skip to main content
Daily Cover

Prachy došly. Retaileři vzdorují zákazům a přežívají i díky šedé ekonomice

Pandemie koronaviru je nevyzpytatelná, rozhodnutí s ní spojená často nespravedlivá a důsledky pro mnohé likvidující. Nebo velmi brzy budou.

Po cestě vedoucí k záhubě kráčí proti své vůli stále rychleji značná část retailerů, kteří mají z nařízení vlády – s malou přestávkou – už přes půl roku uzavřené prodejny.

Nejprve se vraťme zhruba o rok zpátky. V Česku pomalu doznívala první koronavirová vlna a ve společnosti panoval pocit, že jsme covid vypotili, což ještě umocnila sebevědomá slova premiéra Andreje Babiše, jak jsme „best in covid“. 

Dvanáct měsíců nato covidové prvenství stále držíme. Měřítka, která nám jej přisuzují, se však poněkud změnila.

Například tuzemské obchody mají stažené rolety a zhasnutá světla nejdéle na světě. Přesný počet dnů si už pomalu ani nepamatujeme. Jen od poslední vánoční uzávěry jich uplynulo 125.

Tržby na prodejnách mnoha retailerů jsou čtvrtý měsíc nulové a firmy se potýkají s velkým nedostatkem cash flow, přičemž fixní náklady jim zůstávají. Nepomáhají ani státní kompenzace, jejichž proplácení se zadrhává.

„Přes třicet procent členů Retailové asociace dosud nedostalo vyplacenou podporu z programu Antivirus za měsíc leden 2021 a téměř devadesát procent nemá proplacené kompenzace z programu Covid Nájemné III. za říjen až prosinec 2020,“ komentuje Václav Hrbek, předseda organizace sdružující více než sto českých a zahraničních společností v maloobchodu.

Hrbek je zároveň majitelem společnosti Alpine Pro a právě případ jeho oděvní firmy velmi dobře ilustruje, v jaké spirále se někteří retaileři momentálně točí.

Reklama
Stamilionové ztráty se násobí, návratnost je nejistá.

Pro Alpine Pro měl být rok 2020 rokem úspěchu. Firma, která od Vancouveru 2010 obléká české olympioniky, s velkými očekáváními vyhlížela letní hry v Tokiu. Místo zvýšené pozornosti a prodejů jí ale olympijské oblečení leží na skladě – a kdo ví, jestli se hry v Japonsku uskuteční alespoň letos.

Přesto návrháři Alpine Pro museli zahájit vývoj a výrobu další olympijské kolekce, tentokrát pro zimní hry v Pekingu 2022, které jsou také za rohem. Stamilionové ztráty se tak násobí a jejich návratnost je nejistá.

„Pochopil bych, kdyby uzavření části maloobchodů bylo první reakcí na virus, ale již je za námi rok, a přes veškerou snahu Retailové asociace nabízet množství opatření pro bezpečný provoz maloobchodních prodejen, uzavření zůstává první volbou,“ nelíbí se Václavu Hrbkovi.

„Vláda má nástroje a finanční prostředky na to, aby zadala a žádala řešení problému jinou cestou. Jde o jednu ze služeb, kvůli nimž ze svých daní platíme veřejný sektor. Čekáme, zda nepřijde ‚něco‘ ze zahraničí, ale proč nebýt první v něčem pozitivním?“ ptá se výmluvně podnikatel, podle nějž je uzavření maloobchodů prostě jen línější volba než vymýšlet nová řešení.

Přímo kvůli pandemii dosud žádných z významnějších hráčů trh neopustil. Ti, co se za ekonomické oběti covidu považují, jako například nejvíce propírané značky Pietro Filipi a Kara Michala Mičky, současnou situací maskují dlouhodobé problémy.

Vedle toho zahraniční značky jako Tous, Camaïeu nebo Promod odchod z Česka plánovaly dávno před vypuknutím krize. K dalším koncům zatím nedochází – ale brzy může.

Z ankety, kterou mezi svými členy nedávno provedla Retailová asociace, vyplynulo, že čtyřicet procent firem bude nuceno během léta uzavřít své prodejny či zcela ukončit svou činnost, pokud do měsíce neobdrží kompenzace za část nájmů a další náklady.

Konkrétně by mělo jít například o značky Alpine Pro, Exe Jeans, GANT nebo Fruitisimo. Část retailerů dokonce přiznává, že aby krizovou situaci přežili a mohli ještě někdy přivítat zákazníky, nezbývá jim nic jiného než poslední týdny fungovat v šedé zóně. Jinými slovy: poskytují své služby navzdory tomu, že by z nařízení vlády měli mít zavřeno.

„Lidem už jsou veškeré zákazy úplně ukradené. Zákazníci potřebují nakupovat, zaměstnanci si chtějí vydělat peníze a mně už je to také úplně jedno,“ popisuje pro Forbes jeden ze zástupců maloobchodu, který si nepřál být jmenován.

Lidem už jsou veškeré zákazy úplně ukradené.

„Netoužíme být rebely a porušovat pravidla, ale nemáme jinou možnost. Když vám stát z pozice síly neustále něco nakazuje, dostatečně to nevysvětluje a ani se o vás nezajímá, natož aby vám pomohl, musíte se začít starat sám o sebe. Není čas na hrdinství, prachy došly,“ dodává.

