novém Boru až do soboty.

Vladimír Kopecký při práci
Foto Tomáš Kolder

Kopecký svou uměleckou dráhu odstartoval v roce 1946, kdy se zapsal na malbu na sklo na uměleckosklářské škole v Kamenickém Šenově. Učil se například od Reného Roubíčka a pod vedením Stanislava Libenského pokračoval ve studiích na sklářské škole v Novém Boru.

Průchod své tvůrčí fantazii pak mohl dát díky svobodnému prostředí na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Josefa Kaplického. Právě ten si ho vybral jako autora šestimetrové vitráže na milánském trienále v roce 1957 a mozaiky pro Expo o rok později. Za tu získal ve svých šestadvaceti letech zlatou medaili.

Vydání Forbesu Zázrak

Kopeckého zásadní práce jsou spojené s architekturou. Monumentální úspěch měla jeho kompozice na Expu v roce 1992 v Seville, na kterou použil tuny tabulového skla a hektolitry barev v divokých strukturách a výtryscích. Na místě ji tvořil se dvěma pomocníky šest týdnů.

Známá jsou i jeho umělecká představení, kdy za rytmu klasické hudby skláři vrstvili roztavenou sklovinu, kterou Kopecký poléval barvami. Celá akce pak často vrcholila okamžikem, kdy barvou polil sám sebe.

Jak umělec tvoří, mohou ještě zítra sledovat i návštěvníci, kteří zavítají do Nového Boru. Kopeckého dílo bude vznikat ve Skleněném domě sklářské firmy Lasvit. Ten se zároveň otevře veřejnosti, stejně jako sousední Černý dům.

Spojení Lasvitu s tvorbou Kopeckého přitom není náhodné. Už v minulosti spolupracoval s uměleckým ředitelem Maximem Velčovským hned na několika projektech. „Například kolekci Monster, která vyhrála před třemi lety v Miláně takzvaného Oscara designu,“ připomíná Leon Jakimič, majitel a prezident Lasvitu.

Nechybělo přitom mnoho a Kopeckého kariéra by se ani nestihla nastartovat. Jako zázrakem totiž ve dvaceti letech přežil vážný úraz na školní praxi v Lednických Rovních na Slovensku. Při broušení skla se rozlomil kotouč a jeho část zasáhla mladého umělce do obličeje. Zlomila mu tehdy spodinu lebeční a zničila tvář. Za to, jak vypadá dnes, vděčí dvěma desítkám plastických operací.

Kromě Kopeckého se mohou návštěvníci sympozia těšit i na tvorbu dalších umělců. Neopakovatelnou sklářskou show předvedou Martin Janecký s Františkem Skálou a sochařské umění ve spojení se sklem si poprvé vyzkouší také sochař Kurt Gebauer a Martin Skalický.

Brány do uměleckého světa otevře také Preciosa Lighting – ve svém kamenickošenovském areálu poskytne zázemí třem talentovaným výtvarníkům a otevře ho i veřejnosti. Nový Bor se ve světovou metropoli skla mění už počtrnácté, na Mezinárodní sklářské symposium letos dorazilo bezmála padesát českých i zahraničních sklářských výtvarníků a uznávaných umělců.