Ať se nám to líbí, nebo ne, máme k sobě s Němci a Německem ještě blíž, než si často myslíme. O důvod víc, proč je namístě sledovat, co se v Německu děje. Ekonomiku, byznys, politiku i kulturu. Vše důležité, zajímavé i bizarní.

Pravidelně z pera redakční germanofilky Pavly Francové v jejím sloupku Alles Gute.

Výnosná brzda

Skoro miliardu eur ročně by Německu přineslo, pokud by omezilo rychlost na dálnicích na maximálně 130 kilometrů v hodině. Přišli s tím autoři studie v magazínu Ecologial Economics.

Omezení nejvyšší povolené rychlosti by podle nich mělo několik pozitivních dopadů, od ochrany klimatu přes menší počet nehod až po nižší náklady pro dopravce a celkově úspory infrastruktury. Kdo chce namítnout, že čas jsou peníze a pomalejší jízdou budou Němci ztrácet čas, pro toho mají autoři studie odpověď: ztrátu času kvůli zpomalení vykompenzuje úspora paliva a nižší výdaje na nehody.

Většina Němců je pro omezení rychlosti.

Ačkoli neomezená rychlost byla pro Němce dlouho téma, o kterém se nediskutuje, v posledních letech se jejich postoj čím dál víc mění. Podle posledních průzkumů je dokonce většina z nich pro omezení rychlosti na dálnicích. Mimochodem pohled na statistiku ukazuje, že co do smrtelných nehod na dálnici je na tom Česko podstatně hůř.

Tohle se nesluší

Prodávat rodinnou firmu se stoletou historií a navíc ausgerechnet v oboru, který má hrát zásadní roli při přechodu na novou energetiku?

Otec a syn Viessmannovi vyvedli z míry nejen německá média, ale i přední politiky – oznámili prodej své divize tepelných čerpadel americkému výrobci klimatizací Carrier Global. Částka? Tučných dvanáct miliard eur.

Viessmann, který nyní zažívá mimořádný boom, se okamžitě stal tématem číslo jedno. Jak je to možné? Začíná nová éra výprodeje rodinného stříbra? Nepřijdou prodejem Němci zkrátka? Otázek ohledně prodeje firmy, kterou Viessmannovi založili před sto šesti lety, je ohromné množství.

V odpovědi na tu nejčastější – proč? – se většina komentářů shoduje: jde o cestu, jak uniknout zničující konkurenci zejména z Asie. Podle webu NTV staví asijské firmy zejména v Polsku velké výrobní kapacity tepelných čerpadel, které brzy „zaplatí“ evropský trh, a ceny tak půjdou razantně dolů. 

Prodej řeší i spolkový ministr hospodářství Robert Habeck, který chce dohlédnout, aby z něj těžilo i samotné německé hospodářství. Podle kritiků by se ale měl zaměřit spíše na omezení německé byrokracie a ulehčení podmínek pro podnikatele a podnikatelky.

Víc volna? Nebrat

Zkrátit pracovní týden na čtyři dny? Ani ránu! Většina Němců podle aktuálního průzkumu společnosti Forsa nechce o čtyřdenním pracovním týdnu s plným platem ani slyšet.

Pro takovou variantu se vyslovilo jen čtyřicet dva procent respondentů, naopak padesát pět procent Němců je proti. Ještě víc lidí odmítá méně práce za stejné peníze na východě země, kde skoro dvě třetiny lidí změnu nechtějí. Lidé se hlavně obávají, že nejde rozložit pracovní zátěž do méně hodin.

Práce

Lidé se tu do ničeho nemusí nutit. Firmy popisují, jak se pracuje jen čtyři dny v týdnu

8 min

Bojkot v obchodech

Už několik měsíců se obchody a jejich dodavatelé v Německu dohadují, kdo může za vysoké ceny zboží na pultech. Maloobchodní společnost Edeka je v tomhle souboji snad nejhlasitější: v jejích prodejnách už není zboží od skupin, jako je Procter & Gamble, Mars a Pepsi, ale ani některé zboží od Henkelu a Unileveru.

Edeka, která má v Německu jedenáct tisíc obchodů, chce ve svém bojkotu pokračovat dál, klidně i několik měsíců. Nově oznámila bojkot sedmnácti výrobců. V prodejnách sice chybí konkrétní značkové výrobky, regály ale prázdné nejsou, nahrazuje je například vlastními privátními značkami a čím dál víc dostává na trh i nové dodavatele.

Ve sporu o ceny nechce Edeka ustoupit. Podle generálního ředitele Markuse Mosy totiž zatím nepolevuje chamtivost mezinárodních potravinářských koncernů. „A chápeme ji ještě méně než loni, protože mnohé suroviny, například pro prací prostředky, ale také pšenice, oleje a tuky, opět zlevnily,“ cituje ho NTV.