Silvie Luběnová není na české umělecké scéně rozhodně žádným nováčkem. Koho tuzemský design baví, jistě zaznamenal její značku Maestrokatastrof, pod kterou od roku 2009 vzniká originální porcelán. Vedle toho se šperkařkou Adélou Fejtkovou založily značku Live Longer a dávají nový život rozbitým věcem.

Dalo by se říct, že Silviina tvorba je hodně specifická, pohybuje se na hraně mezi kýčem a uměním. Po bazarech shání starý opotřebovaný porcelán, který následně pokreslí nebo popíše, případně vylepší fotografickými kolážemi.

„Řekla bych, že jde o fúzi oborů, které jsem studovala, a spojila je v produkt a následně značku. Mám celkem široký záběr. A libuju si ve všem, co má tradici a historii,“ popisuje sama.

Luběnová vystudovala na UMPRUM Ateliér ilustrace pod vedením profesora Jiřího Šalamouna. Od té doby už uplynulo 20 let, během nichž se designérka mimo jiné naučila, že je fajn dělit práci mezi své vlastní projekty a zakázky pro zadavatele – většinou kulturní projekty či akce.

„Udržuju se tak ve střehu. Zůstávám ve své bublině, ale zároveň pokaždé řeším trochu odlišnou problematiku. Moje vlastní práce tak sice není zatížena břemenem absolutního výdělku, ale, a to uznávám, je to zároveň alibismus, proč se nevěnovat jenom své práci. Myslím, že na to ještě nenastal ten pravý čas,“ vysvětluje.

Co se týče porcelánu, hořce konstatuje, že už rezignovala na snahu vetřít se do výroby těch pár porcelánek, které tu ještě zbyly. Ambice na obnovu nabídky, reinkarnaci archivu nebo jakoukoliv spolupráci či konkrétní projekt už nemá.

„Stran ilustrace se ale ukazuje, že být svébytným autorem a nebát se vystoupit ze své komfortní zóny je a bude klíčové. S pomyslným strašákem AI v patách je to o to zajímavější,“ usmívá se.

Vedle své práce Silvie momentálně studuje restaurátorství na vyšší odborné škole Hellichova. „Sice tato past v podobě denního studia je i s individuálem šílená, ale potkala jsem zajímavé lidi a odborníky. Dává mi to smysl a baví mě to,“ říká spokojeně.

I když vždycky chtěla studovat patologii, jako dítě měla zakázáno listovat doktorskými knihami, které vlastnila její babička. „Keramika byla odbočka, ilustrace tomu byla trochu blíže a opravy ten cyklus snad uzavřou,“ míní designérka.

Její profesní dráha už trvá poměrně dlouho, a tak se nebojí ani bilancovat. „Zlomovým momentem bylo, když mi došlo, že sice hodně lidí v průběhu času napadlo dávat obtisky na porcelán, ale nikdo to nikdy nebude dělat tak jako já. A taky vím, že umělá inteligence neopraví skleničku ani hrnek,“ dodává sebejistě.

Zároveň ví, že leccos mohla udělat jinak, kdyby na začátku kariéry dostala správné rady.

„Některé věci, jako je ekonomická zdatnost a vše spojené s marketingem, ale hlavně s valuací vlastní práce, nás mohli na umělecké škole naučit,“ říká.

Uvědomuje si, že akademická sféra nestíhá reflektovat proměny a potřeby kulturního trhu. „Do toho vzniklo a vzniká mnoho prodejních platforem, kde podmínky spolupráce jsou nakřivo a asi už se nikdy nenarovnají,“ myslí si.

I přesto se ale Silvie Luběnová jako autorka dokázala na trhu prosadit a pod značkou Maestrokatastrof tvoří originální porcelán se špetkou černého humoru. Sady jídelního porcelánu, ale i zakázkové kusy na svatby, narozeniny, pohřby nebo jen tak pro radost. Solitéry, i celé série personalizovaného nádobí.

A pravidelně jednou měsíčně pořádá workshopy dekorace porcelánu pro veřejnost.

„Vždy jsem měla potřebu něco dělat, šlo jen o to si rozmyslet co, a zkusit, zda to trh bude chtít, nebo ne. Pořád ale dělám práci pro specifické klienty. Ne každý chce nebo umí mít starý porcelánový tác s další vrstvou dekorace na zdi nebo v kredenci,” komentuje.

Noví zákazníci každopádně stále přibývají. Silvie si přitom uvědomuje, že není možné, aby zákazníci měli vybavenou celou kuchyň jejím porcelánem. Což by dle jejích slov omrzelo i toho nejzapálenějšího fanouška.

