Aukční síň RM Sotheby’s specializovaná na automobilové poklady má za sebou další prodejní akci, na které vzduchem létaly miliony dolarů. Globální první liga sběratelů aut tentokrát utrácela v Amelia Island na Floridě.
Na aukčním seznamu byla víc než stovka položek. Hlavní roli samozřejmě hrály automobily, ale dražily se i plakáty podepsané ikonami formule 1. Ten s Emersonem Fittipaldim se prodal v přepočtu za 460 tisíc korun. Přes půl milionu pak stál plakát s autogramem sira Stirlinga Mosse.
Aukce ale měla i českou stopu. Do dražby totiž šla Tatra T77 z roku 1934 s ambicí dosáhnout na cenu jednoho milionu dolarů. V jejím případě však aukce oproti očekávání skončila průšvihem. Nejdřív se ale podívejme na pětku těch nejúspěšnějších, což v tomto světě znamená nejdražších.
- Ferrari 250 GT LWB California Spider Scaglietti
Je nejdražší, ale přesnou cenu neznáme. Prodalo se totiž až po skončení aukce přímému zájemci a cena zůstala neveřejná. Jisté ale je, že přeskočila speciál Pagani Zonda R, který se prodal za 5 340 000 dolarů, v korunách skoro 118 milionů. Aukční síň před startem aukce u ferrari uváděla očekávanou cenu devět až jedenáct milionů dolarů.
Vyrobilo se jich jen padesát kusů a tohle Ferrari 250 GT s prodlouženým rozvorem z roku 1959 má výrobní číslo 17. Uzavřený model 250 GT je jednou z mnoha maranellských legend. Dostalo ale otevřeného sourozence, jehož duchovním otcem byl Američan John von Neumann, kalifornský importér italské automobilky.
Přišel totiž s nápadem na vysokovýkonový kabriolet Ferrari, se kterým by jeho majitel mohl celý víkend bojovat na závodních tratích a následně v něm odjet domů. Když si Enzo Ferrari tuhle myšlenku poslechl, uznal, že na ní něco je a tohle auto je výsledek. V tomto konkrétním případě s dokonale zmapovanou historií a precizně provedenou renovací.
- Pagani Zonda R ‚Revolución Specification’
Cena: 5,3 milionu dolarů (asi 118 milionů korun)
Tohle auto je mladíček. Před třinácti lety v městečku San Cesario sul Panaro nedaleko Modeny vzniklo s pořadovým číslem pět. Celkem se jich pak vyrobilo deset kusů, ačkoli původní výrobní plán Pagani Zonda R počítal s patnácti. Z dnešního pohledu body navíc. Tedy alespoň pro toho, kdo prodává.
Je to okruhová zbraň s šestilitrovým dvanáctiválcem odvozeným od závodního Mercedesu CLK-GTR a technologií sání ze světa formule 1. Výsledkem je výkon 780 koní, schopnost zrychlit z 0 na 100 za 2,6 sekundy a maximální rychlost 370 kilometrů za hodinu.
Původní výkon byl přitom 750 koní, ale v prosinci roku 2014 se Zonda R vrátila zpátky do výrobního závodu, aby dostala vylepšení v rámci specifikace Revolución. Kromě třiceti koní auto dostalo například lehčí kola z hořčíkové slitiny, další křídlo a difuzory pro ještě lepší přítlak. Úpravou prošla taky převodovka.
- Ferrari F50
Cena: 5,35 milionů dolarů (asi 119 milionů korun)
Ferrari F40, superauto z roku 1987, se stalo legendou, na kterou bylo potřeba navázat odpovídajícím způsobem. Proto vzniklo Ferrari F50. Na slávu svého předchůdce sice nedosáhlo, ale i tak jde o supersportovní klenot s odnímatelnou střechou, který vznikl v počtu pouhých 349 kusů.
Tenhle konkrétní kousek s dvanáctiválcem pod kapotou a výkonem 513 koní se podle dochovaných záznamů začal vyrábět v říjnu roku 1995 a hotový byl o dva měsíce později. Ještě ten samý měsíc pak zamířil do Hongkongu za svým majitelem, s nímž zůstal dlouhých 27 let. Za tu dobu auto schopné jet rychlostí 325 kilometrů za hodinu po tamějších silnicích najelo jen 1342 kilometrů.
