V pražské galerii DOX začala jedna z výstav roku. Věnuje se Franzi Kafkovi, pražskému rodákovi a jednomu z klíčových spisovatelů dvacátého století, a to optikou výtvarného umění. Tedy děl, které Kafkova tvorba inspirovala.
„Hluk se v některých částech výstavy přelévá i do ostatních místností. Ta zvukovost výstavy je opravdu výraznější, než u nás běžně bývá zvykem,“ upozorňuje mě začátkem rozhovoru Otto M. Urban, historik umění a hlavní kurátor galerie DOX. Jste v jedné místnosti, ale ještě slyšíte zvuk z té předchozí. Tady se máte ztratit, tak jako v Kafkově díle.
Je pondělí, tedy den, kdy mívají všechny výtvarné instituce zavřeno, a my tak společně procházíme prázdnou, ale nikoli ztichlou galerií. Během pár dnů vidím výstavu KAFKAesque už podruhé, ale něco mi říká, že ani tahle návštěva nebude tou poslední.
„Kafkovo literární dílo ovlivnilo nejen další spisovatele, ale postupně zasáhlo mnoho různých oblastí kultury, jako např. film, hudbu a výtvarné umění. Výstava se zaměřuje na reflexi Kafkova díla a poetiky v současném výtvarném umění,“ uvádí galerie DOX při příležitosti zahájení své největší letošní výstavy.
Podobně koncipovaná výstava u nás doposud opravdu nikdy nebyla.
Foto Jan Slavík
„Dalo by se říct, že ještě donedávna nebyla ani jinde, loni na podzim ale otevřeli v mnichovském muzeu Villa Stuck velkou výstavu na téma Kafka a současné umění. Pozoruhodné je, že jsme se v žádném autorovi nakonec nestřetli,“ popisuje Otto M. Urban jedinečnost projektu.
To podle něj ukazuje na jedinečnost fenoménu Kafka. „Umožňuje dva současně vzniklé projekty, u kterých nedochází k tomu, že by se shodovaly. Těch fazet a plošin je u Kafky takové množství, že to spíše ponouká k dalšímu bádání,“ dodává.
Téma Kafka je opravdu obšírné a dodnes láká literární badatele ke stále novým interpretacím jeho tvorby. Je to trochu paradoxní, vzhledem k tomu, že z pozůstalosti po Kafkovi zůstalo přece jenom poměrně málo děl. Překvapivě se ale fenoménu Kafka ještě nikdo patřičně nevěnoval skrze optiku výtvarného umění.
„Při studiu jsme očekávali, že najdeme spoustu odkazů ke Kafkovi, že už přece musí existovat řada výstav s ním spojená. Ale nic srovnatelného nebylo. Pár výstav proběhlo, ale vždycky menšího významu, s menším dosahem, nebylo to mezinárodního charakteru,“ říká Otto M. Urban.
O výstavě se začalo uvažovat už před několika lety, tehdy ještě bez ohledu na jeho blížící se výročí úmrtí.
„Řekli jsme si, jací autoři nás napadají, jakým směrem bychom chtěli jít, ale pak přišel covid a ten v institucích, jako je DOX, zamíchal kartami. Sice se tedy mluví o výstavě ke stému výročí od úmrtí Kafky, ale původně to náš záměr nebyl,“ vysvětluje Urban genezi projektu.
Smyslem KAFKAesque ovšem není „tady vás na padesáti obrazech naučíme, kdo byl Kafka“. Naopak, leitmotivem výstavy je právě její pestrost. Nejde ani o edukativní projekt, zatížený spoustou textu a zbytečně zjevným vysvětlováním. Žádné z vystavovaných děl také nebylo koncipované jako pouhá ilustrace z díla Franze Kafky.
