Barevné stánky a obchody s bubble tea existují v Česku řadu let. V posledních letech ale přibývají pestrobarevné podniky plné asijských maskotů geometrickou řadou.

Pro řadu lidí věnujících se gastronomii představuje bubble tea fenomén, který přehlížejí.

Ať proto, že nápoje v obřích kelímcích evokující pouťové cukrovinky nevzbuzují přílišnou důvěru, nebo proto, že zorientovat se v mnohastránkových menu plných kluzkých tapiokových kuliček zalitých džusem, čajem, kávou, sójovým mlékem či prakticky jakoukoli tekutinou je prostě příliš komplikované.

Je to nápoj? Je to snack? Je to dezert? Bubble tea, kterému Američané říkají Boba, se vzpírá definicím. Ale dál si tvrdošíjně razí cestu do žaludků a srdcí hlavně nejmladší generace.

Čaj s mlékem a něčím navíc

Boba tělem neklame. Optimistickou barevností připomíná osmdesátky a to je také éra, kdy nápoj vznikl. O jeho vznik se přetahují dvě tchaj-wanské kavárny: Chun Shui Tang a Hanlin Tea Room. V obou případech platí, že nápoj začaly nabízet v roce 1986.

Základem jsou kluzké, elastické kuličky, takzvané boba pearls, které vznikají svařením silně škrobové tapiokové mouky s vodou a hnědým cukrem. Vzniklé těsto se potom znovu vaří a obvykle uchovává v sirupu, aby se jednotlivé kuličky nelepily k sobě.

Komerční výrobci tapiokových perliček přidávají k receptu navíc stabilizátory, v opačném případě totiž vydrží čerstvé pouze dva dny.

Boba kuličky se původně servírovaly s čajem s mlékem, který byl na Tchaj-wanu populární už před vznikem bubble tea. Dnes je v řadě podniků servírují také s kávou, matchou či jiným zeleným čajem, sladkými džusy, mlékem či jeho alternativami.

Abychom pochopili původ oblíbeného nápoje stejně jako jeho kořeny v Asii, je důležité rozumět rozdílům, kterými se země jako Čína, Tchaj-wan nebo Japonsko liší od evropské gastronomie a chápání chutí.

V Asii velká část zákazníků oceňuje nejen kvalitu ingrediencí nebo příchuť, ale i texturu jídla. To se týká i senzorických kvalit, které jsou pro Evropany neznámé, či spíše nepojmenované.

Zatímco i my rozeznáváme například křupavost, jemnost nebo šťavnatost, pro určitý typ potravin nám chybí jasné slovo. Khiū, slovo pocházející z jednoho z čínských dialektů, kterému se na Tchaj-wanu říká také Q, se někdy překládá jako pružnost nebo elasticita, s tím může souviset také občasná kluzkost nebo slizkost jídla.

Pravděpodobně jste někdy už ochutnali třeba japonské buchtičky mochi z rýžové mouky nebo pružné batátové nudle, které jsou velmi populární na Tchaj-wanu i v Číně. A pravděpodobně jste při snaze je popsat měli problém definovat, v čem tkví jejich kouzlo.

Řada asijských zemí si totiž velmi cení jídla, jako jsou rybí kuličky nebo sladkosti vyrobené z „natahovací“ rýžové mouky právě pro jejich pružnost a „žvýkavost“. A z podobného ranku pocházejí i malé tapiokové kuličky, které se obvykle používají na základ bubble tea nápojů.

Na Tchaj-wanu tedy platí, že čím víc Q určité jídlo je, tím spokojenější je zákazník. 

O podobném specifiku z asijské gastronomie neslyšíme poprvé. Stačí si vzpomenout na chuť umami. Ani ta nebyla před několika lety pro zbytek světa známým faktem.

Bubble Tea v Česku

První stánky s bubble tea jsem u nás zaznamenal už minimálně před deseti lety. V období před a během covidu se ale začaly viditelně rozrůstat. Důvodem mohly být uvolněné retailové kapacity obchodů, z nichž odcházely firmy, které pandemie negativně ekonomicky zasáhla.

Jednou z firem, která toho využila, je KoiTea, značka, která vznikla v roce 2021. Aktuálně má v Praze šest poboček a soustřeďuje se na prodejny ve vestibulech metra a v nákupních centrech.

Jejich pobočku můžete najít v obchodním centru Eden ve Vršovicích, ale také v metru na Hradčanské, na Florenci, na Václavském náměstí či na Smíchově, tedy na většině důležitých dopravních uzlů.

Manažer poboček Koi Dinh Lap Duong mi potvrdil, že základy boba pearls jsou i u nich stále stejné. „Je to tapioková mouka, voda a hnědý cukr,“ říká a vyjmenovává Koi bestsellery, „u nás jsou to hlavně mléčné čaje, maracuja, liči nebo dragon fruit.“

Když se ptám na typického zákazníka, potvrzuje mi, že se jedná především o nastupující generaci: „Bubble Tea si kupují hlavně mladší lidé, studenti a školáci. Většinou jde o Čechy, ale chodí k nám i poměrně dost cizinců,“ doplňuje. 

Obchody i stánky s Bubble Tea, které jsem navštívil, nefungují jen jako další „nápojový“ fast food. Řada asjiských maskotů, výrazná barevnost perliček i ovocných komponentů, neonové nápisy a další propriety typické pro Asii fungují trochu jako portál do bezstarostnosti dětství.

Není těžké pochopit, že v takovém prostředí se líbí hlavně starším dětem a teenagerům.

Bude bubble tea jedním z trendů, který rychle opadne nebo půjde o dlouhodobý fenomén, podobný třeba trdelníku? Na odpověď je možná příliš brzy, ale vzhledem k rychlému nástupu a jeho oblibě u mladší generace jde o trend, který tady s námi pravděpodobně nějakou dobu zůstane.

Kde vyzkoušet Bubble Tea?

Lee’s Tea, Národní třída, P1

Nabízí nejen klasický mléčný čaj a další příchutě bubble tea, ale také ovocné smoothies či kávu na vietnamský způsob. Jejich stánek najdete nedaleko výstupu z metra Národní třída v centru Quadrio.

MatMat, Vinohrady & Žižkov, P2-P3

Podnik, který se od ostatních bubble tea prodejen liší především vizuálně, jejich provozovny působí minimalisticky, spíše jako trendy kavárny. Ale i v jejich nabídce najdete barevné vychytávky, jako například fialové ube mléko s tapiokovými perličkami a šlehačkou.

BíBoba, Letná, P7

Oblíbený stánek na Miladě Horákové na Letné, který jako jeden z mála nabízí o něco menší velikosti bubble tea. Řadu jejich bubble teas tu můžete vyzkoušet i ve veganské verzi.