Bez větších fanfár se nedávno na HBO Max objevil nejnovější počin oscarového režiséra Stevena Soderbergha. Hvězdně obsazená šestidílná minisérie má chyby, ale přesto je napínavou podívanou s originálním provedením.
Unesené dítě jako zápletka pro kriminální příběh už notnou dobu není příliš objevný
námět.
Když se ale ukáže, že únosci v ulicích New Yorku popadli špatného kluka a navíc, že se tito dva úplně rozdílní chlapci spolu setkali pouhé minuty před tím, než ke zmizení došlo, je zaděláno na o dost zajímavější vyprávění, než na jaké jsme z tuctových detektivek zvyklí.
Vystrašenými rodiči jsou bohatí podnikatelé, Sam Browne (Claire Danes) a její manžel, Derek Browne (Timothy Olyphant). Společně vedou marketingovou sekci gastronomického impéria Samina otce, který si říká Kuchař Jeff (Dennis Quaid).
A tento zpackaný únos pravděpodobně s jejich podnikáním souvisí. A krom jiného také s událostmi z minulosti, které proběhly ve Francouzské Guyaně.
Jestli se vám zdá, že je příběh už ve své premise lehce matoucí, tak máte pravdu. Minisérie Uzavřený kruh trochu klame názvem, protože minimálně zpočátku tu uzavřeného není vůbec nic.
Pokud je pro její sledování něco typické, je to určitá scenáristická nesoudržnost a ambivalence, které provázejí celý uspěchaný děj.
Hned od prvních minut se nám představuje asi desítka postav z různých prostředí. Ať už je to společenská smetánka, policejní výbor či Guyanský gang. A je velmi obtížné se v nich všech individuálně orientovat, nebo vůbec chápat jejich základní motivace.
Vychází to hlavně z obrovských ambic, s kterými tvůrci – režisér Steven Soderbergh a scenárista Mužů v černém Ed Solom – celé své dílo koncipovali. Některé jejich velkolepé snahy jednoduše nevycházejí. Záměr se tu kácí s nedokonalým provedením.
Původní scénář měl ukazovat děj z tří úhlů pohledů. Takže pokud jsme nějakou událost viděli z perspektivy protagonistů, tu samou jsme pak měli sledovat ve vidění záporáků.
I když zrovna u tohoto seriálu se může názor na to, kdo je dobrý a kdo je špatný, relativně často měnit. Postavy jsou nečernobílé záměrně. Někdy fandíme jedné osobě, abychom ji o pár minut později nenáviděli, protože její lítost byla pouhá faleš.
Podobný přístup, který dokonce umožňoval divákům v separátní aplikaci určovat, z jaké perspektivy se budou na příběh dívat, zvolili Soderbergh se Solomem už na svém prvním seriálu pro HBO: tedy na Mozaice z roku 2018, která byla přeci jen poutavější.
Čímž přicházíme k prvnímu paradoxu. Uzavřený kruh je horší než jeho starší předchůdce. Ale formálně i obsahově je o tolik odvážnější, až se ho nedá úplně zatratit. I zdejší chyby jsou znamením ambice dělat věci jinak. A to je třeba ocenit.
Nakonec se ale tři verze veškerého děje ukázaly být v případě Uzavřeného kruhu příliš náročné. Takže autoři zůstali u tradičnějšího vyprávění s jednou časovou linkou.
Původní idea zůstala aspoň částečně a tajemství stojící za únosem vidíme z různých úhlů pohledů postav: ovšem ne ty samé opakovaně. Spíše sledujeme, jak se chování jedné postavy promítá do osudu té druhé.
Scénář i po masivní redukci čítal přes 568 stran, které tvůrci byli schopní těsně před natáčením zkrátit na asi čtyři sta. A tady se my jako diváci při spuštění tlačítka „play“ nacházíme.
Postaveni před dílo, které mělo být výrazně rozsáhlejší, takže je nakonec logicky místy zkratkovité, rozkolísané, ale naštěstí má nějakou půdu pod nohama. Jen složitější úvahy postav si musíme domýšlet.