„Mí zákazníci jsou většinou lidé, kteří chtějí jeden unikátní kus. Málokdy se objeví klient, který chce vybavit
nějaký gastro útvar. Je to škoda, ale chápu, není lehké sloučit provozní podmínky s porcelánem,“ uvědomuje si.

Na začátku musela investovat tisíce korun hlavně do nářadí a pracovních pomůcek, poměrná část padla na výpaly v cizí peci. Pak přišel první, druhý a třetí ateliér a s tím spojené náklady na provoz, další vybavení, plus vše spojené s fungováním značky od PR až po výstavy. Náklady se pohybovaly v řádech vyšších desetitisíců měsíčně.

„Každá zakázka je spočítaná tak, aby byla ekonomicky přínosná. Což už nelze říct o výstavních projektech. Tam ale shovívavě mhouřím oko s tím, že je to přeci PR,“ dodává.

Vyrobit jeden kousek trvá většinou několik hodin. „Někdy se stane, že již použitý porcelán nevydrží další výpal nové dekorace a musím dělat vše znovu a od začátku na jiný kus – u kterého se může stát to samé. Je to risk. Ale výsledek vždy vypadá jinak na starém, nalezeném kusu porcelánu než na novém kuse.“

Volné věci vyrábí stále a větší zakázky dle potřeb a objednávek. „Většinou tvořím svatební dary, narozeninové kusy… Urny moc ne, toho se lidi bojí. Anebo neví a nemyslí si, že to jde vyřešit předem,“ říká Luběnová.

Ceny za její porcelánové talíře, cukřenky, vázy, mísy, etažéry nebo tácy se pohybují okolo dvou tisíc korun. Výrobky můžete zakoupit přímo u autorky na e-shopu. Pár věcí je k dostání také v Red Concept Store a Czechdesign Shopu.

Pravidelně tvoří také komerční zakázky. Má za sebou například projekty pro Thun, Křehký, PragueKabinet a další.

„Upřímně se těším na každou novou, je jedno, pro koho je. A mám ráda klienty, kteří se toho nebojí. Troufnou si to dotáhnout a navíc ještě zobchodovat.“

Jejím obchodním cílem a přáním je momentálně kamenný obchod. „Což je ale nejhorší možná věc v Praze. Taky chci, aby každý den přišel někdo, kdo si koupí jen tak hezký hrnek, talířek… Bláznovství, já vím,“ usmívá se designérka.

Aktuálně proto svou pozornost upírá směrem jiným, daleko na východ, až do Japonska. „Přijali mě do učňovského programu kin cugi (japonská technika oprav keramiky a porcelánu) do Japonska na dva měsíce. Takže sháním peníze a odjíždím se to pořádně naučit. Zatím jsem samouk a necítím se v tom komfortně,“ vysvětluje.

Právě opravám porcelánu se věnuje v rámci své druhé značky Live Longer, kterou založila společně se šperkařkou Adélou Fejtkovou. „Je to skvělá práce, ale měly jsme s tím počkat, až budeme v důchodu,“ směje se.

Opravy porcelánu jsou časově velmi náročné, navíc každá oprava je trochu jiná, vyžaduje jiný přístup a postup. Každý materiál se chová jinak a to i v souvislosti s počasím. Designérka si proto uvědomuje, že tomuto projektu bude muset věnovat mnohem více času.

„Značce se daří, a mohlo by ještě lépe. A bude. Já se doučím, co je potřeba…“

Kromě porcelánu se věnuje také ilustracím, i když jako ilustrátorka není příliš známá. „Designéry mate moje ilustrace a ilustrátory mate můj design, respektive 3D práce. Je to vtipný,“ usmívá se Luběnová.

Naposledy ilustrovala třeba knihu Planeta Praha, průvodce nečekaně pestrou přírodou města, pro nakladatelství Jakost, které ji samo oslovilo. Znali její styl i způsob uvažování. Takové spolupráce si proto logicky pochvaluje.

Aktuálně pracuje na malé edici porcelánu na oslavu 10. výročí značky Dobrý kohout neskáče, a pro celovečerní loutkový film Kristiny Dufkové Život k sežrání chystá porcelán jako dárky pro tým, štáb a i jako merch k připravovanému projektu.

Vedle toho se poctivě připravuje na cestu do Japonska. „Píšu a sháním všechny možné granty, abych dala dohromady peníze na své dva měsíce učení,“ říká. A zcela zištně za účelem financování Japonska plánuje aukci a prodej své práce.