Podle hlasů z trhu dnes není problém dostat cokoli si člověk přeje, od fyzického nákupu oblečení či elektra přes stravování v restauraci po služby kadeřníka nebo maséra. Pro lepší pochopení situace, která řadu maloobchodníků k tomuto kroku přiměla, malá ilustrativní rovnice:

Podnikatel měsíčně vydá na mzdy zaměstnanců pět milionů korun. Stát mu prostřednictvím programu Antivirus přispěje přibližně na tři čtvrtiny (se zpožděním několika týdnů). Kolik peněz musí každý měsíc vytáhnout z vlastní kapsy, i když mu rapidně poklesly příjmy? (Se závazky vůči dodavatelům, bankám či pronajímatelům rovnice nepočítá.)

Reklama

„Díky tomu, že částečně fungujeme, ačkoliv bychom správně neměli, jsme alespoň na třiceti procentech obvyklých tržeb, která nám pomáhají přežít. Bez nich bychom to dělat už nemohli,” podotýká (ne)jmenovaný byznysmen.

Většinu v oboru proto zajímá jediné: Kdy se konečně opět otevře? Odpověď v tuto chvíli nezná nikdo. Obchodníci se ji patrně dozví, jak už bývá zvykem, s několikahodinovým předstihem z televizních obrazovek.

Tak nějak vše nevědomky směřují k 10. květnu. Ačkoliv by si velmi přáli (a apelují na vládu), aby den, který dlouho nervózně vyhlížejí, nastal ještě o dva týdny dříve: v pondělí 26. dubna (vláda se po vydání textu usnesla, že obchody otevře 3. května, pokud bude epidemická situace nadále příznivá).

Předplatné Forbesu

Do té doby, nebo přesněji do doby, než se maloobchod znovu rozjede, lze předpokládat, že nikdo „nepadne“. Retaileři se shodují, že když vydrželi dosud, zvládnou to i pár týdnů navíc.

Následně však nastane skutečné období pravdy, které ukáže, komu se zákazníci do kamenných prodejen vrátí, a kdo tuhle krizi nejen přečká, ale i ustojí.

Skutečnost, že obchody jsou měsíce zavřené a firmy nemají – lidově řečeno – z čeho brát, ovšem zasáhla také nákupní centra. Jestliže v předcovidových časech bylo schopno zavčasu platit nájemné až 95 procent firem, dnes to povětšinou není ani polovina.

Čísla směrem nahoru navíc silně tahají prodejci, jichž se vládní restrikce tolik nedotkla: potravináři, drogisti, lékárníci. Loňský rok se sice díky vládním podporám Covid nájemné nebo slevám od jednotlivých vlastníků většině podařilo doplatit, letos už to ale mnozí nezvládají.

Mimo jiné i proto, že stát už nepočítá s pokračováním programu Covid nájemné, jehož prostřednictvím přispíval polovinu na nájem za druhý, třetí a čtvrtý kvartál předchozího roku.

Místo něj sice vláda připravila nový program Covid Nepokryté náklady, který by měl kompenzovat šedesát procent z fixních nákladů, jenže obchodníci jsou vůči němu skeptičtí. Poukazují na jeho administrativní náročnost, obávají se dlouhého čekání, než potřebné peníze obdrží, nebo rovnou varianty, že na podporu nedosáhnou.

„Většina prodejců avizuje, že dlužný nájem zaplatí až po obdržení dotací od státu,“ potvrzuje Tomáš Míček, vedoucí retail sektoru realitně-poradenské společnosti CBRE, která spravuje nákupní centra a retail parky po celé republice.

Důležitější je udržet obsazenost.

Provozovatelům obchoďáků nezbývá nic jiného než tuto skutečnost akceptovat. Zatímco na začátku pandemie někteří vůči svým nájemcům vystupovali nesmlouvavě, nyní jsou takřka do jednoho svolní k dohodám. Uvědomují si, že z dlouhodobého hlediska je pro ně důležitější udržet obsazenost, a to i za cenu poskytnutí krátkodobých slev.

„Krátkodobé výpadky příjmu z nájmu nejsou pro delší období, z nichž se pro nás důležité ocenění nemovitostí tvoří, nijak zásadně významné. Naším cílem je plnit vizi dlouhodobého partnerství a to se ukáže zejména při krizi a po ní,“ tvrdí Petr Brabec, ředitel správy majetku skupiny CPI patřící Radovanu Vítkovi.

Ta jen za rok 2020 poskytla klientům slevy z nájmu ve výši 13 milionů eur (zhruba 340 milionů korun).

Přes jistou míru empatie ale nastalá situace vlastníky obchodních domů pochopitelně ani trochu netěší. Tím spíše, že centra byla podle jejich názoru vyhodnocena jako vysoká hrozba pro návštěvníky neoprávněně.

„Přístup k obchodním centrům dlouhodobě vychází z nepochopení jejich fungování jako technologicky a režimově jedněch z nejmodernějších budov,“ domnívá se Brabec. Podle něj i dalších jeho kolegů z oboru se neprokázala žádná souvislost mezi šířením nákazy a prodejnami.

Předplatné Forbesu
New Money
10/2021

Až pandemie jednoho dne skončí, Češi se do obchodních center vrátí. O tom jsou jejich provozovatelé přesvědčeni a svůj názor opírají o argumenty, že lidé se potřebují socializovat a při nakupování touží po kompletním zážitku – sáhnout si na materiál, vyzkoušet si boty při chůzi nebo si celý proces užít ve společnosti přátel.

Zároveň si ale provozovatelé i retaileři uvědomují, že aby zákazníky do svých prostor nalákali, budou jim muset připravit atraktivní nabídku, která zákazníky přiměje vyměnit online za kamenné obchody.

Kromě toho, že bude třeba zkvalitnit služby v jednotlivých prodejnách, lze očekávat, že centra ještě více napřou své síly směrem ke gastru a volnočasovým konceptům.

Reklama
Reklama