Kurátor výstavy Otto M. Urban nechce prostřednictvím obrazů učit o Kafkovi, naopak ukázat, jak pestrou tvorbu inspiroval. | Foto DOX
„Nechtěli jsme ilustrovat, ale připravit Kafkovu reflexi. Každý totiž máme svého Kafku. Všichni autoři byli osloveni už na základě existujícího díla a u každého obrazu najdete jejich autorský text. Poprosili jsme totiž každého autora, aby napsal pár odstavců, které se týkají jeho reflexe Kafky,“ líčí Urban.
Věří, že to je lepší způsob, než kdyby oni sami provedli kurátorskou interpretaci. Tím spíš, že se výstava sama točí kolem literáta. „Přišlo nám důležité, aby tu jazyk alespoň částečně zastoupen byl,“ říká kurátor výstavy k záměrně velmi subjektivnímu pojetí osobnosti a díla Franze Kafky.
Ostatně Otto M. Urban má už několik předchozích zkušeností s přípravou výstavy, která vycházela z literárního díla, nebo na něj byla nějakým způsobem napojena. Pracoval na výstavách věnovaných H. P. Lovecraftovi nebo Edgaru Allanu Poeovi.
„Taky jsem přispěl do katalogu výstavy Sám uprostřed davu, věnované Baudelairovi. A v létě budeme mít v DOX třeba i výstavu Adama Štěcha a jeho výtvarné reflexe děl Michela Houellebecqa,“ vyjmenovává Urban.
On sám se s Kafkou poprvé setkal na střední škole a autor ho okamžitě nadchl. „Pak ale přišlo skoro až zavrhnutí v době pozdější. Tehdy jsem byl profilovaný spíše okruhem Moderní revue a její poetikou. Trvalo mě nějakou dobu, než jsem ty knihy začal číst znovu,“ přibližuje.
Docházíme právě k části výstavy, kde jsou grafiky kultovního režiséra Davida Lynche. Jde o vůbec první podobnou sbírku Lynchových děl, jakou kdy v Česku bylo možné vidět.
„Jsem velmi rád, že se nám na výstavu zrovna jeho díla podařila dostat. Lynch v jednom rozhovoru prohlásil, že Kafka je jeho spirituální bratr. Těch referencí, které Lynch přiznával ve spojitosti třeba s Twin Peaks, je nespočet,“ vypráví Urban.
A připomíná, že údajně měl i hotový scénář pro jednu z kafkovských klasik Proměnu, který se ale nakonec rozhodl nenatočit.
Kromě Davida Lynche patří mezi nejlepší ztvárnění „kafkovského“ třeba prostorová instalace Mata Collishawa. Jeho jelen sebou hází, škube a bortí se v reakcích na příspěvky ze sociální sítě X, čím více nenávistných komentářů někdo zrovna schytává, tím více sebou kostra nebohého tvora zmítá.
Jana Švankmajera pronásledují vzpomínky na „trestající stroj“ z povídky V kárném táboře. Velkoformátová malba Josefa Bolfa ve své nedokončenosti upomíná na Kafkův dost možná nejlepší román Nezvěstný.
Poetika makabrózních kreseb Jakea Chapmana zase ukazuje, že Kafka měl v lecčem více společného s malířem a básníkem Williamem Blakem než s existencionalisty.
„Pokus zbavit Kafku balastu, který na něm neprávem ulpěl, a pojmout ho trochu jinak, byl jedním z cílů naší výstavy. Jde bohužel o úděl některých skvělých umělců, že se jejich dílo stane obchodní značkou,“ dodává Urban.
A přidává příklady jako Gustava Klimta, Egona Schieleho, Alfonse Muchu či právě Kafku. „Asi nepřekvapí, že portréty Kafky obvykle bývají nějak smontované s broukem. Nic takového tady nenajdete,“ upozorňuje.
Místo toho jde o spleť často nečekaných, ale o to silnějších souvislostí. A nepochybně také o jednu z výstav roku. V galerii DOX si ji můžete prohlédnout do 22. 9. 2024.