Že bylo v dokonalých rukách, potvrzuje i přístup dnes už bývalého majitele, který F50 nechal před aukcí „osvěžit“ specialisty ve Velké Británii, kteří všechny systémy a díly vrátili do stavu odpovídajícímu novému vozu, což v přepočtu vyšlo na víc než 1,6 milionu korun.
- Duesenberg J ‚Disappearing Top‘ Convertible Coupe
Cena: 4,29 milionu dolarů (téměř 96 milionů korun)
Duesenberg byla značka luxusních automobilů vyráběných americkou společností Duesenberg Motor Company v letech 1913 až 1937, která představovala vrchol automobilového byznysu. Na sedadla těchto aut tak usedala (nejen) smetánka Hollywoodu.
Filmovou hvězdou se stal i tento vůz. Prvním majitelem se v roce 1936 stal mladý a bohatý investiční bankéř Cyrus Garner z Chicaga, který se později přestěhoval do Hollywoodu a stal se známým filmovým producentem. Od čtyřicátých let pak auto sloužilo jako rekvizitní vůz filmovým studiím.
Jeho filmovým vrcholem byla nepřehlédnutelná „role“ v psychologickém thrilleru z roku 1962 Co se vlastně stalo s Baby Jane?, ve které prezentoval symbol hollywoodského úspěchu jedné z postav Blanche Hudson. Mimochodem, film posbíral pět nominací na Oscara.
- Ferrari 288 GTO
Cena: 3,96 milionu dolarů (asi 88 milionů korun)
V roce 1984 měla slova „Gran Turismo Omologata“ (česky: homologováno pro GT) ve světě ferrari obrovskou váhu. Vděčí za to Ferrari 250 GTO z šedesátých let, které díky skvělým sportovním výsledkům a tomu, že vzniklo jen v počtu 36 kusů, dnes patří mezi nejdražší auta světa. Jedno z nich se prodalo za víc než 1,5 miliardy korun.
Ferrari 288 GTO, jehož vzniklo celkem 275 exemplářů, tak mělo v osmdesátých letech na co navazovat. Většina karoserie z kompozitu a kevlaru, dveře z lehkého hliníku a osmiválcový motor se stádem 400 koní, který z auta s ostře řezanými tvary udělal nejrychlejší silniční vůz své doby – maximálka je 304 kilometrů za hodinu.
Tento konkrétní kus továrnu opustil 3. května 1985. Potom hned zamířil do USA, kde si ho 10. června v Illinois převzal floriďan Donald Schaff. Nechal si ho do srpna 1991, kdy počitadlo ukazovalo 3388 ujetých kilometrů. Od té doby vystřídal několik dalších majitelů a momentálně má nájezd 7989 kilometrů.
Nešťastná Tatra 77
Zatím jste si prohlédli vítěze floridské aukce. Bohužel se mezi ně nemůže řadit česká Tatra T77. Ačkoli očekávání majitelů auta, které prošlo kompletní renovací, se nejspíš pohybovalo v úrovni kolem milionu dolarů, aerodynamická tatrovka se prodala jen za 390 tisíc dolarů, tedy 8,6 milionu korun.
Že by to tak mohlo dopadnout, pro Forbes před aukcí naznačoval Pavel Kasík, který kopřivnické tatrovky sbírá desítky let a jednu Tatru 77 také vlastní. Upozorňoval přitom na fakt, že renovace nabízeného auta neproběhla v odpovídající kvalitě, kterou si takto raritní kus české automobilové historie zaslouží.
Kromě mnoha více či méně zásadních nedostatků, jako je například nahrazení tachometru z jiného modelu Tatry, za největší problém považuje nahrazení původní stahovací střechy plechovou.
Ačkoli aukční síň Tatru 77 prezentovala jako vůz, na který nebude třeba sahat, Kasík ho naopak považoval za kus, na kterém bude mít pečlivý restaurátor ještě spoustu práce. Konečná aukční cena jeho slova potvrdila.
