Sto let od úmrtí Franze Kafky připomíná i nová česká hra nazvaná prostě a výstižně: Playing Kafka. Je k dispozici zdarma a vtáhne vás do světa spisovatele a jeho absurdních světů plných nelogických intrik.

Je obžalovaný, souzený, a přitom ani pořádně neví proč. Snaží se osvobodit, ale každý jeho pokus vyznívá marně. Zoufalý osud Josefa K., hlavního hrdiny díla Proces, zná kdekdo, ale teď ho poprvé můžete ovlivnit.

Kdy jindy než letos, v roce 2024, sto let poté, co zemřel Franz Kafka, pražský rodák a spisovatelský fenomén. V Kafkově roce, kdy jeho výročí připomíná celá řada událostí, výstava či kniha.

A pražský Goethe-Institut napadlo, že by to mohla doprovodit i hra. Vyrobilo ji studio Charles Games a vyšla 21. května. Na počítači si ji můžete stáhnout přes obchod Steam, k dispozici je i v mobilní podobě pro iOS a Android. Všude ji najdete zdarma.

Dělí se do tří kapitol: zpracovává Kafkovy klasiky Proces a Zámek a pomocí Dopisu otci se snaží přiblížit i jeho soukromí.

„Přišlo nám, že Zámek i Proces půjde dobře převést do videohry. Jejich hrdinové jsou chyceni v sítích neprůhledných intrik, přičemž videohry jsou jako médium dobré mimo jiné právě v tom, že vám dovolí si podobné (ne)logické systémy osahat na vlastní prsty,“ přibližuje jeden z vývojářů Ondřej Trhoň.

Hra se vyvíjela zhruba rok, intenzivně se na ní pracovalo poslední čtyři měsíce. V Charles Games se jí věnovalo asi osm lidí, podíleli se ale výrazně i externisté, včetně odborného dohledu.

Podobně jako u předchozího titulu Beecarbonize, na němž spolupracovali experti na klimatickou změnu, nyní Charles Games zase zapojili experty na Kafkův život a dílo.

„Vývoj začal workshopy, které zorganizoval Goethe-Institut, kde jsme se potkávali s odborníky na Kafku, abychom vytvořili co nejpoučenější videohru. Během samotné tvorby hry jsme s nimi pak konzultovali jednotlivé scény i kapitoly, abychom byli sladěni, co se týče vyznění, atmosféry i způsobu adaptace,“ líčí Trhoň.

Kromě odborných poradců se zapojilo i patnáct herců, kteří pomohli s přípravou české, anglické a německé edice. Hra má totiž kompletní dabing, což výslednému zážitku velmi přidává. Tím spíš, že se třeba na české verzi podílela zvučná jména jako Jaroslav Plesl, David Novotný nebo Jana Stryková.

„Byla to nová a zajímavá zkušenost – už proto, že bylo jasné, že hlasy vyznění jednotlivých scén mohou hodně změnit,“ ohlíží se Trhoň.

Nejdřív proto vytvořili typologii postav a stanovili si, jakou barvu hlasu by jednotlivým charakterům chtěli přisoudit. „Věděli jsme, že hlavní hrdinové Kafkových příběhů jsou do jisté míry jeho alteregem, chtěli jsme proto jednotný hlas pro Josefa K., Zeměměřiče i Kafku z Dopisu otci,“ dodává Trhoň.

Samotná hratelnost spočívá především v pohybu s postavou, výběru odpovědí v dialozích a takzvaném drag and drop, tedy přesouváním postav či předmětů. Šlo jednak o metodu, která vyhovuje mobilním zařízením, zároveň ale skrze ni tvůrci chtěli nastínit, že kafkovské postavy jsou často jen loutky.

Výsledná kombinace funguje velmi dobře. Pomáhá jí zasazení do jakéhosi snového světa, lehce abstraktní zpracování, bezčasí, to vše navozuje atmosféru kafkovských děl spolehlivě. Konkrétní pasáže z knih navíc v rámci dialogů či vyprávění zazní.

„Na jedné straně přibližujeme zápletku i obsah Kafkových děl, ale zároveň je interpretujeme – a pokud se někdo třeba na základě Playing Kafka rozhodne Zámek, Proces nebo Dopis otci přečíst, může to být pak zajímavé srovnání,“ říká Trhoň.

U Zámku a Procesu je pozoruhodná i možnost volby, která láká k opětovnému zahrání. Všechny tři části zaberou dohromady zhruba hodinu a půl, tudíž je lze snadno absolvovat znova. Dopis otci je lineární, ale možná vůbec nejpůsobivější.

„Je to látka plná emocí, univerzálně srozumitelných témat, jako je vztah k vlastním rodičům. A hráči či hráčky pak mohou přemýšlet, do jaké míry se třeba Kafkovo dětství i dospělost v Zámku či Procesu odrazily,“ míní Trhoň.