Vezmete něco, co by se jinak vyhodilo, dáte tomu novou funkci a nabídnete to lidem. Firma ušetří za likvidaci, na světě je o pár kilo odpadu míň a někdo má doma, v baru nebo ve firmě něco, co dělá jemu nebo jeho hostům radost. Třeba dalších deset let. Tohle je upcyklace v kostce.
Můžete vidět nudnou dvacetilitrovou PET lahev, v níž se do restaurací a barů dodává šumivé víno, a která po vyprázdnění skončí ideálně v kontejneru na plast. Nebo můžete vidět designově zajímavé světlo pojmenované PETing od designérského studia Nahaku.
Jedna věc, dva úplně jiné pohledy na svět. Ten druhý se ale začíná prosazovat čím dál víc. A Josef Rozehnal, který za Nahaku stojí od roku 2017, se toho snaží využít. Je ale fakt, že podnikání postavené na něčem, co nikdo nechce, doteď vnímal spíš jako jako designérské cvičení. Letos ho hodlá začít překlápět do reálného byznysu.
„Pět let jsme zasvětili tomu, že se o upcyklaci snažíme všude možně mluvit a vysvětlovat její podstatu. Teď se nám to vrací, protože se nám konečně ozývají firmy, které pochopily, že to dává smysl,“ říká Josef Rozehnal, který Nahaku v roce 2017 založil s Jakubem Krausem, spolužákem z Mendelovy univerzity v Brně, kde studovali design nábytku. Kraus ale Nahaku opustil.
Těmi ozývajícími se firmami Rozehnal myslí například Plzeňský Prazdroj, který s Nahaku řeší využití jejich desetilitrových sudů, z nichž by mohl vzniknout další model světel. Nebo českou nábytkářskou hvězdu TON.
Nahaku plánuje využívat odřezky z ratanového výpletu, který nábytkáři z Bystřice pod Hostýnen dávají do sedáků a opěradel židlí nebo křesel. Výsledným produktem má být opět jen těžko přehlédnutelné světlo.
Prestižní pro Nahaku byla i loňská zakázka pro francouzský koncern Moët Hennessy. Ten loni na trh uváděl kubánský rum a na pražském Designbloku nechal Rozehnala postavit unikátní designový bar z několika set prázdných a podsvícených lahví právě od rumu Eminente. Nahaku je v duchu upcyklace doplnilo ještě použitými kovovými trubkami, nerezovým plechem a kartáčovaným dřevem.
Podobné projekty pro restaurace, bary nebo firmy, jejichž majitelé zatoužili po neobvyklých světelných instalacích, velkých květináčích, které Nahaku vyrábí z expanzních nádob, nebo třeba jedinečné recepci postavené z desek z recyklovaného polypropylenu, je to, co Nahaku momentálně živí. A dalších podobných zakázek, jejichž cena se pohybuje v řádu desítek až vyšších stovek tisíc, má Rozehnal aktuálně dost.
„Jsem rád, že jsme ve fázi, kdy můžu projekty odmítat,“ říká šéf designérského studia. Tahle věta jde sice proti podstatě byznysu, ale rozevlátý Brňan ví, že jednotlivé projekty nejsou to, na čem bude Nahaku dlouhodobě stavět.
„Slouží hlavně k tomu, abychom ukázali, co všechno se dá s upcyklovaným materiálem dělat. Že je možné ho přetvořit v něco krásného a funkčního. Jednorázové projekty jsou vstupenka k tomu, aby nás svět byznysu bral vážně,“ vysvětluje.
Že tahle cesta funguje, dokazuje právě i zmíněná vznikající spolupráce s Prazdrojem nebo firmou TON. Nově Rozehnal řeší i nabídku koncernu Philip Morris, kteří ke zpracování nabídli acetátové filtry a plastové kroužky připomínající plexisklo. A ozval se i nábytkářský obr Ikea, který řeší, co s odpadním lepidlem, které vzniká při výrobě nábytku v Bratislavě. Spoustou lepidla.
Pro Lino Design Nahaku vytvořili recepci z desek z recyklovaného polypropylenu. Tento materiál Rozehnal ladí k dokonalosti ve spolupráci s firmou Solea.
Právě množství odpadu je pro spolupráci zásadní. Zatímco když Nahaku před lety začínalo, jeho tým se spokojil s pár kusy jakéhokoli materiálu, který jim přišel zajímavý, teď je situace jiná. Otázka na množství a stálost výroby je proto jedna z prvních, které Rozehnal při jednáních s potenciálními dodavateli vznáší.
„Spolupráce pro nás má smysl jen tehdy, když je materiálu tolik, že budeme schopni z toho udělat produkt sériové výroby. Když budu mluvit v kusech, zajímají nás tisíce. Když o hmotnosti, tak tuny,“ vysvětluje Rozehnal.
Hlava ateliéru si od tohoto přístupu slibuje, že finální sériové produkty vznikající ideálně po tisících pak nebudou drahé a svým způsobem luxusní.
„V minulosti jsme prodávali světlo za patnáct tisíc. Já bych byl moc rád, abychom ho v budoucnu prodávali za patnáct stovek. Mohli bychom konkurovat tomu, co je levné, jenže s tím, že my navíc přidáme hodnotu upcyklace a originálního designu,“ dodává Josef Rozehnal.
Rozvíjející se upcyklace už také začala lákat investory. Aniž by Nahaku někoho oslovovali, přišly tři nabídky v řádu milionů korun. Rozehnal ale někoho dalšího do firmy pustit zatím nechce. I když to neplatí nijak striktně.
„Než myšlenka upcyklace začala fungovat, stálo nás to ohromné množství práce. Proto je teď pro mě těžké se o Nahaku s někým dělit, byť by to bylo za peníze, které bychom využili třeba na rozjetí nového produktu. Když už bych někoho přibral, chtěl bych, aby kromě peněz přinesl i vlastní know-how, které by nás posunulo o kus dál,“ připouští Rozehnal, který s upcyklací míří ještě výš.
Kromě série vlastních a dostupných produktů má totiž v plánu se spolupracujícími firmami zasahovat přímo do výroby. Jednoduše proto, aby odpad, který vzniká, byl co nejsnáz zpracovatelný pro ty, kteří se zabývají upcyklací. „A je jedno, jestli to bude Nahaku, nebo úplně jiná firma. Hlavní je, aby odpad dostával nový život,“ říká Rozehnal.