Přes to všechno je sledování Uzavřeného kruhu nakonec fascinující podívaná. Je třeba se po prvních dvou matoucích dílech nevzdat, jelikož pak se děj roztočí tak, že je těžké nekliknout na ovladači na další epizodu.
Postupně se ukazuje, že únos souvisí se starobylým prokletím a že racionální uvažování nebude hrát tak velkou roli, jako jsme si původně mysleli.
Soderbergh do hry zaplete voodoo, čarodějnictví, osudovost, kapitalismus, novodobý turismus, oběh peněz jako náboženskou mantru, i lásku, která se pod náporem minulosti rozpadá na kousky.
Výrazným problémem zůstává, že tempo je místy tak rychlé, až se nestihneme pořádně napojit na nikoho z protagonistů. Jsou nám cizí a takoví zůstanou.
Kamera je bohužel vyloženě špatná a poprvé prozrazuje Soderberghovu chuť točit vše rychle a bez přestávek na iPhone či na malé, pohyblivé kamery jako opravdu hloupý modus operandi.
Úhly záběrů, švenky, ale i celé kompozice působí vyloženě nedomyšleně. Popravdě jsem dlouho na streamovací platformě neviděl vizuálně takhle nedořešený seriál.
Soderbergh si ho točil sám a je to výsostně poznat. Jako by si vždy před zapnutím kamery hodil kostkou a podle toho se rozhodl, jak scénu natočí. Místy to připomíná amatérské, levné snímky.
Pokud to byl záměr, autenticitě vyprávění to ani trochu nepřidává, spíš to z děje vytrhuje, protože od HBO Max jsme zvyklí na vyšší estetiku.
Stejně tak nepovedeně vyznívá celé vyústění, kdy se během jediné finální epizody vyřeší všechny otázky, jako by se s informacemi nedalo zacházet opatrněji. Stačilo by je distribuovat v průběhu celé série postupně a s napětím potřebným pro thriller tohoto ražení.
Uzavřený kruh je navzdory názvu spíše nedokonalý, neotesaný tvar, kterému by prospělo ještě několik měsíců debat mezi scenáristy. Působí uspěchaně, nehotově. Přesto zanechává větší stopu v paměti diváka než leckterá formálně preciznější díla na Netflixu.
Hlavně pro ten pokus udělat něco zvláštně a vykloubeně, sic nakonec spíš nepovedeně. Buďme rádi za ty, co se odváží aspoň trochu experimentovat.
V konečném důsledku tak jde o solidní kriminálku s momenty nečekané filmové gradace, kdy se obvykle nudná kamera náhle stane precizní a jeden krásný záběr shodí těch tisíc průměrných předtím.
Pro milovníky detektivek nakonec zabere dějem orbitujícím kolem mechanismů velkého bohatství, kolonialismu a našeho západního pohledu skrz prsty na země třetího světa. A to aniž by vyloženě moralizovala, což není lehký úkol.
Ale zároveň nedokáže pořádně nahlédnout do duší svých protagonistů, a tudíž tam, kde chce dojímat, jen dává další informace. Jako stránka na Wikipedii.
Nejsilnějším aspektem celého vyprávění je letmá studie rozpadu manželství titulních hrdinů, s tím, že jsme Olyphanta dlouhé roky neviděli tak dobře hrát, ale co naplat, když se tu nikdy nejde do přímé konfrontace.
Vše zastiňují události, které jsou větší než partneři sami. Korupce, rasismus, daňové úniky a nevěra.
I když se Soderbergh mine, pořád střílí líp než většina současných autorů, ale obzvlášť u něj zabolí, že zapomíná, že krom poutavého děje nám záleží i na uvěřitelných postavách.
Milovníky napětí dostane, ale pro zbytek z nás jeho nejnovější seriál zůstává malým zklamáním v tom, že mohl jít víc do hloubky. Scénář a zajímavě rozehrané postavy na to měl.
Nejbrutálnější je nakonec celé vyznění, které subtilně napovídá, že některé osudové chyby v životě děláme zcela mimoděk, aniž bychom si uvědomovali, jak mohou později naše blízké o mnoho let později zničit.
Všechno je spojené. Žádný člověk není ostrov, i když se to kdysi před existencí internetu dalo říct.
